18 CO 191/2022-166 — Městský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále povinnost v téže lhůtě zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě došlé dne [datum], jíž se žalobce domáhal zaplacení [částka] na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“). Žalobce tvrdil, že nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk spočíval v porušení povinnosti vydat v přiměřené lhůtě rozhodnutí ve věci vedené u Magistrátu hlavního města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno] a v navazujícím řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce žádal odškodnění za správní řízení a navazující soudní řízení správní, když na tato řízení je třeba pohlížet jako na řízení jediné (viz nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]). 3. Žalobce tvrdil, že proti němu bylo od [datum] u Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend, vedeno správní řízení, v němž byl shledán ze spáchání přestupku a uložen peněžitý trest [částka] (pokuta) a povinnost zaplatit náklady správního řízení ve výši [částka]; rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo odvolání žalobce zamítnuto. Žalobce napadl shora rozhodnutí vydané ve správním řízení správní žalobou; soudní řízení správní vedené u Městského soudu v Praze bylo skončeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta (v právní moci dne [datum]). Trvání správního a navazujícího soudního řízení celkem po dobu 3 let, 7 měsíců a 19 dnů bylo nepřiměřené skutkové a právní složitosti věci. Žalobci hrozila vysoká pokuta, přičemž přestupkové řízení je„ kvazitrestním řízením“, neboť je založeno na principech [anonymizována dvě slova], hrozily tak i další následky, které mohly ovlivnit další podnikání žalobce. Částku [částka] považuje žalobce za adekvátní náhradu, okolnosti zvyšující individuální význam řízení pro účastníka netvrdil. 4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítala, že žalobci v důsledku vedení správního a navazujícího soudního řízení nevznikla nemajetková újma ve formě zásahu do osobnostní sféry v důsledku nejistoty o výsledku řízení. Žalobce byl v předmětném správním řízení uznán vinným ze spáchání správních deliktů dle § 35 odst. 1 písm. g) a § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb.; tento výsledek řízení však musel být žalobci od počátku řízení znám, stejně jako fakt, že za něj bude případně uložená pokuta uhrazena. Žalobce byl v době vedení řízení řidičem taxislužby, zprostředkovaně přes aplikaci [anonymizováno], a stejně jako další dopravci a řidiči využívající tuto aplikaci, systematicky neplnil povinnosti stanovené zákonem č. 111/1994 Sb. Správní řízení o obdobných skutcích byla vedena s vysokým počtem přestupců, např. celkový počet vedených přestupkových řízení Ministerstvem dopravy, Odborem veřejné dopravy, v obdobných věcech dosahoval v [anonymizováno] [rok] počtu cca [anonymizováno]; sankce uložené v těchto správních řízeních hradil ze svého účtu advokát Mgr. [příjmení], který žalobce ve správním řízení zastupoval. 5. Soud I. stupně zjistil tento skutkový stav: Žalobce byl účastníkem správního řízení vedeného u Magistrátu hl. města Prahy pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], na nějž navazovalo soudní řízení vedené k žalobě žalobce Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Správní řízení bylo zahájeno vydáním oznámení o zahájení řízení ze dne [datum]. Žalobci bylo kladeno za vinu, že jako dopravce působící [anonymizována tři slova], neměl vozidlo evidováno jako vozidlo taxislužby, vozidlo nebylo vybaveno v souladu se zákonem a žalobce nedoložil doklad k oprávnění podnikání. Rozhodnutím [stát. instituce], Odboru dopravních agend [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [anonymizováno], byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, uložena pokuta [částka] a povinnost k náhradě nákladů správního řízení [částka]; rozhodnutím Ministerstva dopravy [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo odvolání žalobce zamítnuto, toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobce napadl shora uvedené rozhodnutí správní žalobou dne [datum]. Řízení bylo Městským soudem v Praze vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] byla zaslána žaloba k vyjádření Ministerstvu dopravy, vyjádření podáno [datum] spolu s doručením příslušného spisového materiálu. K výzvě ze dne [datum] [stát. instituce], Odbor veřejné dopravy, jako účastník řízení sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci samé bez nařízení jednání. Podle změny rozvrhu práce pro rok [rok] byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí nově zřízenému soudnímu oddělení. Dne [datum] se konalo ústní jednání ve věci, v němž byl vyhlášen rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým byla žaloba zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Právním posouzením tohoto skutkového stavu, podle § 5 písm. b), § 13 odst. 1 věty druhé a § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk, dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalobce předběžně uplatnil nárok u žalované podle § 14 odst. 1, § 15 odst. 2 OdpŠk; za žalovanou jedná [stát. instituce] (§ 6 odst. 1 písm. b) a § 6 odst. 6 OdpŠk). Ve správním řízení a v navazujícím soudním řízení správním, které soud I. stupně v souladu se závěry Ústavního soudu obsaženými ve výše uvedeném nálezu posuzoval jako řízení jediné, neboť jejich předmětem bylo rozhodování ve věci základního [anonymizováno] žalobce garantovaného čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, došlo k porušení právo žalobce na projednání věci v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, když délka správního a navazujícího soudního řízení správního řízení 3 roky, 7 měsíců a 19 dnů byla nepřiměřená procesní a hmotněprávní povaze věci. Za situace, kdy bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v posuzovaném řízení v přiměřené lhůtě, je vznik nemajetkové újmy presumován (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]). Soud I. stupně uzavřel, že domněnka, že žalobci v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 OdpŠk) vznikla nemajetková újma v podobě zásahu do osobnostní sféry formou nejistoty a nepříznivého působení dlouhotrvajícího sporu, nebyla žalovanou vyvrácena. K obraně žalované uvedl, že skutečnost, že projednávání obdobných případů představuje pro žalovanou zvýšenou zátěž, nelze klást žalobci, který oprávněn očekával rozhodnutí ve své věci ve lhůtě přiměřené složitosti věci, k tíži, neboť je na státu, aby zabezpečil řádný průběh soudního řízení (viz nález [anonymizována dvě slova] sp. zn. [ústavní nález]). Skutečnost, že předmětné soudní řízení správní skončilo pro žalobce nepříznivě, pak sama o sobě neznamená, že žalobce nebyl po dobu řízení v nejistotě o jeho výsledku (viz rozsudek [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnou pro posouzení věci není ani okolnost, kdo hradil pokuty uložené v obdobných případech jiným přestupcům. Soud I. stupně uzavřel, že s ohledem k délce řízení se poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení [anonymizováno] žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě se nejeví dostačující. Žalobci přiznal peněžitou náhradu, jejíž výši určil na základě základní částky zadostiučinění [částka] za každý rok vedení řízení, tj. [částka]. Neshledal důvody pro krácení této částky, když žalobce průtahy v soudním řízení správním nezavinil a nikterak se nepodílel na vzniku celkové délky řízení. Naopak, s ohledem k mimořádnému průtahu, který nastal v navazujícím řízení soudním, v trvání více než dvou let (od [datum] do [datum]), a celkové délce řízení správního a navazujícího řízení správního, která neodpovídá složitosti věci, uzavřel, že spravedlivým zadostiučiněním je zaplacení požadované částky [částka]. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) ve prospěch plně úspěšného žalobce. 6. Tento rozsudek soudu I. stupně napadla žalovaná v celém rozsahu včasným a přípustným odvoláním. Vytýkala soudu I. stupně, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro jeho nesrozumitelnost a nedostatek důvodů, že soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl všechny navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě důkazů, které provedl, pak dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, která poté nesprávně právně posoudil. Uvedená pochybení soudu I. stupně vedla k nesprávnému závěru, že