20 CO 227/2022-127 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka]. Žalobkyně se domáhala zaplacení uvedené částky z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřeně délce řízení, vedeného u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že v posuzovaném řízení nedošlo k namítanému nesprávnému úřednímu postupu. 2. Soud I. stupně vyšel z průběhu řízení podle obsahu spisu Okresního soudu v Hradci Králové 5 pod sp. zn. [spisová značka], popsaného v 5. odstavci 5. rozsudku a skutkově uzavřel, že řízení bylo zahájeno [datum], žalobkyně v něm vystupovala v procesním postavení žalované strany a dne [datum] byla vyzvána k vyjádření. Řízení bylo zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutí odvolacího soudu ze dne [datum] a na základě dovolání žalobce ze dne [datum], jež obsahovalo chybné jednací číslo, Nejvyšší soud, jemuž byl spis předložen [datum], tato usnesení dne [datum] zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. Dne [datum] soud I. stupně řízení přerušil, odvolací soud k odvolání žalobce toto rozhodnutí dne [datum] zrušil a věc vrátil soudu I. stupně, který usnesením ze dne [datum] řízení opět přerušil, následně dne [datum] uložil účastníkům povinnost setkání s mediátorem a usnesením ze dne [datum] rozhodl o pokračování v řízení. Zamítavý rozsudek byl vyhlášen dne [datum], odvolací soud ho rozsudkem ze dne [datum] potvrdil a dovolání žalobce bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum]. Řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni 9 let a dva měsíce. 3. Soud I. stupně s odkazem na § 1, § 2, §5, §13, § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (náhradový zákon), na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS] (stanovisko), uzavřel, že délka posuzovaného řízení, jehož předmětem bylo uspořádání vztahů mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby, byla přiměřená jeho právní a procesní složitosti s opakovaným rozhodováním soudů všech stupňů a byla z významné části způsobena procesní činorodostí účastníků. Vyzdvihl, že na celkové délce řízení se výrazně podílela i žalobkyně tím, že nebrojila proti druhému usnesení o přerušení řízení, které nyní zpochybňuje jako nadbytečné, a dovozoval, že bez tohoto přerušení by se řízení zkrátilo o tři roky. Dovodil, že v činnosti soudů k průtahům nedocházelo, bylo postupováno plynule a koncentrovaně, a předmět řízení měl pro žalobkyni běžný význam. Žalobu s tímto odůvodněním zamítl a podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) přiznal procesně úspěšné žalované soud I. stupně náhradu nákladů řízení. 4. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]) namítla, že je jí nesprávně přičítáno k tíži nebrojení proti rozhodnutí o přerušení řízení a uvedení nesprávného jednacího čísla na dovolání ze strany žalobce v posuzovaném řízení a dovozovala, že odpovědnost za průtah, vzniklý v důsledku zméněného pochybení, leží na žalované. Dovozovala dále, že přerušení posuzovaného řízení nebylo potřebné, neboť v něm bylo soudem pokračováno předtím, než bylo v souvisejícím řízení (vedeném u téhož okresního soudu pod sp.zn. [spisová značka]) věcně rozhodnuto, v čemž spatřovala procesní pochybení soudu. V posuzovaném řízení došlo rovněž k průtahu na počátku řízení v důsledku rozhodnutí soudů obou stupňů o zastavení řízení, které bylo zrušeno dovolacím soudem a věc proto byla po více než 3 letech na samém počátku. S oporou stanoviska žalobkyně dovozovala, že obecně přiměřenou délkou řízení je 24 měsíců, které délka posuzovaného řízení více než čtyřnásobně překročila a již proto nemůže být posouzena jako přiměřená. Konečně žalobkyně tvrdila, že řízení pro ni mělo zvýšený význam, protože jí hrozilo„ vyvlastnění“ majetku ve prospěch žalobce, čímž bylo ohroženo její podnikání, neboť řízení se dotýkalo celého areálu, kde má sídlo a komplexně tam poskytuje své služby, s čímž se soud I. stupně nevypořádal, tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, příp. jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a z účasti u ústného jednání odvolacího soudu se omluvila bez žádosti o odročení. Odvolací soud proto z podnětu odvolání žalobkyně, z jehož obsahu se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř, přezkoumal napadený rozsudek v intencích § 212 a 212a v nepřítomnosti žalované v souladu s § 101 odst. 3 ve spojení s § 211 o. s. ř. Podotýká, že měřítkem přezkoumatelnosti rozsudku není okolnost, zda se soud vypořádal se všemi dílčími argumenty účastníka, ale to, zda na základě jeho závěrů může účastník náležitě formulovat odvolací důvody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. [spisová značka], sp.zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) a tento předpoklad rozhodnutí soudu I. stupně splňuje. Po zopakovaném důkazu obsahem spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. [spisová značka] za použití § 213 odst. 2 o. s. ř. dospěl nicméně odvolací soud k závěru, že odvolání je částečně opodstatněné. 6. Domněnku žalobkyně, že podle stanoviska je přiměřenou délkou řízení doba 24 měsíců, je nutno označit za nepřípadnou a vyplývající z nepochopení úvahy Nejvyššího soudu ČR o krácení peněžního zadostiučinění za první dva roky řízení v části VI. stanoviska. Tato úvaha se váže k výši zadostiučinění a nelze z ní činit závěr, dovozovaný žalobkyní, neboť představa, že by každé soudní řízení, přesahující dvě léta, bylo bez dalšího nepřiměřené, je absurdní. K porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a tím i nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty druhé a třetí náhradového zákona nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného, přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci, a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. l náhradového zákona je třeba považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci. Při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 3 náhradového zákona, je na základě ustálené judikatury nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na postup orgánů veřejné moci s přihlédnutím k demonstrativně jmenovaným kritériím v § 31a odst. 3 náhradového zákona v konkrétním případě nepřiměřená (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). 7. Odvolací soud oproti závěru soudu I. stupně zjistil z obsahu spisu posuzovaného řízení procesní pochybení soudu, spočívající v dlouhodobé nečinnosti od podání dovolání žalobcem proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o zastavení řízení pro překážku litispendence (spočívající v probíhajícím řízení pod [spisová značka], v němž uplatnila žalovaná v opačné procesní pozici proti žalobci [jméno] [příjmení] v postavení žalovaného nárok na odstranění neoprávněné stavby z jejího pozemku). Dovolání, jímž brojil proti usnesení o zastavení řízení pro překážku litispendence, podal žalobce dne [datum rozhodnutí] ke sp. zn. [spisová značka], označil v něm i správné číslo jednací napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a současně poněkud matoucím způsobem uvedl, že podává dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací]. Ze záhlaví dovolání i z jeho obsahu je nicméně nepochybné, proti jakému rozhodnutí směřuje, proto je nutno následnou prodlevu s výzvou k úhradě soudního poplatku (dne [datum]) a k