20 CO 365/2021-211 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka] a žalobu ohledně [částka] zamítl. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 354/2009 (posuzované řízení). Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila předmětný nárok, a navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že žalobkyni poskytla zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené době, které je pro daný případ dostatečnou satisfakcí, neboť žalobkyni se dostalo peněžního zadostiučinění za nepřiměřenou délku úzce souvisejícího souběžně vedeného řízení sp.zn. 15 C 143/2014. 2. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 26 C 61/2020-88 žalobě vyhověl ohledně částky [částka] s příslušenstvím, ohledně [částka] ji zamítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení. Městský soud v Praze jako soud odvolací soud na základě odvolání obou účastnic řízení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 20 Co 171/2021-132 tento rozsudek zrušil se závěrem o jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatky skutkových i právních závěrů soudu. Soudu I. stupně uložil, aby na základě konkrétních skutkových zjištění o průběhu posuzovaného řízení a souběžně vedeného řízení sp. zn. 15 C 143/2014 učinil závěr, zda v posuzovaném řízení došlo k zásadnímu pochybení v postupu soudu, jež mělo za následek nepřiměřenou délku řízení, a posoudil ve smyslu ustálené judikatury souvislost souběžné vedených řízení a význam posuzovaného řízení pro žalobkyni z pohledu již poskytnutého zadostiučinění konstatováním porušení práva. 3. V napadeném rozsudku soud I. stupně zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a řízení, vedeného pod sp.zn. 15C 143/2014 (odst. 5 rozsudku). Předmětem posuzovaného řízení, zahájeného dne [datum] podáním sedmdesáti devíti žalobců, včetně žalobkyně a jejího manžela (PhDr. [jméno] [příjmení], CSc.), který v průběhu řízení zemřel, bylo určení spoluvlastnického práva k obytným domům a pozemkům. Usnesením ze dne [datum] o vyloučení k samostatnému řízení byla věc rozdělena, v původním řízení zůstali jen čtyři žalobci ([jméno] [příjmení], [titul] [příjmení] [příjmení] [jméno], [titul] [jméno] [příjmení] a manžel žalobkyně), zatímco spor žalobkyně a ostatních žalobců byl nadále veden pod sp. zn. 15 C 143/2014. Po právní moci rozsudku (Obvodního soudu pro Prahu 5) č.j. 15 C 143/2014–202 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. 18 Co 334, [číslo] pokračoval soud v posuzovaném řízení a dne [datum] vydal konečné rozhodnutí, kterým řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. za použití § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) zastavil a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žalobkyně bylo za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. 15 C 143/2014 rozsudkem (Obvodního soudu pro Prahu 2) ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 15 C 83/2019-72 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] (č.j. 70 Co 251/2020-114) přiznáno za dobu od [datum] do pravomocného skončení řízení sp.zn. 15C 354/2009 dne [datum rozhodnutí] peněžní zadostiučinění ve výši [částka]. 4. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 7, § 8, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (náhradový zákon). Uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení činila 10 let a 5 měsíců a bylo v něm v důsledku právního nástupnictví po zemřelém manželu žalobkyně rozhodováno o stejném nároku jako v souběžně vedeném řízení. Žalobkyně již dne [datum] věděla, jak řízení dopadlo a posuzované řízení bylo ve vztahu k ní zastaveno pro nedostatek podmínky řízení. V souběžně vedeném řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v posuzovaném řízení mohl soud rozhodnout neprodleně po nabytí právní moci rozsudku dne [datum] a jestliže rozhodl o rok a pět měsíců později„ je to již nepřiměřeně dlouhá doba“. Význam řízení pro žalobkyni v tomto období byl malý, nicméně vzhledem k tomu, že v době vydání konečného rozhodnutí jí bylo 90 let, shledal soud I. stupně opodstatněným přiznání peněžního zadostiučinění. K jeho výši dospěl snížením základní částky [částka] (15 [číslo], resp. [číslo]) o 50% z důvodu významu řízení s poukazem na to, že po rozhodnutí ve věci samé nemohlo řízení skončit jinak než zastavením řízení. Základní částku soud I. stupně dále neupravoval se závěrem, že posuzovaná část řízení nebyla složitá, žalobkyně se na délce sporu nepodílela a postup orgánu veřejné moci sám vedl k zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu žalobkyni v penězích. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobkyni přiznal [částka] s úrokem z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) ve spojení s § 14 a 15 náhradového zákona a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývajícím rozsahu soud I. stupně žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. náhradu nákladů řízení. 5. Proti rozsudku podaly včasné odvolání obě účastnice řízení. Žalobkyně ve svém odvolání proti zamítavému výroku a výroku o náhradě nákladů řízení vytkla soudu I. stupně formalismus popírající individualitu kauzy. S odkazem na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu dovozovala, že posuzované řízení nemělo být přerušováno a že bylo stiženo extrémními průtahy. S ohledem na vadné rozhodnutí nemohl soud I. stupně provést test proporcionality vlivu jednotlivých skutečností na celkovou délku řízení a dovodit navýšení či snížení základní částky. Soud I. stupně jí nesprávně nepřiznal náhradu za úkon (advokáta) uplatnění nároku u žalované, jehož účelnost dovozovala s odkazem na § 142a o.s.ř., rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 23 Co 246/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3627/18. V doplnění odvolání poukázala žalobkyně na kauzu poškozené [jméno] [příjmení], o jejímž nároku bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Co 224/2020 a je posuzován Evropským soudem pro lidská práva, který již vyslovil předběžný názor„ diametrálně odlišný od názoru Městského soudu v Praze v obdobných kauzách“. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, přiznal jí„ další odškodnění“ a náhradu nákladů řízení. 6. Žalovaná v odvolání proti vyhovujícímu výroku a výroku o náhradě nákladů řízení namítla nesprávnost závěru soudu I. stupně o nutnosti peněžní formy zadostiučinění pro daný případ. Zdůraznila, že význam posuzovaného řízení, do něhož žalobkyně vstoupila jako nástupkyně svého manžela, byl pro ni po pravomocném skončení řízení sp.zn. 15C 143/2014 nulový, neboť řízení běženo pouze formálně. Dostatečným zadostiučiněním za jí vzniklou nemajetkovou újmu je proto konstatování porušení práva, které se žalobkyni v rámci předběžného projednání nároku dostalo. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. 7. Z obsahu odvolání se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, včetně předcházejícího řízení, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. V souladu s § 213 odst. 2 a 3 o.s.ř. zopakoval důkaz obsahem spisů Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 354/2009 a 15 C 143/2012 a dospěl k závěru, že důvodné je odvolání žalované. Při posouzení vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení ve smyslu § 13 odst. 1 ve spojení s § 31a odst. 3 náhradového zákona, je na základě ustálené judikatury nutné vycházet z celkové doby řízení a zjistit, zda tato délka byla s ohledem na postup orgánů veřejné moci s přihlédnutím k demonstrativně jmenovaným kritériím v § 31a odst. 3 náhradového zákona v konkrétním případě nepřiměřená (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, sp. zn. 30 Cdo 2098/2012, sp. zn. 28 Cdo 3727/2011). Z hlediska skutkových zjištění je podstatné, že žalobkyně zahájila dne [datum] posuzované řízení, vedené pod sp. zn. 15 C 354/2009, v němž se spolu se svým manželem domáhala určení vlastnictví spoluvlastnického podílu ve společném jmění manželů v rozsahu [číslo] na specifikovaných pozemcích v k. ú. [část obce] (předmětná nemovitost), žalobu podalo celkem 79 žalobců. Podáním ze dne [datum] zástupkyně žalobců, včetně žalobkyně, oznámila soudu změny v osobách žalobců, mimo jiné i úmrtí manžela žalobkyně, a navrhla zastavení řízení. Po výzvě soudu usnesením ze dne [datum] zástupkyně žalobců dne [datum] sdělila ve vztahu k zemřelým žalobcům, že návrh na zastavení řízení je opodstatněný, když žádní právní nástup