20 CO 6/2022-144 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení [částka]. Ohledně částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] řízení zastavil. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 8Af 70/2016 (posuzované řízení). Žalovaná potvrdila, že žalobkyně u ní dne [datum] uplatnila uvedený nárok a navrhla zamítnutí žaloby s argumentací, že délka posuzovaného řízení je přiměřená. Poukázala dále na to, že žalobkyně je v likvidaci a nevykonává podnikatelskou činnost, délkou posuzovaného řízení jí proto nemohla vzniknout zásadní nemajetková újma. 2. Soud I. stupně zjistil ze spisu sp. zn. 8 Af 70/2016 průběh posuzovaného řízení, podrobně popsaný v odstavci 4 odůvodnění napadeného rozsudku. Dne [datum] žalobkyně podala žalobu proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a řízení pravomocně skončilo vyhlášením rozsudku dne [datum]. Žalobkyně podala dne [datum] kasační stížnost, předloženou Nejvyššímu správnímu soudu po vydání opravného usnesení dne [datum], o které dosud nebylo rozhodnuto. V době od vyjádření žalobce k vyjádření žalované dne [datum] do rozhodnutí dne [datum] nebyl v řízení činěn žádný úkon. Žalobkyně podáním ze dne [datum] urgovala rozhodnutí ve věci. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši [částka] za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. 3. Soud I. stupně s odkazem na § 13 odst. 1 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon) a na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva uzavřel, že celková délka posuzovaného řízení ve vztahu k žalobkyni činí ke dni vyhlášení rozsudku 5 let a není doposud s ohledem na podanou kasační stížnost skončeno. Řízení je vedeno před dvěma stupni soudní soustavy, jedná o specifické řízení ve věci správního soudnictví a spis byl připravený během necelých dvou měsíců k rozhodnutí, k němuž však došlo až po 4 letech a o kasační stížnosti dosud nebylo rozhodnuto. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení před soudem I. stupně došlo k cca tříletému průtahu, proto dospěl k závěru, že jeho délka je nepřiměřená a že žalobkyni je na místě odškodnit podle § 31a odst. 1 náhradového zákona v penězích. Výši peněžního zadostiučinění stanovil ve smyslu Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2012 za použití základní částky [částka] za první dva roky řízení a za každý další rok řízení částkou [částka] a důvod pro snížení či navýšení této částky neshledal. Uvedenou částku proto žalobkyni přiznal se zákonným úrokem z prodlení od [datum], kdy se žalovaná ve smyslu §§ 15 a 26 náhradového zákona ve spojení s § 605 odst. 2 a § 607 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) ocitla v prodlení. Z důvodu zpětvzetí žaloby zastavil řízení ohledně části úroku z prodlení a ve zbytku žalované částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) plnou náhradu nákladů řízení. 4. Proti žalobě vyhovujícímu výroku a výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že délka posuzovaného řízení byla přiměřená a žalobkyni žádná nemajetková újma nevznikla a nevzniká, protože byla dne [datum] zrušena s likvidací, jejímž cílem je její výmaz z obchodního rejstříku. Žalobkyně nevykonává podnikatelskou činnost a posuzované řízení tudíž nemůže zasahovat do její entity, čímž je vyvrácena presumpce vzniku nemajetkové újmy. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadené výroky rozsudku soudu I. stupně změnil, žalobu zcela zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení. 5. Žalobkyně navrhla potvrzení vyhovujícího výroku rozsudku a ve svém vyjádření k odvolání poukázala na to, že délka posuzovaného řízení přesáhla pět let a byla způsobena nečinností soudů. Odmítla argumentaci žalované nedostatkem vzniku nemajetkové újmy v důsledku své likvidace. Dovozovala, že tato okolnost je irelevantní, neboť nemajetková újma se projevuje stavem nejistoty účastníka ohledně výsledku řízení, pro který není povaha účastníka rozhodná. Poukázala dále na to, že jednou z podmínek výmazu společnosti je i prohlášení likvidátora o neexistenci sporů, což svědčí o zásahu do její práva, neboť v důsledku neodůvodněných průtahů musí s případným výmazem vyčkat do skončení soudního řízení po dobu delší než nutnou. 6. Žalobkyně podala odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Namítla nesprávně stanovenou výši této náhrady s poukazem na to, že jí měla být mimo tři soudem I. stupně uvažované úkony právní služby přiznána náhrada odměny advokáta za další dva úkony - poradu s klientem dne [datum] a repliku dne [datum], jak požadovala v rámci vyčíslení náhrady nákladů ze dne [datum]. Navrhla, aby odvolací soud nákladový výrok rozsudku změnil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka]. 7. Žalovaná svým odvoláním uplatnila odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z podnětu jejího odvolání přezkoumal napadené výroky rozsudku soudu I. stupně i řízení, jež jeho rozhodnutí předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř., odvolací však neshledal opodstatněným. Za porušení zásady rychlosti řízení ve smyslu nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. l náhradového zákona je třeba považovat takový postup soudu v řízení, který neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci, a kdy délka řízení tkví v příčinách, vycházejících z působení soudu v dané věci zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného na celkové délce projednávání věci (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 1328/2009, sp.zn. 30 Cdo 2098/2012, sp.zn. 28 Cdo 3727/2011). Délka posuzovaného řízení přesáhla 5 let a příčinou toho je výlučně postup soudu, který byl zhruba 3,5 roku (od posledního vyjádření žalobkyně dne [datum] do vydání rozsudku [datum]) zcela nečinný. Lze připustit, že předmětem posuzovaného soudního řízení správního byla poměrně složitá materie daňových předpisů, na druhé straně však rozhodnutí nevyžadovalo dokazování ke skutkovým zjištění, neboť předmětem sporu byl výklad a aplikace ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty. Odvolací soud se proto ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že délka dosud neskončeného posuzovaného řízení je nepřiměřená ve smyslu nesprávného úředního postupu soudu. Neztotožnil se naopak s námitkou žalované, že žalobkyni nemohla a nemůže vznikat nemajetková újma, jelikož je aktuálně obchodní společností v likvidaci. Účelem zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 31a náhradového zákona je, jak na to žalobkyně případně poukázala, odčinění stavu nejistoty, do něhož byl účastník dlouhotrvajícího řízení uveden a v něm udržován. Osoba účastníka a zejména jeho postup v řízení může mít na míru této nejistoty a vzniklé nemajetkové újmy určitý vliv, obecně však platí, že materiální újma způsobená nepřiměřenou délkou soudního řízení vzniká i právnickým osobám, jejichž vůle je vytvářena prostřednictvím osob fyzických, a proto se i jim poskytuje přiměřené zadostiučinění ve smyslu § 31a náhradového zákona (srov. část V stanoviska Nejvyššího soudu sp.zn. Cpjn 206/2010, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3908/2009). Není přitom žádný rozumný důvod k domněnce, že by proces likvidace, do něhož žalobkyně vstoupila v březnu [rok], měl mít vliv na její stav nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení, zahájeného v roce [rok]. Žalobkyně v tomto směru případně poukázala na to, že její vstup do likvidace umocnil negativní vliv nepřiměřené délky řízení, neboť do skončení sporu nelze likvidaci dokončit (srov. § 206 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Soud I. stupně proto správně uzavřel, že žalobkyni náleží ve smyslu § 31a náhradového zákona zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, jehož výši také správně určil a odvolací soud proto vyhovující výrok jeho rozsudku podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil. V zamítavém výroku o věci samé zůstal rozsudek soudu I. stupně podle § 206 odst. 2 o.s.ř. odvoláním žalované nedotčen. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně správně ve prospěch žalobkyně s tou výhradou, že rozhodnutí je založeno na § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 2707/2013, publikované ve