14 CO 92/2022-89 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně a) domáhá na žalované zaplacení [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, výrokem II zamítl žalobu, kterou se žalobkyně b) domáhá na žalované zaplacení [částka] spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z uvedené částky od [datum] do zaplacení, výrokem III žalobkyni a) a žalobkyni b) uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení k rukám jejího zástupce částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV právní zástupkyni žalobkyň uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů zmařeného jednání k rukám jejího zástupce částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. K odůvodnění výroku IV uvedl, že na jednání konaném dne [datum] byla vznesena námitka podjatosti„ zástupce žalobce“, proto nebylo možné ve věci jednat a řízení muselo být odročeno. Proto dle § 147 odst. 1 o.s.ř. soud uložil právní zástupkyni žalobkyň povinnost nahradit žalované náklady řízení za účast na jednání ([částka] za každý z těchto úkonů: příprava na jednání a účast na zmařeném jednání - § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., § 151 odst. 3 o.s.ř.). 3. Proti výroku IV tohoto rozsudku podala včasné odvolání zástupkyně žalobkyň. Namítala, že není pravdou, že po vznesení námitky podjatosti nebylo možné dále jednat, neboť je povinností soudce řídit proces a reagovat na návrhy účastníků řízení tak, aby probíhal v souladu se zákonnými pravidly. Soudce měl možnost se námitkou podjatosti nezabývat a v jednání pokračovat nebo ji připustit a rozhodnout o ní. Soud zvolil druhou možnost. Nejsou tak splněny žádné ze zákonem požadovaných skutečností, za nichž lze rozhodnout o separaci nákladů řízení. Došlo-li k odročení jednání rozhodnutím soudce, nejde o skutečnost přičitatelnou zástupkyni žalobkyň, ale soudci. Navrhla, aby byl výrok IV rozsudku zrušen. 4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného výroku, případně, pokud by odvolací soud uvedený výrok zrušil, uložení povinnosti žalobkyním nahradit žalované náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka]. Uvedla, že separaci nákladů řízení navrhla, neboť jí nepřišlo spravedlivé, aby náklady zmařeného jednání šly na úkor žalobkyň, které se jednání neúčastnily a nemohly ovlivnit strategii zvolenou jejich advokátkou. Stále však požaduje v souvislosti s jednáním konaným [datum] náhradu nákladů řízení ve výši dvou režijních paušálů, tj. [částka]. Upozornila, že právní zástupkyně žalobkyň nepodává odvolání v zájmu svých klientek, ale pouze ve svém zájmu. Odvoláním nelze dosáhnout toho, že by separované náklady neplatil nikdo. 5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu a v rozsahu podaného odvolání napadený rozsudek (tj. pouze výrok [příjmení]) dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.), dospěl k následujícím závěrům. 6. Podle § 147 odst. 1 o.s.ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila. 7. Z komentářové literatury (srov. [příjmení], L., [příjmení], J. a kol.Občanský soudní řád I Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. [číslo]) vyplývá, že soud rozhodne podle výše citovaného ustanovení o náhradě nákladů řízení, které vznikly výlučně zaviněním nebo náhodou, bez ohledu na výsledek řízení. Takto vzniklé náklady nemohou být, s ohledem na důvod jejich vzniku,„ účelně vynaloženy“, a tak o nich nelze rozhodnout v režimu § 142 až § 146 a § 148 podle výsledku řízení. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je proto třeba oddělit je od ostatních nákladů řízení. Náhodou je pak třeba rozumět„ nezaviněnou“ objektivní událost, např. nemoc, úraz, neodkladnou služební cestu apod. Zavinění a náhoda jsou důvodem k separaci nákladů jen v případě, že měly za následek náklady, které byly vynaloženy zbytečně. Pro náhodu lze uložit povinnost k náhradě nákladů jen účastníkům a jejich zástupcům a k náhradě nákladů řízení oprávněnými osobami jsou ostatní účastníci řízení, vedlejší účastníci a stát a lze ji přiznat i ostatním účastníkům, kteří mají stejné procesní postavení jako účastník (jeho zástupce), který náklady způsobil svým zaviněním nebo náhodou. 8. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně, že v projednávané věci byly splněny podmínky pro rozhodnutí ve smyslu § 147 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná ve věci podáním ze dne [datum] soudu sdělila, že mezi Ministerstvem spravedlnosti a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových byla uzavřena dohoda dle § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen„ zákon č. 201/2002 Sb.“), zápis o uzavření této dohody ze dne [datum] spolu s pověřením uděleným generální ředitelkou Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových pro právního zástupce tohoto úřadu Mgr. [jméno] [příjmení] zároveň soudu předložila. Jednání nařízené na [datum] bylo odročeno bez projednání věci poté, co zástupkyně žalobkyň uplatnila námitku podjatosti Mgr. [jméno] [příjmení] s tím, že je dlouholetým kamarádem pana doktora [příjmení], který zastupoval protistranu v namítaném řízení, za jehož tvrzenou délku se nyní žalobkyně domáhají odškodnění. K výslovnému dotazu soudkyně pak zástupkyně žalobkyň uvedla, že nechce, aby se jednání konalo, a chce, aby za Úřad pro zastupování státu při jednání vystupoval jiný zaměstnanec. V tomto duchu se soudkyně prostřednictvím Mgr. [příjmení] obrátila na žalovanou. Podáním ze dne [datum] žalovaná navrhla separaci nákladů řízení v souvislosti s jednáním konaným [datum] s tím, že právní zástupkyně žalobkyň není oprávněna vznést námitku podjatosti vůči jinému účastníku řízení, resp. právnímu zástupci žalované České republiky, přičemž okolnost, zda tento zástupce zná či nezná některého z účastníků či advokáta z řízení, za které chce být žalobkyně odškodněna, je v této věci zcela irelevantní. Při jednání konaném dne [datum] za žalovanou jednal Mgr. [jméno] [příjmení]. 9. Občanský soudní řád připouští uplatnění námitky podjatosti ve vztahu k věc projednávajícím soudcům a přísedícím (§ 15a o.s.ř.) a ve vztahu k zapisovatelům, jiným zaměstnancům soudu, znalcům a tlumočníkům (§ 17 o.s.ř.). Je-li účastníkem řízení, jako je tomu v projednávané věci, stát, pak za něj vystupuje dle § 21a odst. 1 o.s.ř. buď Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových v případech stanovených podle zvláštního právního předpisu, nebo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu v ostatních případech. V projednávané věci ve smyslu § 6 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) jedná jménem státu Ministerstvo spravedlnosti. Na základě dohody, kterou Ministerstvo spravedlnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona č. 201/2002 Sb. uzavřelo s Úřadem pro zastupování státu, se nemění postavení a okruh účastníků řízení, výsledek tohoto řízení včetně placení nákladů řízení, popřípadě náhrady nákladů řízení v plném rozsahu dopadá přímo na tuto organizační složku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2828/2016). Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových tak pouze jedná v řízení místo Ministerstva spravedlnosti, přičemž ve smyslu § 21a odst. 2 o.s.ř. za něj jedná jeho zaměstnanec k tomu pověřený generální ředitelkou. 10. Námitka, kterou vznesla právní zástupkyně žalobkyň při jednání konaném dne [datum] vůči jednání Mgr. [jméno] [příjmení] jako osoby jednající za Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, tak mohla být řešena pouze vnitřním postupem tohoto úřadu, např. pověřením jiného zaměstnance ze strany generální ředitelky úřadu. Soudu I. stupně tak nelze důvodně vytýkat, že výše uvedené jednání odročil a poskytl tak prostor pro řešení dané námitky uvedenou cestou, a to zcela v souladu s návrhem zástupkyně žalobkyň. 11. Náklady, které žalovaná vynaložila v souvislosti s předmětným jednáním (tj. soudem I. stupně správně vyčíslené částkou [částka] - § 151 odst. 3 o.s.ř., § 1 odst. 1, odst. 3 písm. b) a c), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu – dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), tak představují náklady, které vznikly zaviněním zástupkyně žalobkyň, která uplatnila námitku řešitelnou pouze vnitřním postupem subjektu jednajícího za žalovaný stát. Soud I. stupně tedy postupoval správně, uložil-li zástupkyni žalobkyň ve smyslu § 147 odst. 1 o.s.ř. povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů předmětného zmařeného jednání v uvedené výši. 12. Soud I. stupně však pochybil, pokud tuto povinnost zástupkyni žalobkyň uložil plnit„ k rukám jejího (tj. žalované) zástupce“. Ve věci se