15 CO 286/2020-253 — Městský soud v Praze

1. V dané věci jde o druhý odvolací přezkum napadeného rozsudku, když dovolací soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z podnětu žalobce první rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil s tím, že zdejší soud rozhodl na základě jiných skutkových závěrů, aniž postupoval podle § 213 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozhodnutí proto v popisu předmětu řízení dotčeného prvoinstančního rozsudku i obsahu podaného odvolání v převážné míře opakuje či parafrázuje části původního rozhodnutí. 2. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že existuje a trvá nájemní vztah účastníků k bytu [číslo] ve 13. podlaží domu [adresa] v [anonymizováno] [ulice], [obec a číslo], [část obce] (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit na nákladech řízení žalobci [částka] (výrok II) a zavázal ho k úhradě nákladů státu ve výši [částka] (výrok III). 3. Vyhověl tak požadavku žalobce na určení existence nájemního práva k předmětnému bytu, kterého se domáhal s tím, že nájem bytu na něj přešel dle § 706 ve spojení s [ustanovení pr. předpisu]“). Přisvědčil tak skutkové a zčásti i právní verzi žalobce, podle které na něj přešlo nájemní právo k předmětnému bytu v roce [rok] ze zákona poté, kdy po nabytí zletilosti zůstal v bytě sám bydlet, když jeho rodiče a sestra [jméno] se ze společné domácnosti odstěhovali do rodinného domu v [obec]. Došlo tak již k druhému přechodu nájemního práva po ukončení vedení společné domácnosti s nájemcem bytu, když první přechod nájmu dle citovaných zákonných ustanovení nastal v roce [rok], a to z původního smluvního nájemce [jméno] [příjmení] na žalobcova otce (resp. oba rodiče, viz závěr soudu). Otcův bratr a strýc žalobce [příjmení] [příjmení], který nájemní právo získal na základě Smlouvy o nájmu bytu uzavřené se žalovaným dne [datum rozhodnutí], č. [spisová značka], se ze společného soužití s nimi trvale odstěhoval v roce [rok] ke své životní partnerce s úmyslem s ní uzavřít sňatek. 4. Vyšel ze zjištění, že k předmětnému bytu o velikosti 2+1 dne [datum] uzavřel strýc žalobce [jméno] [příjmení] (bratr otce žalobce) jako výlučný nájemce se žalovaným jako pronajímatelem a jeho vlastníkem nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Žalobce spolu se svými rodiči byli v nájemní smlouvě zapsáni jako osoby spolubydlící. 5. Do [anonymizováno] [rok] bylo nájemné hrazeno pravidelnými inkasními příkazy [jméno] [příjmení] (SIPO), který si až do roku [rok] přebíral přeplatky za roční vyúčtování služeb. Od [anonymizováno] [rok] do září [rok] bylo nájemné hrazeno [jméno] [příjmení], [právnická osoba], JUDr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Od [anonymizováno] [rok] nájemné hradil žalobce, vyjma měsíců 4., 6., 9. a 11. roku [rok], kdy nepřišla žádná úhrada. V současné době pronajímatel (žalovaný) neeviduje u předmětného bytu žádné pohledávky z titulu dlužného nájemného. 6. Nájemce bytu [jméno] [příjmení] nikdy pronajímateli (žalovanému) neoznámil, že předmětný byt trvale opustil, a neučinil tak ani otec žalobce. O vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu požádal až žalobce sám, a to v prosinci [rok] poté, kdy žalovaný v květnu [rok] vypověděl nájemní poměr [jméno] [příjmení] a jeho manželce [jméno] [příjmení], a spolu s výpovědí z nájmu bytu pro dlouhodobé neplacení nájemného je vyzval k vyklizení bytu. 7. Výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] zaslal žalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pro neplacení nájemného a služeb v období od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok], kdy dluh na nájemném dosáhl částky [částka]. [jméno] [příjmení] výpověď obdržel a předal ji otci žalobce, svému bratru [jméno], který je právník. 8. O vydání osvědčení o přechodu nájmu bytu požádal žalobce žalovaného dopisem ze dne [datum]. Uvedl, že s předchozím smluvním nájemcem je v příbuzenském vztahu, ve společné domácnosti s ním žil od [datum], není nájemcem žádného bytu a není vlastníkem nemovitosti. Otec žalobce přiložil k žádosti potvrzení, že žalobce není v místě svého trvalého bydliště nájemcem domu [adresa]. 9. Žalovaný sdělením ze dne [datum] této žádosti nevyhověl s tím, že žadatel nesplnil podmínky pro přechod nájmu bytu dle § 706 a násl. obč. zák. a vyzval jej k opuštění, vyklizení a k protokolárnímu odevzdání bytu. K vyklizení nemovitosti jej vyzval rovněž předžalobní výzvou ze dne [datum], zaslanou mu opakovaně na adresu předmětného bytu; žalobce si však ani jednu z těchto listovních zásilek nevyzvedl. 10. Otec žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] [titul za jménem] se v [anonymizováno] [rok] stal vlastníkem nemovitostí v [obec] u [obec] na adrese [adresa]. V [anonymizováno] [rok] zde ukončil výstavbu domu, který byl kolaudován jako novostavba rodinného domu o dispozici 6+1 se suterénem využívaným pro provozovnu a dílnu pro repasování kulečníkových stolů. V témže roce změnili žalobce, jeho rodiče i sestra trvalé bydliště, když z adresy předmětného bytu se nahlásili na adresu nově zkolaudovaného rodinného domu. Na této adrese tak otec žalobce vlastní nemovitosti evidované jako pozemky parc. [číslo] dva rodinné domy [adresa] a [adresa]. 11. Ze shodných svědeckých výpovědí žalobcových rodičů, jeho strýce, jejich známého [jméno] [příjmení] i účastnického výslechu žalobce vzal soud za prokázané, že první dva roky po uzavření nájemní smlouvy žili žalobce, jeho rodiče a strýc [jméno] (smluvní nájemce bytu) v bytě 2+1 společně. V roce [rok] se žalobce se svou matkou odstěhovali„ jinam“; k otci a manželovi, který v bytě zůstal se svým bratrem bydlet, se vrátili až v roce [rok], kdy se žalobcův strýc z bytu odstěhoval do bytu matky obou bratrů v [obec]. Od té doby žalobce již společně s oběma rodiči, a později i s nově narozenou sestrou [jméno], byt nepřetržitě užívali až do roku [rok]. Po neurčitou dobu i s žalobcovým strýcem [jméno] (druhým bratrem otce žalobce). V roce [rok] rodiče (resp. jeho otec) sice dokončili a zkolaudovali novostavbu rodinného domu 6+1, ale trvale se do něj s dcerou [jméno] přestěhovali až v roce [rok], kdy žalobce dosáhl zletilosti. Ten s nimi do [obec] u [obec] neodešel, když s matkou nevycházel natolik, že rodiče dospěli k závěru, že pro celou rodinu bude lepší, aby žalobce žil sám, a zůstal tak bydlet v předmětném bytě. V té době ještě neměl ukončené středoškolské vzdělání, stále studoval gymnázium v [část obce]. Ve studiu pak se střídavými úspěchy pokračoval až do roku [rok] nebo [rok]. Po dobu studií jej rodiče hmotně zabezpečovali a finančně podporovali. 12. Uvedené skutečnosti hodnotil soud prvního stupně dle ust. § 706 ve spojení s § 708 obč. zák. a [ustanovení pr. předpisu]“) a dospěl k závěru, že žalobce v řízení prokázal splnění podmínek pro zákonný přechod nájemního práva nejprve na oba jeho rodiče v roce [rok] (vznikl tak společný nájem bytu manžely) a následně v roce [rok] na něj. Konstatoval, že podmínka trvalosti společného soužití spolubydlících osob s nájemcem bytu i trvalého opuštění bytu nájemcem byla u prvého i druhého přechodu splněna tím, že žalobce prokázal svá žalobní tvrzení, že„ v předmětném bytě v [anonymizována dvě slova] nejprve trvale bydlel ve společné domácnosti se svým otcem, matkou a strýcem od roku [rok], poté se s matkou na přechodnou dobu odstěhoval, následně se vrátil s matkou zpět. V roce [rok] se z předmětného bytu trvale odstěhoval nájemce bytu [jméno] [příjmení] za účelem uzavření manželství. Podle tehdy platného ust. [ustanovení pr. předpisu] tak přešel nájem bytu na jeho bratra [jméno] [příjmení], se kterým vedl od roku [rok] společnou domácnost, a společně též hospodařili, když jeho bratr neměl vlastní byt, což bylo prokázáno zejména z jejich svědeckých výpovědí. V roce [rok] tedy přešel nájem bytu ze zákona z pana [jméno] [příjmení] na jeho bratra pana [jméno] [příjmení] a vznikl společný nájem manželů [jméno] a [jméno] [příjmení]. Po odstěhování žalobcova strýce [jméno] [příjmení] žil žalobce spolu se svými rodiči a od roku [rok] i se svou sestrou ve společné domácnosti nepřetržitě až do [anonymizováno] roku [rok], kdy se jeho otec, matka a sestra odstěhovali do domu v [obec] u [obec]. V řízení bylo svědeckými výpověďmi prokázáno, že žalobce se s nimi z vůle rodičů neodstěhoval, neboť s matkou nevycházel a rodiče pro něj neměli v domě místo“. 13. Nedůvodnou shledal námitku žalovaného, že lze na daný případ aplikovat obecně platné (judikaturní) závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Uvedl, že dovolací soud ve zmíněném rozhodnutí posuzoval jiný skutkový stav, kdy se rodiče stěhovali ze společného bytu, ve kterém vedli společnou domácnost i se svými dvěma zletilými dětmi, kterým navrhli, aby se s nimi odstěhovaly do velkého domu, kde je místo pro 5 osob. Děti odmítly s tím, že se chtějí osamostatnit a zůstaly nadále bydlet v předmětném bytě. 14. Odmítl také paralelu se závěry Nejvyššího soudu prezentovanými v rozsudcích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], s tím, že v dané věci nedošlo k ukončení společné dom