19 CO 285/2022-68 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] - [část obce], ze dne [datum], je neoprávněná (výrok I.). Žalovanému dále byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). 2. Soud prvního stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala proti žalovanému určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu. Žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], která byla uzavřena na dobu neurčitou, je nájemkyní bytu [číslo] o velikosti [anonymizováno], nacházejícího se v 5. nadzemním podlaží domu [adresa], v ulici [ulice], č. o. 9, [obec a číslo] - [část obce]. Dne [datum] jí byla od žalovaného, pronajímatele, doručena výpověď z nájmu uvedeného bytu datovaná ke dni [datum] s odůvodněním, že hrubě porušila povinnost vyplývající z nájmu, když neoznámila svou delší nepřítomnost v bytě a neoznámila zvýšení počtu osob v pronajatém bytě, přičemž v pronajatém bytě žije po dobu několika měsíců více osob, než odpovídá velikosti bytu. Tuto výpověď žalobkyně považovala za neoprávněnou, a proto proti ní podala dne [datum] písemně námitky, na které však žalovaný nereagoval. Žalovaný ve výpovědi konkrétně nespecifikoval, ve kterém období neoznámila žalobkyně zvýšení počtu osob hlášených v předmětném bytu nebo jakých konkrétních osob se to mělo týkat, případně jaký počet osob by byl přiměřený k velikosti bytu. Žalobkyně dále uvedla, že v bytě žilo a bylo hlášeno ke službám před podáním výpovědi celkem pět osob z její rodiny, od [datum] pak došlo k snížení počtu těchto osob, neboť od uvedené doby užívá byt sama se svým druhem F. R. Chaparro. Změnu počtu osob bydlících a hlášených v bytě nahlásila žalovanému jednak prostřednictvím správkyně domu [datum] a poté i dopisem ze dne [datum]. Pokud jde o neoznámení nepřítomnosti žalobkyně v bytě, jednalo by se o závažné porušení povinností žalobkyně pouze tehdy, vznikla-li by z tohoto jednání žalovanému vážná újma, o tom však ve výpovědi není zmínka. Po celou dobu, kdy byla žalobkyně v zahraničí, zmocnila k jednání ve věci bydlení a ve věcech s ním spojených svoji matku, [jméno] [příjmení], která rovněž byt až do [datum] užívala. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že výpověď z nájmu oprávněná byla. Žalobkyně po dobu několika let v bytě nebydlela, neboť se odstěhovala do Španělska, aniž by o tom žalovaného informovala. V bytě se dále za poslední tři roky vyskytovaly různé počty osob, ale o změně počtu těchto osob nebyl žalovaný nikdy informován, a to až do počátku [anonymizováno] [rok], kdy žalobkyně oznámila snížení počtu osob v pronajatém bytě na dvě. Žalobkyně tak porušila ohlašovací povinnost vůči žalovanému, když byla v bytě nepřítomna po dobu delší než dva měsíce, a byt byl pro žalovaného v uvedené době obtížně přístupný. Že by k jednání v souvislosti s bytem zmocnila svou matku [jméno] [příjmení], žalobkyně žalovanému nesdělila, ani mu nepředala na jmenovanou žádný kontakt. Žalovaný má dále za to, že je z pozice pronajímatele oprávněn požadovat, aby v bytě žil přiměřený počet osob odpovídající velikosti tohoto bytu, přičemž byt je o dispozici [anonymizováno], což zcela jistě nepostačuje k pohodlnému užívání pěti osobami. V předmětném bytě pak průběžně bydlela matka žalobkyně [jméno] [příjmení], dále sestra žalobkyně [jméno] [příjmení] společně s přítelem a nezletilým dítětem. Zároveň zde byly hrazeny zálohy na služby za pět osob a do [anonymizováno] [rok] pak bylo nájemné hrazeno matkou žalobkyně. 3. Soud prvního stupně po skutkové stránce vyšel z toho, že žalobkyně má od [datum] v nájmu předmětný byt, a to na základě smlouvy o nájmu bytu podepsané žalobkyni jako nájemcem a právními předchůdci žalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli. Dne [datum] žalobkyně obdržela dopis žalovaného ze dne [datum], jehož obsahem je výpověď z nájmu předmětného bytu. Žalovaný v tomto dopise uvedl, že jelikož ze strany žalobkyně dochází k opakovanému hrubému porušení povinností vyplývajících z nájmu tím, že opakovaně neoznámila svou delší nepřítomnost v bytě a opakovaně neoznámila zvýšení počtu osob v pronajatém bytě, neboť v něm po dobu několika měsíců žije více osob, než čemuž odpovídá velikost předmětného bytu, je jednání žalobkyně hrubým porušením povinností vyplývajících z nájmu, pročež žalovaný nájemní smlouvu ze dne [datum] vypovídá. Dopisem ze dne [datum], který odeslala dne [datum] na adresu zástupce žalovaného, vznesla žalobkyně proti výpovědi námitky, jejichž obsah je totožný s důvody uváděnými v žalobě. Z evidenčního listu platného od [datum] soud prvního stupně dále zjistil, že v předmětném bytě bylo hlášeno celkem 5 osob a jako nájemce bytu je uvedena [jméno] [příjmení]. 4. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen„ o. z“), a to s odkazem na § 3074 citovaného zákona, kdy uzavřel, že byť byla předmětná nájemní smlouva uzavřena dne [datum], rozhodným je v tomto ohledu okamžik, kdy žalovaný dal žalobkyni výpověď z nájmu bytu, tj. den [datum]. Soud prvního stupně následně při přezkumu výpovědi podle § 2290 o. z. vyšel z ustanovení § [číslo], § [číslo], § 2286 a § 2288 o. z. upravujících práva a povinnosti nájemce a pronajímatele, stejně jako z § 553 o. z. stanovujícího případy nicotnosti právního jednání, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční prekluzivní lhůtě, neboť soudu byla doručena dne [datum], přičemž žalobkyně obdržela od žalovaného výpověď z nájmu předmětného bytu dne [datum]. Žalovaný uplatněné výpovědní důvody skutkově řádně nevymezil, tedy neuvedl skutečnosti, které je zakládají (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 9. [číslo], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]), neboť neupřesnil, kdy žalobkyně nebyla opakovaně přítomna v bytě, ani kdy došlo ke zvýšení počtu osob zde žijících. Soud prvního stupně proto shledal výpověď z nájmu neurčitou, a tedy nicotnou. Pokud žalovaný tvrdí, že žalobkyně opakovaně neoznámila zvýšení počtu osob v bytě, musel z logiky věci přinejmenším vědět, kdy a kolik osob v bytě žije, a mohl a měl tak tento údaj ve výpovědi uvést. Takto nedostatečně určitě formulovaný výpovědní důvod znemožňuje žalobkyni se proti výpovědi kvalifikovaně bránit, tedy uvést, zda a kdy splnila své povinnosti nájemce vyplývající z § [číslo] odst. 1 a § 2272 odst. 1 o. z., včetně dodržení tam uvedených lhůt pro oznámení předmětných skutečností žalovanému. Zjistí-li soud v řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 2290 o. z., že výpověď je neplatná či zdánlivá, rovněž žalobě vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána po právu, tedy v souladu se zákonem (viz rozsudek Nejvyššího soudu CR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně podpůrně uvedl, že již ze samotného tvrzení žalovaného je navíc zřejmé, že podmínka existence hrubého porušení povinností žalobkyně vyplývajících z nájmu by stejně nebyla naplněna. I pokud by žalobkyně porušila povinnost podle § 2269 odst. 1 o. z., nešlo by o hrubé porušení povinností nájemce, neboť žalovaný ve smyslu § 2269 odst. 2 o. z. ani netvrdil (ve výpovědi a ani v průběhu řízení), že by mu takovým porušením povinnosti ze strany žalobkyně vznikla jakákoliv, natož vážná újma. Navíc účelem uvedené povinnosti dané nájemci je zajištění vstupu do bytu po dobu nepřítomnosti nájemce, žalovaný však netvrdil, že by do bytu neměl přístup, naopak podle vlastních tvrzení ohledně bytu komunikoval s matkou žalobkyně, která v bytě žila a kterou žalobkyně zmocnila k veškerým právním jednáním v souvislosti s bytem. Také v případě neoznámení zvýšení počtu osob v bytě podle § 2272 odst. 1 o. z. se nemůže jednat o hrubé porušení povinnosti nájemce. Žalovaný sice tvrdí, že mu žalobkyně zvýšení počtu osob v bytě neoznámila, to však bylo vyvráceno provedeným dokazováním, když z evidenčního listu platného od [datum] nejen vyplývá, že je v bytě hlášeno pět osob, ale za nájemce bytu je dokonce označena [jméno] [příjmení]. Byť je třeba přisvědčit žalovanému, že pronajímatel má podle § 2272 odst. 3 o. z. právo požadovat, aby v nájemcově domácnosti žil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby všechny mohly v bytě žít v obvyklých pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách, je ve vztahu k posouzení oprávněnosti výpovědi uvedená skutečnost irelevantní. Soud prvního stupně má navíc za to, že i v bytě o velikosti [anonymizováno] může žít v pohodlných a hygienicky vyhovujících podmínkách i pět osob. 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („ o. s. ř.“), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení plně úspěšná, nár