14 CO 144/2022-71 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu o zaplacení částky [částka], výrokem II žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení odškodnění za nemajetkovou újmu ve výši [částka], která jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, a ve výši [částka], která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem. Tvrdila, že rozhodnutím [stát. instituce] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“) ze dne [datum] jí bylo odepřeno právo nahlížet do správního spisu vedeného pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo], že toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu [územní celek] (dále jen„ krajský [anonymizováno]“) ze dne [datum], které k její žalobě bylo rozsudkem ze dne [datum] Krajským soudem v Ostravě (dále jen„ krajský soud“) zrušeno a věc byla vrácena krajskému úřadu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ostravě následně rozsudkem ze dne [datum] uložil krajskému úřadu povinnost rozhodnout ve věci odvolání proti rozhodnutí městského úřadu ze dne [datum] Krajský [anonymizováno] uvedené rozhodnutí městského úřadu zrušil rozhodnutím ze dne [datum]. Dle žalobkyně není třeba prokazovat újmu, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum], neboť jde o újmu, která by vznikla jakékoliv osobě za stejných okolností, když "správní orgány v řízení o povolení nahlédnutí do spisu jinou osobou nežli účastníkem řízení dle § 38 odst. 2 správního řádu nezkoumají, zda nahlédnutí bude vést k úspěšnému prosazení případných nároků žadatele či nikoliv, ani jinak nehodnotí případné výsledky nahlédnutí do spisu; tyto skutečnosti nemohou být důvodem odepření nahlédnutí do spisu". Pokud jde o nesprávný úřední postup spočívající v nevydání rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum] v zákonem stanovené lhůtě, jde též o újmu, kterou není třeba prokazovat, neboť je dána nedodržením zákonné lhůty. Důsledkem této újmy byla nejistota ohledně výsledku řízení, do níž byla uvedena a byla v ní udržována. 3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala z důvodu nenaplnění podmínek její odpovědnosti za tvrzenou nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon [číslo]“). V rámci předběžného projednání žalobou uplatněného nároku odmítla nárok žalobkyně na náhradu újmy ve výši [částka], jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení, a ve vztahu k nároku na náhradu újmy ve výši [částka] z nezákonného rozhodnutí s ohledem na skutečnost, že žalobkyni bylo umožněno nahlédnout do příslušného správního spisu v rámci soudního řízení vedeného u krajského soudu ještě dříve, než jím bylo rozhodnutí krajského úřadu zrušeno, shledala jako přiměřené zadostiučinění konstatování porušení práva žalobkyně, požadavku na poskytnutí peněžité náhrady nevyhověla. Celkovou délku řízení s ohledem na to, že ve věci jednou rozhodoval [anonymizována dvě slova], dvakrát krajský [anonymizováno] jako odvolací správní orgán, jednou krajský soud a jednou Nejvyšší správní soud, nelze považovat za nepřiměřenou. Řízení navíc pro žalobkyni nemělo zásadní význam od doby, kdy své právo nahlížet do spisu realizovala v rámci soudního řízení před krajským soudem. 4. Soud I. stupně k projednání věci nařídil jednání, k němuž se žalobkyně po předchozí omluvě nedostavila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud I. stupně tedy jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně. 5. Po provedeném dokazování učinil soud I. stupně tento skutkový závěr. 6. Žalobkyně u žalované žalobou uplatněný nárok předběžně uplatnila, žalovaná dopisem ze dne [datum] nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] v důsledku nepřiměřené délky řízení odmítla a k nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] spočívajícího ve vydání nezákonného rozhodnutí zkonstatovala porušení práva Krajským úřadem [územní celek] při vydání jeho rozhodnutí [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. 7. [ulice] [anonymizováno] vydal dne [datum] společný územní souhlas a souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru„ Rodinný dům včetně souboru staveb k. ú. [obec] u [obec] nad O., [parcelní číslo]“ (dále jen„ společný souhlas“) k žádosti [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] se žalobkyně dostavila na stavební [anonymizováno] a požádala o nahlížení do spisu vedeného ve věci žádosti o vydání společného souhlasu. Svoji žádost o nahlížení do spisu odůvodnila obavou z bakteriálního znečištění a podmočení své studny a sklepu, nacházejících se podle hydrogeologického posouzení ve směru toku podzemních vod od stavby rodinného domu. Likvidace dešťových a splaškových vod z domu byla řešena v rámci jiného řízení – územního řízení o umístění stavby čistírny odpadních vod včetně splaškové kanalizace, dešťové kanalizace a vsaku, územní rozhodnutí [číslo jednací] týkající se čistírny odpadních vod však nebylo v právní moci. Žalobkyně měla proto za to, že nebyla zajištěna likvidace dešťových a odpadních vod z rodinného domu. [ulice] [anonymizováno] usnesením zn. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] odepřel právo nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu. Krajský [anonymizováno] rozhodnutím [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] zamítl odvolání a potvrdil jím napadené usnesení stavebního úřadu o odepření práva nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu. Proti rozhodnutí krajského úřadu žalobkyně podala žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě. V průběhu soudního řízení žalobkyně fakticky realizovala nahlédnutí do spisu (jako součásti soudního spisu), do kterého dříve požadovala nahlédnout u stavebního úřadu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozhodnutí krajského úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl kasační stížnost podanou krajským úřadem proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] obdržel krajský [anonymizováno] spis od Nejvyššího správního soudu přílohou přípisu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] Krajský [anonymizováno] rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zrušil usnesení stavebního úřadu ze dne [datum], zn. [anonymizováno] [číslo], kterým bylo odepřeno právo nahlížet do spisu ve věci společného souhlasu. 8. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil Krajskému úřadu [územní celek] povinnost rozhodnout ve věci odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 9. Po právní stránce soud I. stupně odkázal na § 1 odst. 1, § 8 odst. 1 a 2, § 13 odst. 1 a 2, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), připomněl závěry vyslovené Ústavním soudem v nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20, s ohledem na něž aplikoval na projednávanou věc per analogiam závěry obsažené ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“). 10. Následně soud I. stupně dospěl k závěru, že v daném správním řízení se nejednalo o nepřiměřenou délku vzhledem k tomu, že v době od [datum] do [datum] rozhodoval o věci jednou stavební [anonymizováno], dvakrát krajský [anonymizováno] jako odvolací správní orgán, jednou krajský soud a jednou Nejvyšší správní soud. V důsledku celkové délky řízení žalobkyni nemajetková újma nemohla vzniknout, navíc výsledek řízení pro žalobkyni již neměl zásadní význam od doby, kdy žalobkyně právo nahlížet do spisu realizovala v rámci soudního řízení u krajského soudu ještě před vydáním rozsudku ze dne [datum]. 11. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím krajského úřadu ze dne [datum] soud I. stupně uvedl, že žalobkyně neprokázala výši újmy a vzhledem k tomu, že se nedostavila na jednání, nebylo jí možné o tomto poučit. Soud I. stupně tedy vycházel z obvyklé újmy, která by vznikla každému člověku. Význam celé věci, tj. nahlížení do spisu, je nepatrný a navíc žalobkyně své právo realizovala před soudem ještě dříve, než bylo vydáno rozhodnutí. Na tomto základě soud I. stupně uzavřel, že žalobkyni žádná nemajetková újma nevznikla, respektive nebyla prokázána z důvodu na její straně. Pokud žalovaná konstatovala porušení práva a navíc se ještě omluvila, je to více než dostatečná satisfakce. 12. Z vyložených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a zcela úspěšné žalované přiznal nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši dvou režijních paušálů po [částka] (vyjádření a účast na jednání) dl