13 CO 41/2022-214 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalovaném vydání čtyř kusů čipů od vchodových dveří obytného domu na adrese [adresa] (výrok I), odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby byl žalovaný uznán povinným vydat žalobci bez zbytečného odkladu potřebný počet týchž čipů na základě žalobcovy žádosti, pokud bude žalobce v budoucnu čipy potřebovat (výrok II), zastavil řízení o žalobě v rozsahu požadovaného uložení povinnosti provést opravu radiátoru v žalobcově jednotce [číslo] nacházející se v domě ve [anonymizována dvě slova] [číslo], [obec a číslo], v 1. obývacím pokoji o výměře [výměra] (výrok III), zamítl žalobu, aby žalovaný zjistil příčinu závady spočívající v netopení topení tamtéž (výrok [příjmení]), zamítl žalobu, aby žalovaný doručil žalobci odpověď na reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok], vhozeného do poštovní schránky, kterou žalobce doručil žalovanému dne [datum] a nedoručení odpovědi opakovaně reklamoval (výrok V), zamítl žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zajistit v bytovém domě [adresa], ve 12. patře mezi schodištěm a vstupem do chodby k bytové jednotce žalobce instalaci takových dveří, které budou plnit své základní funkce, tedy půjdou jak zavřít, tak otevřít (výrok [příjmení]), konečně zamítl rovněž žalobu v rozsahu požadavku na zaplacení částky [částka] (výrok VII, ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum]) a uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalovaného, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok VIII). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném (společenství vlastníků bytů) shora uvedených osmi nároků (v případě nároku na zaplacení částky [částka] se jedná o dva nároky, znějící na zaplacení částek [částka] a [částka] a mající samostatný skutkový základ), a to jako člen žalovaného, vlastník bytové jednotky [číslo] v domě na adrese [adresa]. 3. V případě nároku na vydání čtyř kusů čipů od vchodových dveří domu soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce jako vlastník jednotky a člen žalovaného disponuje čtyřmi čipy, neboť tři převzal při koupi bytu od jeho předchozího vlastníka v roce [rok] a další mu byl předán žalovaným v roce 2018. Podle usnesení přijatého shromážděním vlastníků jednotek dne [datum] přitom ke každému bytu náleží (a takto bude žalovaným vydán) počet čipů odpovídající počtu osob nahlášených pro tvorbu předpisu pravidelných splátek + dva čipy. V žalobcově bytě je pro tento účel podle soudu prvního stupně hlášena jedna osoba. 4. Uvedená zjištění soud prvního stupně právně posoudil podle § 1209 o. z. a jím citované judikatury Nejvyššího soudu tak, že žalobce disponuje počtem čipů souladným s usnesením shromáždění vlastníků, jehož platnost v projednávané věci nelze zpochybnit. Na vydání dalších (čtyř) čipů již nemá nárok. Proto soud prvního stupně žalobu v tomto nároku zamítl. 5. Žalobu o vydání potřebného počtu čipů dle žalobcovy žádosti ad hoc soud prvního stupně odmítl podle § 43 odst. 2 o. s. ř. jako neurčitou, neuvedl-li žalobce přes výzvu soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 o. s. ř., danou usnesením ze dne [datum], konkrétní počet čipů. 6. O zastavení řízení v rozsahu žalobního požadavku na opravu netopícího radiátoru v prvním obývacím pokoji žalobcova bytu soud prvního stupně rozhodl podle § 96 o. s. ř., z důvodu zpětvzetí žaloby ohledně tohoto nároku. 7. Žalobní požadavek znějící na zjištění příčiny závady spočívající v netopení topení v tomto prvním obývacím pokoji žalobcova bytu soud prvního stupně zamítl s poukazem na ustanovení § 6 písm. e) nařízení vlády č. 366/2013 Sb., s tím, že topení je i v části užívané výlučně vlastníkem jednotky společnou částí domu, přičemž z žádného právního předpisu neplyne povinnost žalovaného zjistit příčinu závady na společné části domu na základě požadavku vlastníka jednotky. 8. V případě žaloby znějící na uložení povinnosti žalovanému doručit žalobci odpověď na reklamaci vyúčtování služeb za rok [rok], provedenou podáním žalobce doručeným žalovanému dne [datum], vzal soud prvního stupně po provedeném dokazování za prokázané, že žalovaný tuto žalobcovu reklamaci vyřídil již přípisem ze dne [datum]. Jím námitky zamítl, a tedy reklamaci„ vyřídil“, jak předpokládá ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Proto soud prvního stupně zamítl tento nárok jako nedůvodný. 9. Shodně soud prvního stupně posoudil a rozhodl i o nároku na instalaci dveří ve společných prostorech domu poblíž žalobcova bytu s tím, že pokud o takové úpravě (opravě) nebylo rozhodnuto k tomu příslušným orgánem žalovaného (což nebylo, žalovaný naopak podle zjištění soudu prvního stupně nechal na daném místě se nacházející dveře v roce 2019 demontovat z důvodu jejich poškození), nelze ji žalovanému vnutit soudním rozhodnutím, neboť člen žalovaného nemá na provedení takové úpravy či opravy společných prostor domu právní nárok. K tomu soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 1205 a § 1208 písm. e) bod 2 o. z., jakož i ustanovení [ustanovení pr. předpisu] 10. Nedůvodnými shledal soud prvního stupně i nároky na zaplacení částek [částka] a [částka]. V případě první částky, požadované žalobcem na paušalizované náhradě nákladů vzniklých mu sepisováním reklamací a placením poštovného, soud prvního stupně uvedl, že by mohlo jít o náklad řízení reparovatelný podle [ustanovení pr. předpisu], avšak za podmínek ustanovení § 142 a násl. o. s. ř. O nárok plynoucí z hmotného práva podle soudu prvního stupně nejde. V řízení neúspěšnému žalobci však náhrada nákladů řízení přiznána nebyla. Nárok na zaplacení částky [částka], ztotožněné žalobcem s náklady na zvýšenou spotřebu energií na vytápění, zůstal podle soudu prvního stupně neprokázán. Proto soud prvního stupně zamítl žalobu i v obou peněžitých nárocích. 11. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle„ § 142 o. s. ř.“ s tím, že pokud by měl nákladově zohlednit žalobcův procesní úspěch s nárokem na opravu topení, provedenou žalovaným po podání žaloby výměnou termostatického ventilu, jednalo by se o formalistický přístup nectící základní princip nákladového rozhodování v občanském soudním řízení, jímž je, že právo na náhradu nákladů řízení svědčí osobě,„ která svůj návrh podala důvodně“. To podle soudu prvního stupně není žalobcův případ ani v uvedeném nároku, pokud žalovaný vyměnil ventil bez rozhodnutí svého výboru, a takto nad rámec svých povinností, resp. aniž by na tuto výměnu žalobci svědčil nárok. Proto soud prvního stupně usoudil na plný procesní úspěch žalovaného, jemuž přiznal plnou náhradu nákladů zastoupení advokátem, vypočtených podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“ či„ advokátní tarif“). 12. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně výslovně v celém jeho rozsahu odvoláním. 13. Jeho úvodem uvedl, že vede s žalovaným řadu soudních sporů a že pod sp. zn. [spisová značka], kterou je označen napadený rozsudek, nenalezl ani po„ mnoha dnech“ prohledávání žádnou žalobu, které by bylo možné rozsudek přiřadit. Žalobce nicméně odhaduje, že jde o věc sp. zn. [spisová značka], a (zjevně) pro tento případ v obsáhlém odvolání předně namítl, že již z předvolání k jednání, při němž byla věc rozhodnuta, nebylo seznatelné, čeho se věc bude týkat, čímž byl zkrácen na právu přípravy k jednání. Po skutkové stránce věci soud prvního stupně podle žalobce pochybil tím, že neprovedl jím navrhované důkazy, naopak vyšel z důkazů žalobcem obratem zpochybněných jako„ falešných/fiktivních“. Dokazování dále prováděl nepřehledně, dílem bez věcného vztahu k uplatněným nárokům. Věc rovněž nesprávně právně posoudil a pochybil i v procesní rovině tím, že soudkyně„ odbíhala“ v průběhu jednání mimo jednací síň pro spisy ve věcech jiných žalob, sdělovala žalovanému a jeho zástupci informace z nich, což je podle žalobce nepřípustné a mohlo by mu být na škodu, až se na tyto žaloby dostane řada. V této souvislosti vyjádřil žalobce názor, že by bylo vhodné, aby„ žalobu převzal jiný soudce, který se bude chovat více profesionálně a eticky“. Soud prvního stupně podle žalobce ani nerozhodl o celém předmětu řízení. 14. Jakkoliv žalobce dále v odvolání zdůraznil, že nerozumí ani zkratkám právních předpisů a že je ve své obraně proti rozsudku determinován tím, že je právní laik, snesl v odvolání sice obšírně a ne zcela přehledně formulované, přesto však věcné námitky. 15. K nároku na vydání čtyř kusů čipů vytkl soudu prvního stupně, že vyšel z nesprávně zjištěného počtu osob hlášených v bytě na služby; soudem prvního stupně zjištěná jedna osoba byla přitom v bytě hlášena jen zhruba 2 až 3 měsíce z celkové doby dvou let trvání soudního sporu. Soud prvního stupně přehlédl účelovost jím akcentovaného rozhodnutí shromáždění, které ani nebylo uveřejněno, pročež se proti němu„ nedalo efektivně odvolat“. Nevydání čipů je podle žalobce porušením zásady rovnosti, celý systém čipů je nezákonný. Žalobce potřebuje čipy jen pro sebe a svoji rodinu, jím uplatněný nárok není nijak zlovolný, na rozd