19 CO 71/2022-248 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky [částka] představující náhradu škody. Škoda mu byla způsobena dne [datum] krádeží fotoaparát značky Canon EOS R v ceně 65 250 ukrajinských hřiven, v přepočtu ke dni odcizení na [částka] (dále jen„ předmětný fotoaparát“) z pokoje hotelu Olšanka, provozovaného žalovanou, kde byl řádně ubytován. 2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Tvrdila, že je zcela vyloučeno, aby vzhledem k zabezpečení vstupu do hotelového pokoje mohl někdo něco ukradnout. 3. V záhlaví označeným rozsudkem soud I. stupně žalobu zamítl a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud I. stupně k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce se svým známým [jméno] [příjmení] přijel dne [datum] do [obec], kde se ubytovali v hotelu Olšanka v dvoulůžkovém pokoji za cenu [částka] na dva dny. Cenu uhradil jejich známý [jméno] [příjmení] (správně [příjmení]), na jehož žádost přijeli oba do [obec] nafotit svatební fotky. Žalobce měl dva fotoaparáty, jeden menší, Canon EOS R, který stál v přepočtu [částka] a jeden větší. V hotelovém pokoji i v hotelu je k využití trezor na uložení cenin; ani jednoho žalobce a jeho spolubydlící nevyužili. Dne [datum] nafotili fotografie a dopoledne jeli do města, kde se ještě setkali s [jméno] a jeho ženou a následně se šli do centra [obec] projít a navečeřet. Vrátili se pozdě v noci a ráno žalobce zjistil, že mu chybí jeden z fotoaparátů. Tuto skutečnost oznámil na recepci hotelu a zavolal policii, která nezjistila, že by byly poškozené dveře pokoje, nezjistila ničeho podezřelého z kamerového záznamu ani z elektronického záznamu karty ke dveřím. Policie případ odložila. Při svém závěru o skutkovém stavu soud vyšel z výslechu svědků [příjmení], [příjmení], z policejních úředních záznamů a z elektronického záznamu dveří. 5. Soud I. stupně uzavřel, že žalobce neprokázal tvrzení, že ponechal v době své nepřítomnosti předmětný fotoaparát v hotelovém pokoji a právě v tomto místě se ztratil, resp. někdo jej z pokoje ukradl. Pochybnosti vzbudila u soudu I. stupně zejména změna tvrzení žalobce o účelu návštěvy [obec], když v žalobě tvrdil, že Prahu navštívil jako turista a pro turistu je fotoaparát běžnou věcí a ve své výpovědi za účel návštěvy označil pořízení svatebních fotografií. Dovodil, že pokud by Prahu navštívil jako turista, bylo by s podivem, kdyby si fotoaparát na procházku Prahou nevzal. Poukázal na závěry policejního šetření a zjištění, že svědek [příjmení] nebyl s žalobcem po celou dobu odpoledního a večerního programu a svědek [příjmení] nevěděl, kde žalobce přesně fotoaparát ponechal. Svědka [příjmení] označil navíc za nevěrohodného zejména s poukazem na jeho výpověď, že zjistil, že je v pokoji šatní skříň a tresor až po předmětné události. Poukázal na nesourodost jednotlivých výpovědí a nedostatek podpůrných důkazů. 6. Po právním zhodnocení skutkových zjištění podle § [číslo] odst. 1, 2, § [číslo] odst. 1, 2, § 2949 odst. 1, 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) soud I. stupně dovodil, že nejsou naplněny podmínky odpovědnosti žalované na škodu. 7. Proti rozsudku soudu I. stupně podal žalobce včasné odvolání. Vyslovil názor, že provedené důkazy jasně prokazují, že předmětný fotoaparát do pokoje vnesen byl, a právě v hotelu byl ukraden. Skutečnost, že fotoaparátem disponoval v době svého pobytu v [obec], je prokázána účtenkou, svědeckými výpověďmi [příjmení] a [příjmení], jedinou zachovalou fotografií a účastnickou výpovědí žalobce. To, že byl fotoaparát vnesen do pokoje, je prokázáno výpovědí [příjmení] a účastnickou výpovědí žalobce. Žádné důkazy svědčící o opaku nebyly předloženy. Úvahy soudu, že není prokázáno, že žalobce mohl fotoaparát ztratit jinde, nejsou podloženy žádnými důkazy. Prokázat negativní skutečnost není možné. Údajný rozpor ve tvrzení žalobce o účelu pobytu v [obec] není podstatný a nemůže sloužit jako důvod pro zamítnutí žaloby. Podstatné je, že výpověďmi žalobce a svědků bylo prokázáno, že do [obec] přijel za účelem fotografování [jméno] [příjmení] a jeho manželky. K důkazu předložil jednu jejich fotografii pořízenou téhož dne. Provedenými důkazy bylo spolehlivě prokázáno, že předmětný fotoaparát do pokoje vnesl a opět jej nevynesl a že jeho ztráta je v příčinné souvislosti se vznikem škody a že za tuto škodu odpovídá žalovaná. Vyvracel jednotlivé argumenty soudu I. stupně. Namítal, že ve svých podáních tvrdil, že ke krádeži došlo z důvodu selhání zavírače nebo elektronického zámku pokoje, v důsledku čehož třetí osoba vnikla do pokoje, aniž by zůstal záznam o otevření dveří. Evidence průchodu kartového zámku nemůže sloužit důkazem, neboť nelze zaručit, že záznam nebyl upraven. S námitkou se soud I. stupně nevypořádal. Vyvracel závěr soudu I. stupně o nevěrohodnosti výslechu svědka [příjmení] i názor, že žalobce mohl mít fotoaparát s objektivem třeba v kapse. [příjmení] velikost fotoaparátu s objektivem a jeho váhu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a žalované uloží povinnost nahradit žalobci náklady řízení k rukám jeho právního zástupce. 8. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku coby věcně správného. Poukázala přitom na správnost argumentace soudu I. stupně. 9. Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo; zabýval se odvolacími důvody uvedenými v § 205 odst. 2 o. s. ř., zejména odvolacími důvody uplatněnými v odvolání žalobcem a odvolání důvodným neshledal. 10. Soud I. stupně provedl procesně korektním způsobem účastníky navržené důkazy, tyto hodnotil v souladu s § 132 o. s. ř. tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Správně se pak vypořádal se stěžejní otázkou, tedy, zda došlo ke škodě v příčinné souvislosti s vnesením předmětného fotoaparátu do hotelu Olšanka. 11. Podle § 2946 odst. 1 o. z. Kdo provozuje pravidelně ubytovací služby, nahradí škodu na věci, kterou ubytovaný vnesl do prostor vyhrazených k ubytování nebo k uložení věci. 12. Soud I. stupně správně dovodil, že břemeno tvrzení a potažmo břemeno důkazní k naplnění zákonných podmínek pro vznik odpovědnosti provozovatele ubytovacích služeb za vzniklou škodu na vnesených věcech nese poškozený. Vzhledem ke zjištění, že vchod do pokoje, ve kterém měl žalobce dle tvrzení umístěný předmětný fotoaparát, byl zabezpečen elektronickým zámkem otevíratelným magnetickou kartou, přičemž do pokoje nebylo vniknuto násilím a podle záznamů z karty k pokoji nevstoupil do pokoje nikdo jiný než žalobce a pokojská a zejména pak, že Policie ČR po provedeném šetření odložila trestní věc podezření ze spáchání přečinu krádeže, kterého se měl dopustit neznámý pachatel, neboť nebyly zjištěny skutečnosti směřující k odhalení osoby pachatele a dále vzhledem k žalobnímu tvrzení, že žalobce předmětný fotoaparát do prostor pokoje vnesl opakovaně, bylo na žalobci, aby skutečně věrohodným způsobem tvrdil a prokázal, že mu byl předmětný fotoaparát skutečně odcizen a to právě v době, kdy byl uložen v hotelovém pokoji. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu I. stupně, že to se žalobci nepodařilo. 13. Z obsahu soudního spisu je zřejmé, že žalobce před orgány Policie ČR dne [datum] uvedl, že z pokoje odešel dne [datum] v 17.30 hod. a do pokoje se vrátil ve 22 hodin (viz úřední záznam o podaném vysvětlení na č. l. 95 spisu). Ráno [datum] v cca 10 hodin si všiml, že v pokoji není jeho fotoaparát (viz úřední záznam na č. l. 100 spisu). V řízení před soudem I. stupně tvrdil, že z pokoje odešel v [číslo] – 15.40 hod. a vrátil se kolem půlnoci. Ztrátu fotoaparátu zaznamenal kolem 8.30 hod. Jelikož žaloba byla podána do dvou měsíců od škodné události, tedy nelze pracovat s domněnkou, že žalobce s odstupem času události zapomněl, zastává odvolací soud názor, že tyto nesrovnalosti v tvrzení žalobce (stejně tak jako výše zmíněné změny v tvrzení žalobce ohledně účelu návštěvy [obec]) věrohodnost tvrzení žalobce značně snižují. Přitom jediným přímým důkazem k prokázání tvrzení žalobce, že mu byl předmětný fotoaparát skutečně odcizen a to právě v době, kdy byl uložen v hotelovém pokoji, lze považovat účastnickou výpověď žalobce. Svědeckou výpověď [příjmení] za přímý důkaz označit nelze. Přímým důkazem je ten, který přímo potvrzuje či vyvrací dokazovanou skutečnost. Svědek [příjmení] ve své výpovědi přímo nepotvrdil, že svými smysly vnímal, že žalobce ponechal při odchodu na odpolední, resp. večerní procházku Prahou předmětný fotoaparát v hotelovém pokoji (výpověď vycházela z domněnky). Svědeckou výpověď [příjmení] hodnotí odvolací soud jako důkaz nepřímý, soudem I. stupně navíc hodnocený jako nevěrohodný. 14. Nejvyšší soud ve své judikatuře dovodil, že„ skutečnost prokazova