20 CO 29/2022-508 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jednotlivých ve výroku rozsudku popsaných částek a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobce se opakovaně rozšířeným žalobním návrhem domáhal na žalovaném a jeho bývalé manželce [jméno] [příjmení] (druhá žalovaná) zaplacení nedoplatku z vyúčtování nákladů na služby, spojené s užíváním bytu, a nákladů na správu a údržbu domu za období let 2013 až 2020, v němž byli žalovaní vlastníky bytové jednotky [číslo] se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a pozemku ve výši podílu [číslo]. Žalovaní v obraně proti žalobnímu nároku poukazovali na svou svízelnou finanční situaci a na skutečnost, že byt postupně opustili a od [datum] v něm nikdo nebydlí, čemuž by měl odpovídat i jejich podíl na nákladech na služby a údržbu domu. Druhá žalovaná dne [datum] zemřela a nárok žalobce vůči ní soud I. stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 16C 126/2015-455 vyloučil k samostatnému řízení. 2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, podrobně popsaná v odstavcích 13 až 42 napadeného rozsudku, a s odkazem na § 9 odst. zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů a § 7 odst. 3, § 8 odst. 2 a § 14 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty uzavřel, že žalobce prokázal existenci dlužných částek od počátku vyúčtování až po poslední nárok, na jehož základě byla rozšířena žaloba na celkovou částku [částka] s příslušenstvím. Bylo prokázáno, že na byt žalovaných bylo po odstěhování manželky s dětmi kalkulováno jen s jednou osobou a i v situaci, kdy byl byt prázdný, byl žalobce oprávněn požadovat na vlastnících bytu určité platby bez ohledu na to, zda se v bytě zdržovali (poplatky za výtah, které jsou rozúčtovány podle metrů čtverečních bytu a řada dalších nákladů, např. úklid společných prostor, správa domu). Žalobce prokázal, že oběma žalovaným doručoval vyúčtování na všechny dresy, které měl k dispozici, včetně adresy, evidované v evidenci obyvatel. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a procesně úspěšnému žalobci přiznal podle § 142 odst. 1 a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavcích 55 až 57 rozsudku). 3. Proti rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkl, že jej určil jako jediného povinného k úhradě žalobního nároku, ačkoliv se jedná o solidární odpovědnost manželů. Spatřoval vadu řízení v postupu soudu, který po smrtí druhé žalované nepřerušil řízení a vyloučil část pohledávky do samostatného řízení. Dovozoval, že tím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. l Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. 4. Z obsahu odvolání žalovaného se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., odvolání však důvodným neshledal. Odvolací soud doplnil v souladu s § 212 odst. 3 o.s.ř. skutkový stav, popsaný soudem I. stupně, o zjištění z vyúčtování nákladů na služby a údržbu domu [adresa] [ulice] II, [obec a číslo] za rok 2018, z něhož se podává nedoplatek, připadající na byt žalovaných [číslo] ve výši [částka], za rok 2019, z něhož se podává nedoplatek, připadající na tento byt, ve výši [částka] a za rok [rok], z něhož se podává nedoplatek, připadající na předmětný byt, ve výši [částka]. Z uvedeného v kontextu se zjištěními soudu I. stupně vyplývá, že celková dlužná částka nedoplatků z vyúčtování za léta [rok] [rok], připadajících na byt, jenž byl v rozhodném období ve vlastnictví žalovaných, činí [částka]. Vyúčtování byla provedena řádně se specifikací jednotlivých nákladových položek, žalovaným byla doručena na žalobci známé adresy a jak již vysvětlil soud I. stupně, bylo v nich reflektováno, že byt po odstěhování manželky s dětmi užíval žalovaný sám, přičemž příspěvek vlastníka bytu na správu a údržbu domu ve smyslu § 1180 odst. l zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník o.z. (a jednotlivé nákladové položky v jeho rámci) není vázán na užívání bytu, ale na velikost spoluvlastnického podíl na domě a pozemku. 5. K neúplnému právnímu posouzení věci soudem I. stupně je nutno doplnit, že žalobní nárok na úhradu nedoplatku z vyúčtování nákladů na služby a na správu a údržbu domu za roky [rok] [rok] vychází především ze zákonných ustanovení § 1180 a § 1181 o.z., jež vymezují povinnost vlastníka bytové jednotky přispívat na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech domu a pozemku a platit zálohy a na plnění spojená s užívání bytu (služby), včetně nedoplatku z vyúčtování těchto záloh, ve spojení s výše uvedeným zákonem č. 67/2013 Sb. Povinnost žalovaného k úhradě nedoplatku za rok 2013 se podává z ustanovení § 15 odst. l ve spojení s § 11 odst. 4 zákona č. 72/94 Sb. o vlastnictví bytů, účinného do 31.12.2013, ve spojení s vyhláškou č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele. (účinná do [datum] a od [datum] nahrazená obdobnou vyhláškou [číslo]). Nárok žalobce na úrok z prodlení má základ v ustanovení § 517 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (pro nárok z vyúčtování za rok 2013) a v ustanovení § 1970 o.z. a podle čl. XVII. bodu 2 stanov žalobce je nedoplatek nebo přeplatek, vyplývající z vyúčtování, splatný do sedmi kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. 6. Žalovaný v odvolacím řízení nezpochybnil nárok žalobce ani jeho výši a jeho jediná odvolací námitka je zjevně nedůvodná. Původní požadavek žalobce na solidární plnění žalovaného a jeho bývalé manželky nezaložil nerozlučné procesní společenství účastníků ve smyslu § 91 odst. 2 o.s.ř., jelikož nejde o případ, kdy hmotné právo (§§ 1180, 1181 o.z.) neumožňuje, aby předmět řízení byl projednán a rozhodnut samostatně vůči každému z nich. Žalovaní byli v řízení samostatnými společníky, z čehož vyplývá, že každý z nich jednal sám za sebe a vůči každému z nich může být samostatně (i odlišně) rozhodnuto. Z hlediska hmotněprávního platí, že každý ze solidárních spoludlužníků je ve vztahu k věřiteli zavázán k plnění celého dluhu, což znamená, že věřitel je oprávněn požadovat celé plnění na kterémkoliv ze zavázaných spoludlužníků nebo může podle své úvahy plnění mezi ně rozvrhnout. Splní-li jeden z dlužníků věřiteli více, než odpovídá vzájemnému poměru mezi solidárními dlužníky, vzniká mu vůči ostatním spoludlužníkům regres - má právo po nich žádat náhradu za plnění, které za ně věřiteli po právu poskytl (srov. konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR např. rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, sp.zn. 20 Cdo 2619/2011, sp.zn. 28Cdo 1701/2017, sp.zn. 29 Odo 1162/2006, sp. zn. 32 Cdo 3603/2015). Z uvedeného vyplývá, že soud I. stupně vyloučením žalobního návrhu proti druhé žalované k samostatnému projednání a samostatným rozhodnutím o nároku žalobce vůči prvnímu žalovanému procesně nepochybil. Nepochybil ani tím, že žalovaného zavázal k plnění celého dluhu vůči žalobci ve smyslu změny posledního žalobního návrhu, neboť vůči spoludlužnici, resp. jejím dědicům, má žalovaný, jak výše uvedeného v případě splnění dluhu nebo jeho části regresní nárok. Z popsaných důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. 7. Soud I. stupně rozhodl o základu nároku žalobce na náhradu nákladů řízení správně v intencích § 142 odst. 1 o.s.ř., nesprávně však určil její výši. Náhradu nákladů řízení žalobce představuje postupně placený soudní poplatek ve výši [částka] ([částka] + [částka] + [částka], tuto částku, uhrazenou žalobcem dne [datum], mu opomněl soud I. stupně započítat) a náhrada nákladů právního zastoupení ve výši [částka], spočívající v odměně advokátky podle § 7 odst. 1 bodu 5 a 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokátka žalobce vykonala v řízení celkem 20 účelných úkonů právní služby a s ohledem na postupné rozšiřování žaloby je na místě stanovit výši odměny za jednotlivé úkony právní služby ve vazbě na výši předmětu řízení v době jejich učinění. Odměna z punkta [částka] ve výši [částka] náleží za úkony převzetí a přípravu zastoupení, žalobu, vyjádření ze dne [datum] ve výši ½, vyjádření ze dne [datum] ve výši ½, vyjádření ze dne [datum], účast u ústního jednání dne [datum] a vyjádření ze dne [datum], obsahující rozšíření žaloby na částku [částka], tedy za 6 úkonů po [částka] celkem ve výši [částka]. Z punkta [částka] ná