20 CO 41/2022-40 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím a na náhradu nákladů řízení [částka]. Žalobkyně se uvedené částky domáhala z titulu dlužného nájemného ve výši [částka] měsíčně za květen, červenec a srpen, [anonymizováno] [rok] a za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] a náhrady ve stejné za bezesmluvní užívání bytové jednotky [číslo] o velikosti [anonymizováno] s příslušenstvím ve [anonymizováno] patře domu [adresa] v k.ú. [část obce] na adrese [adresa]. K faktickému vyklizení bytu žalovanou došlo exekučně dne [datum] na podkladě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s obranou, že v roce 2016 uhradila částku vyšší než [částka] a byt jí měl být převeden do osobního vlastnictví. V bytě byla následně odpojena karma a stal se neobyvatelným, proto jej neužívala a za jeho užívání nic nehradila. 2. Soud I. stupně na základě skutkových zjištění, popsaných v odstavci [anonymizováno] napadeného rozsudku, s odkazem na § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) uzavřel, že žalovaná byla po dobu trvání nájemního vztahu do [datum] povinna platit řádně a včas nájemné. Vzhledem k tomu, že byt po skončení nájemního vztahu dobrovolně nevyklidila, užívala jej až do jeho exekučního vyklizení dne [datum] a za toto užívání ničeho žalobkyni nezaplatila, došlo na její straně k bezdůvodnému obohacení, které je ve povinna smyslu § 2991 o.z. ve výši nájemného žalobci vydat. K obraně žalované soud I. stupně doplnil, že byla povinna hradit nájemné a náhradu za bezdůvodné obohacení bez ohledu na užívání bytu, neboť jej měla až do jeho exekučního vyklizení ve své dispozici. Žalovaná nehradila řádně a včas nájemné a k výzvě žalobce neuhradila včas a řádně bezdůvodné obohacení, proto se dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o.z. a je povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně požadovala až od [datum], ačkoliv prodlení nastalo dříve. S tímto odůvodněním soud I. stupně žalobě vyhověl a procesně úspěšné žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 10 rozsudku. 3. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že jí nebylo umožněno byt řádně užívat, byl jí znemožněn vstup do domu a v květnu [rok] byla odpojena karma. Se žalobkyní neměla uzavřenou žádnou nájemní smlouvu, byt dávno splatila v roce [rok] – [rok] a místo nabídnutého převodu do osobního vlastnictví dostala výpověď nájmu. Poukázala dále na to, že neobdržela vyúčtování služeb za rok [rok], dovozovala, že lhůta k plnění je nepřiměřené krátká a uvedla, že dokud jí nebude předložen doklad o způsobu nabytí nemovitosti žalobkyní nic platit nebude. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila, že žalovaná přehlíží výsledek předchozího soudního řízení o vyklizení bytu a navazujícího exekuční řízení. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla v řízení prokázána a žalovaná pravost ani správnost předložených listin nezpochybnila. Soud I. stupně se správně vypořádal i s námitkou žalované o neužívání bytu, k tomu žalobkyně dále poukázala na to, že byla nucena vést spor o vyklizení bytu a iniciovat exekuční řízení. Doplnila, že její nárok na zaplacení úhrady za užívání bytu po skončení nájmu má základ v ustanovení § 2295 o.z. 5. Z obsahu odvolání žalované lze dovodit odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř, odvolání však důvodným neshledal. Ze skutkových zjištění soudu I. stupně, která výhrady žalované nezpochybňují, se podává, že žalované vznikl za období květen, červenec, srpen, [anonymizováno] [rok] a období od 1. do [datum] dluh na nájemném v celkové výši [částka] a po skončení nájemního vztahu v důsledku výpovědi žalobkyně ke dni [datum] jí od této doby do exekučního vyklizení bytu ke dni [anonymizována dvě slova] [rok] vznikl dluh na náhradě za bezesmluvní užívání bytu (od [datum] do [datum] ve výši [částka], za období leden až [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] (12x [částka]), za období leden až [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] (12x [částka]), za období od [anonymizováno] až [datum] ve výši [částka]). Jak již vysvětlil soud I. stupně, není rozhodné, že žalovaná v bytě v uvedené době nebydlela, neboť ten zůstal obsazený jejími věcmi a měla jej k dispozici až do exekučního vyklizení. Zmiňována výměna klíčů od domu se odehrála v [anonymizováno] [rok] a žalovaná neměla klíč k dispozici po dobu [anonymizováno] měsíců tohoto roku, jak vyplývá z jejího vyjádření do protokolu z ústního jednání soudu I. stupně, za tuto dobu žalobkyně nájemné nepožaduje. Měla-li žalovaná za to, že odpojení plynového ohřívače vody jí brání v řádném užívání bytu, měla možnost včas (do [anonymizováno] měsíců od zjištění vady ve smyslu § 2208 odst. 3 o.z.) uplatnit vůči pronajímateli právo na slevu z nájemného, případně prominutí nájemného. Nároky z vyúčtování služeb nebyly předmětem řízení (přes zavádějící poznámku soudu o povinnosti žalované platit zálohy na služby) a poslední výše nájemného, jakož i skutečnost, že žalovaná v této době na nájemném nic nezaplatila, byly mezi účastnicemi nesporné. 6. Za daného právního stavu, kdy žalovaná byla na základě pravomocného soudního rozhodnutí z bytu vyklizena, nemá žádný význam její tvrzení, že v roce [rok] jí měl být byt převeden do osobního vlastnictví na základě nabídky jeho odprodeje, neboť k tomu zjevně nedošlo a žalovaná tak byla povinna nadále platit nájemné z bytu, k němuž jí až do výpovědi v říjnu [rok] trvalo nájemní právo, vzniklé přechodem práva nájmu (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Není rozhodné, že mezi účastnicemi nebyla uzavřena nájemní smlouva, neboť žalobkyně nabytím vlastnického práva k bytu vstoupila (podle § 680 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013) do postavení pronajímatele a její aktivní věcná legitimace k žalobě o dlužné nájemné, resp. o náhradu za užívání bytu po skončení nájmu, je zřejmá z výpisu z katastru nemovitostí (nabývací právní titul – prohlášení vlastníka budovy z dne [datum], se podává z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Soud I. stupně při správném skutkovém závěru věc pouze zčásti nesprávně právně posoudil, neboť nárok žalobkyně na zaplacení náhrady ve výši nájemného po skončení nájemního vztahu účastnic vychází ze speciálního ustanovení § 2295 o.z. Omyl v právním posouzení nároku však nemá žádný vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku, který proto odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Procesně úspěšná žalobkyně má podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokáta za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u ústního jednání odvolacího soudu dne [datum]) ve výši po [částka] podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, s paušální částkou náhrady výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu.