16 CO 87/2022-132 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobce na žalované domáhal zaplacení [částka], a výrokem II žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], jež mu měla být způsobena v řízení vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce tvrdil, že v přípravném řízení se orgány činné v trestním řízení dopustily nezákonného a nesprávného postupu, neboť vyhledávaly a zohledňovaly toliko důkazy, které měly svědčit o jeho vině, se stejnou pečlivostí, s jakou vyhledávaly důkazy o jeho vině, nevyhledávaly důkazy o jeho nevině, odmítly realizovat jím navržený znalecký posudek na bývalou manželku, zásadní důkazy svědčící o jeho nevině nebyly zohledňovány nebo byly bagatelizovány. Došlo tím k porušení § 2 odst. 5 a 13 tr. ř. Na základě jednostranně zaměřených důkazů byl žalobce okresním soudem shledán vinným, toto rozhodnutí bylo posléze krajským soudem změněno. V příčinné souvislosti s nezákonným postupem policejního orgánu v přípravném řízení a Okresního soudu v Pardubicích, jako soudu prvního stupně, vznikla žalobci nemajetková újma v podobě naprosté ztráty důvěry v právní stát, pocitu, že obyčejný člověk nemá zastání, a to ani u orgánů, které jsou primárně k pomoci, službě a ochraně občanů určeny, přesvědčení, že obyčejný člověk je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, může být kdykoliv bezdůvodně trestně stíhán, dehonestován, připraven o majetek, apod., což přispělo ke zhoršení jeho psychického stavu. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Měla za to, že žalobce tento konkrétní nárok u ní neuplatnil (ke dni [datum] eviduje 1 756 podání žalobce, obsahově se nelišící od nyní podané žaloby, v nichž žalobce pouze zaměňuje výši odškodnění a jméno škůdce). I pokud by žalobce daný nárok předběžně uplatnil, nevyhověla by mu. V žalobcem popsaném postupu orgánů činných v trestním řízení nelze spatřovat nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen " zákon č. 82/1998 Sb.). Ve věci absentuje jakékoli rozhodnutí vykazující znak nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 citovaného zákona. Veškeré nároky, které žalobce odvozuje od tvrzeného postupu orgánů činných v trestním řízení, jsou navíc promlčeny. Proto vznesla námitku promlčení. 4. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobce svůj nárok uplatnil žádostí o odškodnění, zadostiučinění, vzniklou [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] v částce [částka] dne [datum]. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc byla předána [stát. instituce], neboť zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako přestupek. Uvedené rozhodnutí bylo doručeno zde žalobci [datum]; právnímu zástupci poškozených, [stát. instituce] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo doručeno [datum]. 5. Soud I. stupně odcitoval znění § 1 odst. 1, § 2, § 3 odst. 1, § 5, § 7, § 8, § 13, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 2, § 26, § 31a, § 32, § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a nejprve se zabýval žalovanou uplatněnou námitkou promlčení. Vyšel z toho, že žalobce se dozvěděl o vzniku nemajetkové újmy doručením rozhodnutí krajského soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dne [datum rozhodnutí]. Následujícího dne začala běžet šestiměsíční promlčecí doba. Žalobce mohl u žalované uplatnit svůj nárok u žalované nejpozději tak, aby nebyl promlčen, dne [datum]. Jestliže jej předběžně uplatnil [datum], tj. několik let po uplynutí promlčecí doby, učinil tak pozdě, nedošlo k tzv. stavení promlčecí doby, která tak marně uplynula. Žaloba byla podána až [datum], tedy rovněž po uplynutí promlčecí doby. 6. S ohledem na promlčení žalovaného nároku soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by dále řešil, zda v projednávané věci byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu státní moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. 7. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů ve výši [částka] za každý ze tří úkonů – vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání (§ 151 odst. 3 o.s.ř., vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu - dále jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“). 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání. Namítal, že soud I. stupně nesprávně posoudil uplatněnou námitku promlčení. Jeho závěr, že žalobce předběžně svůj nárok u žalované uplatnil [datum] je v rozporu s tvrzením žalované, že u ní žalobce tento nárok předběžně neuplatnil. Stěží tak lze usuzovat na to, že by se soud I. stupně se vznesenou námitkou promlčení dostatečně vypořádal, neboť nebylo postaveno najisto, kdy a jak žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku s tím, že soud I. stupně věc zcela správně po skutkové i právní stránce posoudil, odůvodnění rozsudku je kvalitní a přesvědčivé, postavené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Žalobce v odvolání neuvádí takové argumenty, které by byly způsobilé přivodit změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen. 10. Řádně předvolaná žalovaná se k odvolacímu jednání nedostavila, svou nepřítomnost omluvila a vyjádřila souhlas, aby bylo jednáno bez její účasti. Odvolací soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované a z podnětu odvolání žalobce přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům. 11. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud I. stupně správně nejprve zabýval tím, zda žalobou uplatněný nárok je či není promlčen, a správně aplikoval ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., které stanoví zvláštní úpravu promlčení, pokud jde o počátek a délku promlčecí lhůty. Z ustanovení § 26 citovaného zákona vyplývá, že tento zákon je ve vztahu k občanskému zákoníku v poměru speciálního k obecnému. Uvedený závěr je v souladu s již ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) i komentářovou literaturou (srov. [příjmení], P., [příjmení], V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. [číslo]). 12. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. 13. Podle tohoto ustanovení se promlčuje i nárok na náhradu nemajetkové újmy osobní povahy, zejména v podobě konstatování porušení práva nebo omluvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K uplatnění nároku u soudu přitom není třeba znát přesnou výši nemajetkové újmy. Postačuje, nabyl-li poškozený vědomost o rozsahu újmy vyjádřitelné v penězích, a to alespoň v přibližné sumě s možností jejího dodatečného zpřesnění v soudním řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). 14. Ve vztahu k tomu, jak žalobce vymezil tvrzený nezákonný a nesprávný postup orgánů činných v trestním řízení, z něhož mu měla vzniknout tvrzená nemajetková újma, a jak vymezil samotnou tuto [anonymizováno], lze obecně konstatovat, že okamžik vzniku tvrzené újmy spočívající ve ztrátě důvěry ve stát, v pocitu, že obyčejný člověk nemá zastání, může být kdykoli bezdůvodně stíhán a je vystaven libovůli orgánů činných v trestním řízení, a okamžik, kdy se o takové újmě dozvěděl, jsou totožné. Nemajetkovou [anonymizováno] totiž musí poškozený předně sám subjektivně vnímat, tedy o ní vědět. Stěží je přitom představitelné, že by žalobce tvrzenou [