13 CO 331/2022-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem coby rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu s 8,25% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a v téže lhůtě zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka]. 2. Takto rozhodl o návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu došlém soudu [datum], jímž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení představující rezervační poplatek, jehož vrácení požaduje z důvodu porušení povinností vyplývajících pro žalovanou ze smlouvy o rezervaci nemovitosti uzavřené mezi účastníky dne [datum]. To poté, co usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žalované ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. uložil, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení usnesení ve věci písemně vyjádřila a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu proti žalobě a označila důkazy k prokázání svých tvrzení za současného poučení, že pokud se bez vážného důvodu včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud v takovém případě rozhodne ve věci rozsudkem pro uznání. Citované usnesení bylo žalované spolu se žalobou doručeno do datové schránky [datum], ta se však ve stanovené lhůtě, která uplynula [datum], k věci nevyjádřila a ani v běžící lhůtě nepožádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Teprve [datum] žalovaná požádala o prominutí lhůty k provedení procesního úkonu, avšak okolnosti týkající se [anonymizována dvě slova] Mgr. [příjmení] a dokládané [anonymizována dvě slova] MUDr. [jméno] [příjmení] z [datum], tedy že [anonymizováno] stav zmocněnkyně žalované v době pro podání vyjádření k žalobě vylučoval ve smyslu judikatury její schopnost toto vyjádření podat, příp. alespoň požádat soud o prodloužení lhůty, nemohl s dostatečnou jistotou ověřit, přičemž nelze pominout, že lhůta k vyjádření se uplynula až [datum] a žalovaná je právnickou osobou, jejímž jménem jednají a ji zastupují i jiné osoby než Mgr. [příjmení] a žalovaná tak mohla a měla včas učinit příslušný úkon k soudu, obzvláště za situace, kdy z lékařské zprávy vyplývá, že náhlá [anonymizována dvě slova] Mgr. [příjmení] není nahodilým ojedinělým jevem, ale opakovaným projevem její [anonymizováno]. Uzavřel tak, že podmínky požadované § 153a ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. jsou splněny a proto rozhodl rozsudkem pro uznání, když nárok uplatněný žalobkyní není v rozporu s hmotným právem, ani není zjevně bezdůvodný a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. O nákladech řízení rozhodl podle úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a namítala, že nebyly splněny podmínky jak pro vydání kvalifikované výzvy podle § 114b odst. 1 o. s. ř., tak ani pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a o. s. ř., což plyne ze samotného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a z prokázané aktivity žalované v podobě nesouhlasného vyjádření k nároku žalobkyně, potažmo k podané žalobě. Je zcela zjevné, že se mezi žalobkyní a žalovanou jedná o synallagmatický závazek, když žalobkyně byla na základě čl. III. odst. 1 rezervační smlouvy povinna uhradit jí a prodávající smluvní pokutu ve výši 100% rezervačního poplatku, tj. [částka] z důvodu, že žalobkyně neuzavřela kupní smlouvu s prodávající ve lhůtě 2 měsíců (do [datum]), přičemž tato smluvní pokuta byla proto žalovanou započtena vůči složené záloze a kvalifikovaná výzva podle § 114b odst. 1 o. s. ř. tak byla soudem I. stupně vydána v rozporu s hmotným právem a judikaturou (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]), neboť se soud nikterak nezabýval vzájemným vypořádáním účastníků, konkrétně nijak nezohlednil její nárok na smluvní pokutu ve výši [částka] za žalobkyní. Nesouhlas s nárokem žalobkyně vyplývá z jejího e-mailu ze dne [datum], ale i ze samotné žaloby, v níž žalobkyně uvádí, že žalovaná vyjádřila svůj plný nesouhlas s nárokem žalobkyně již před samotným podáním žaloby. Podle ustálené judikatury přitom není možné vydat kvalifikovanou výzvu, pokud ze samotné žaloby, popř. z dříve projeveného chování žalovaného lze spatřovat jakýkoliv nesouhlas s nárokem žalobce (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka] a [spisová značka], či rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]). Dále namítala, že žaloba je ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. nedostatečná, poněvadž v ní žalobkyně označila za žalovanou pouze ji, ačkoliv v ní měla označit rovněž prodávající [anonymizována dvě slova], které podle čl. III. odst. 1 rezervační smlouvy náleží ½ smluvní pouty ve výši ½ rezervačního poplatku složeného žalobkyní. Žalobkyně tak po ní zcela nepřípustně požaduje zaplacení celé žalované částky ([částka]), i když z listin přiložených k žalobě je zjevné, že se ve vztahu k žalované může jednat o povinnost k zaplacení maximálně ½ žalované částky ([částka]). Neoznačení účastníka řízení je nedostatkem návrhu na zahájení řízení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]) a žaloba tak měla být v rozsahu [částka] odmítnuta, přičemž odmítnutí žaloby zároveň vylučuje vydání kvalifikované výzvy a následně rozsudku pro uznání. Žaloba, pokud jí nelze bez dalšího v plném rozsahu vyhovět, je bezdůvodným uplatňováním práva a jako taková je nezpůsobilá k vydání kvalifikované výzvy. Žalobkyně rovněž v žalobě neúplně vylíčila rozhodné skutečnosti a nerozvinula dostatečně právní argumentaci, pročež měla být žaloba rovněž odmítnuta, což také vylučuje vydání kvalifikované výzvy a následného rozsudku pro uznání (viz rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 1261/15). Žalovaná setrvala na tom, že soudu I. stupně předložené skutečnosti a důkazy (2 lékařské zprávy vztahující se k Mgr. [jméno] [příjmení], zastupující žalovanou ve všech záležitostech, neboť se v zásadě jedná o„ společný rodinný podnik“ Mgr. [příjmení] a jejího, vzhledem ke stáří již k vedení nezpůsobilého, otce [jméno] [příjmení]) dostatečně poukazují na vážný důvod, pro který se nevyjádřila ke kvalifikované výzvě ve stanovené lhůtě a tento vážný důvod je zcela zjevně důvodem ospravedlňujícím nečinnost žalované (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka]). V neposlední řadě namítala, že napadený rozsudek nesplňuje podmínku vyhlášení rozsudku veřejně, neboť o jeho vyhlášení nebyla žalovaná ani její právní zástupce ze strany soudu vyrozuměn prostřednictvím datových schránek a poukázala v této souvislosti na rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] a [ústavní nález]). Závěrem proto navrhla, aby byl rozsudek soudu I. stupně zrušen a tomuto soudu aby bylo uloženo věc znovu projednat a rozhodnout. 4. Žalobkyně ve svém písemném vyjádření zopakovala průběh řízení a dovozovala, že vydání rozsudku pro zmeškání (správně pro uznání - pozn. odvolacího soudu) je logickým a zákonem předvídaným postupem soudu. Pokud žalovaná tvrdí, že se jedná o synallagmatický vztah a konstruuje nesmyslnou smluvní pokutu, kterou si vymyslela až po uplynutí lhůty ke svému vyjádření k žalobě, o žádný synallagmaticý vztah nejde o domnívá-li se žalovaná skutečně, že má nárok na zaplacení smluvní pokuty, pak jí nic, ani„ rozsudek pro zmeškání“ nebrání podat na ni samostatnou žalobu. Relevantní není ani argument žalované, že nesouhlasila s nárokem uplatněným v žalobě a vyjádřila to e-mailem dne [datum] (po lhůtě k vyjádření). S poukazem na č. III. odst. 2 rezervační smlouvy označila za lživý argument žalované, že měla žalovat rovněž prodávající z důvodu, že část rezervačního poplatku měla skončit u prodávající. S tvrzenými [anonymizována dvě slova] se vypořádal soud I. stupně při zamítnutí žádosti o prominutí zmeškané lhůty a v rámci odvolání i odvolací soud a podle jejího názoru [anonymizována dvě slova] nejsou důvodem, proč by měl být rozsudek zrušen. Navrhuje-li žalovaná zrušení rozsudku„ pro zmeškání“ mj. z důvodu, že nebyl veřejně vyhlášen a argumentuje rozhodnutím pléna Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález], pak přímo z tohoto rozhodnutí vyplývá, že závěr, že soud vyhlásil rozsudek v rozporu s čl. 96 odst. 2 Ústavy, sám o sobě ke zrušení rozhodnutí nestačí. Navrhla, aby byl napadený rozsudek potvrzen. 5. Protože žalovaná v odvolání uplatnila způsobilý odvolací důvod (§ 205b o. s. ř.), tj. že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), avšak odvolání důvodným neshledal. 6. Předně třeba konstatovat, že podstatou postupu soudu podle § 114b o. s. ř. je v rámci přípravy jednání zajistit od žalovaného stanovisko k žalobě, poněvadž bez součinnosti s žalovaným nelze stanovit okruh sporných skutečností a bez znalosti jeho stanoviska nelze první jednání připravit tak