13 CO 367/2021-56 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit a předat žalobkyni byt [číslo] o velikosti 1+1, který se nachází v II. nadzemním podlaží domu č.p [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], na adrese [adresa], do patnácti dnů od právní moci rozsudku a dále povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Na základě skutečností zjištěných provedeným dokazováním vzal za prokázáno, že žalobkyně pronajala žalovanému předmětný byt na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemní smlouvu z [datum] se žalobkyně rozhodla neprodloužit pro stížnosti nájemníků na hluk, který žalovaný způsobuje poslechem hlasité hudby. Po skončení doby trvání nájmu žalobkyně žalovaného dopisem z [datum] vyzvala k vyklizení bytu a před podáním žaloby žalovaného vyzvala k vyklizení bytu dopisem z [datum]. Žalovaný je imobilní a používá invalidní vozík. 3. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně posoudil nájemní vztah podle § 2235 odst. 1 o. z. a uzavřel, že nájem bytu založený nájemní smlouvou z [datum] skončil uplynutím sjednané doby nájmu [datum]. Poněvadž žalovaný po skončení nájmu byt nevyklidil, ačkoliv ho žalobkyně dopisy z [číslo] a [datum] k vyklizení bytu vyzvala, s odkazem na § 2292 o. z. žalobě vyhověl. Dovodil, že na povinnosti žalovaného byt vyklidit nemůže jeho zdravotní stav nic změnit, když nájem bytu účastníci sjednali na dobu určitou a žalobkyni nelze nutit k prodloužení doby trvání nájmu. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalobkyni přiznal náhradu nákladů sestávajících ze soudního poplatku ze žaloby ve výši [částka] a tří paušálních náhrad po [částka] (předžalobní výzva, podání žaloby a účast při jednání soudu) podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. s ohledem na povahu žalobkyně jako subjektu, který disponuje pracovníky, kteří jsou ji schopni v řízení zastupovat a nešlo o právně složitou věc. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, ve kterém namítal, že jeho důkazy nebyly správně posouzeny a poukázal na nesrovnalost v doručené korespondenci, když mu bylo [datum] doručeno rozhodnutí o neprodloužení smlouvy a ne k vyklizení bytu. 5. V následném doplnění svého odvolání žalobce namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem. 6. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o. s. ř.), byť odvolání postrádá výslovný odvolací návrh (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), neboť z jeho obsahu je zřejmé (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že žalovaný s rozsudkem, kterým bylo žalobě vyhověno, nesouhlasí a odvolání neshledal v zásadě důvodným. 8. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal (§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.). Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl další důkazy i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní. 9. Nájem bytu nebo domu k zajištění bytových potřeb nájemce je jedním ze zvláštních případů nájmu, na který se použijí ustanovení § 2235 až 2301 o. z. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu (§ 2237 o. z.); její obsahové náležitosti však zákon nestanoví. Den, kdy je nájemce povinen byt odevzdat pronajímateli a jakým způsobem má být tato povinnost splněna, stanoví § 2292 o. z. Pokud nájemce byt neodevzdal a stále v něm bydlí, musí se pronajímatel domáhat vyklizení bytu soudní cestou. 10. Jak bylo v řízení prokázáno, smlouvou o nájmu bytu [číslo] ze dne [datum] žalobkyně jakožto pronajímatel pronajala žalovanému co by nájemci předmětný byt zvláštního určení na dobu od [datum] do [datum]. [jméno] městské části [obec a číslo] usnesením ze dne [datum] neschválila uzavření nové nájemní smlouvy s žalovaným, o čemž ho dopisem z [datum], doručeným mu [datum], vyrozuměla a současně ho vyzvala k vyklizení bytu a jeho předání do [datum]. Argumentace žalovaného, že mu„ [datum] bylo doručeno rozhodnutí o neprodloužení smlouvy a ne k vyklizení bytu“, je tak zcela nepřípadná. Následnou výzvou datovanou [datum] a žalovanému doručenou [datum] žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného znovu vyzvala k vyklizení předmětného bytu nejpozději do 7 dnů od jejího doručení. Nájem předmětného bytu, sjednaný na dobu určitou, tak skončil uplynutím doby nájmu (body II. a VI.1. smlouvy o nájmu bytu), tj. [datum], aniž vzhledem k výzvě žalobkyně k jeho vyklizení žalovaným mohlo dojít k obnovení nájmu bytu ve smyslu § 2285 o. z. a poněvadž žalovaný ani přes to byt nevyklidil a pokračuje v jeho užívání, domáhá se žalobkyně zcela po právu vyklizení uvedeného bytu a soud prvního stupně proto nepochybil, kdy žalobě vyhověl. Na rozdíl od soudu prvního stupně, který ke splnění žalovanému uložené povinnosti stanovil obecnou lhůtu patnácti dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), dospěl odvolací soud k závěru, že s ohledem na zdravotní důvody na straně žalovaného (neschopen samostatné chůze, pohyb na mechanickém vozíku s nutnou dopomocí v exteriéru, stejně jako s hygienou, oblékáním, stravováním a péčí o domácnost) je namístě stanovit výjimečně lhůtu delší, a to v trvání tří měsíců od právní moci rozsudku, během níž bude mít žalovaný dostatek času vyřešit si svoji bytovou situaci, přičemž na žalobkyni lze spravedlivě požadovat, aby se ochrana jejího práva takto odložila. 11. Z uvedených důvodů byl proto rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé (I.) změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jen tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a žalobkyni předat do tří měsíců od právní moci rozsudku, jinak byl v tomto výroku jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrzen. 12. V důsledku této částečné změny napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud nejenom o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). Odhlédnuto od toho, že pokud si v daném případě žalobkyně zvolila k hájení svých práv v řízení zastoupení advokátem, nepřísluší jí náhrada nezastoupeného účastníka v paušální výši [částka] ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., kterou jí soud prvního stupně nesprávně přiznal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 28 Cdo 4389/2017), shledal odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele, pro které ve věci úspěšné žalobkyni náhradu jí účelně vynaložených nákladů odepřel (§ 150 o. s. ř.) Tyto důvody spatřuje v majetkových, sociálních a osobních poměrech žalovaného, který je svobodný, je poživatelem invalidního důchodu III. stupně ve výši [částka] měsíčně, pobíhá příspěvek na péči ve výši [částka] měsíčně a hradí nájemné [částka] měsíčně, pročež mu také bylo usnesením soudu prvního stupně z [datum rozhodnutí], č.j. 26C 100/2021-48, přiznáno osvobození od soudního poplatku za odvolání. Povinnost hradit žalobkyni náklady řízení, byť jen zčásti, by tak bylo vůči žalovanému nepřiměřenou tvrdostí a byla by tím ohrožena jeho možnost hradit nutné náklady na živobytí, domácnost apod. Naproti tomu je možno spravedlivě požadovat na úspěšné žalobkyni, aby náklady vynaložené v souvislosti s tímto řízením nesla ze svého.