20 CO 66/2022-606 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení a na náhradu nákladů řízení [částka] a žalobu ohledně [částka] s příslušenstvím zamítl. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež jí měla vzniknout nepřiměřenou délkou řízení o prohlášení neplatnosti ochranné známky slovně grafické ve znění [příjmení], vedeného pod sp. zn. O [číslo] uvedeným úřadem k návrhu společnosti [právnická osoba] od [datum] do [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že délka řízení byla ovlivněna specifičností řízení ve věcech ochranných známek, nutností vyčkat na rozhodnutí v související věci a mimořádnou složitostí obou řízení. Ve věci bylo rozhodnuto zamítavým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] ve spojení s rozsudkem Městského soud v Praze ze dne [číslo] č.j. [číslo jednací] se závěrem, že v řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu úřadu ve smyslu § 13 odst. l věta třetí zákona č. 82/1998 Sb. a odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (náhradový zákon). Rozsudek soudu I. stupně byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] v návaznosti na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jímž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu s tím podstatným právním závěrem, že nevztahuje-li se ve smyslu závěru odvolacího soudu na posuzované řízení článek 6 odst. l Úmluvy, není na místě hodnotit celkovou délku řízení, ale posoudit, zda každé jednotlivé rozhodnutí v jeho rámci bylo vydáno v přiměřené lhůtě. K tomu je nezbytné opatřit si odpovídající skutková zjištění o průběhu řízení a o průběhu souběžně probíhajícího (vedlejšího) řízení sp.zn. O [číslo], jeho předmětu a charakteru předběžné otázky v posuzovaném řízení, aby bylo možné posoudit, zda byl faktický klid posuzovaného řízení v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti podle § 6 odst. l a 2 zák.č. 500/2004 Sb., správní řád. Shodně s odvolacím soudem připomněl, že se v daném případě neuplatní presumpce vzniku nemajetkové újmy na straně žalobkyně, jejíž vznik v příčinné souvislosti mezi ní a nesprávným úředním postupem je proto žalobkyně povinna prokázat. 2. Soud I. stupně v napadeném rozsudku na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavcích [číslo] rozsudku, s odkazem na §§ 13 odst. l a 31 a náhradového zákona, §§ 6 a 8 odst. l správního řádu a § 45 zák. č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách uzavřel, že žalobkyně splnila podmínku pro uplatnění nároku u soudu, neboť dopisem (adresovaným ministerstvu průmyslu a obchodu) ze dne [datum], postoupeným úřadu dne [datum], uplatnila nárok na zadostiučinění v peněžité formě ve smyslu § 14 odst. 1 a 3 náhradového zákona a žalovaná tento nárok v zákonné lhůtě šesti měsíců ve smyslu § 15 odst. 2 zákona neuspokojila. Podle dovolacím soudem nekorigovaného právního názoru odvolacího soudu se na posuzované řízení nevztahuje čl. 6 odst. 1 Úmluvy, proto soud I. stupně v intencích pokynů nadřízených soudů posuzoval, zda jednotlivá rozhodnutí v řízení byla vydána v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí náhradového zákona. Konstatoval, že první rozhodnutí ze dne [datum] o zamítnutí námitek úřad vydal ve lhůtě 11 měsíců a 18 dnů od zahájení řízení ke dni [datum] úhradou správního poplatku (§ 34 zákona o ochranných známkách ve znění, účinném v rozhodné době) a v obdobích od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] byl nečinný. Přiměřenou dobou k vydání rozhodnutí shledal lhůtu 6 měsíců a dovodil, že ve zbývajícím čase bylo řízení průtažné. Další rozhodnutí (kasační) ze dne [datum] vydal předseda úřadu ve lhůtě 6 let, 7 měsíců a 27 dnů od zahájení rozkladového řízení z důvodu nastolení faktického klidu v období od [datum] do [datum] (o němž účastníky neinformoval a nedal jim příležitost se k němu vyjádřit), v jehož průběhu vyčkával na vydání rozhodnutí v dříve zahájeném mimořádně složitém vedlejším řízení, v němž však byly jako předběžné řešeny otázky nemající význam pro rozhodnutí v posuzovaném řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] se podává, že otázky autorství díla, aktivní legitimace [anonymizováno] a udělení souhlasu autora, které byly posuzovány ve vedlejším řízení, byly pro posuzované řízení bezpředmětné, neboť zápisná způsobilost ochranné známky, napadená návrhem na prohlášení její neplatnosti v tomto řízení, se řídila, na rozdíl od vedlejšího řízení, zákonem č. 8/1952 Sb. o ochranných známkách a chráněných vzorech (účinným do 31.12.1988), jenž navrhovatelem tvrzené dotčení autorských práv jako hmotněprávní důvod zápisné nezpůsobilosti nepřipouštěl. Ve vedlejším řízení o přihlášce téže ochranné známky pro jiné třídy se zápisná způsobilost řídila odlišným zákonem č. 137/1995 Sb. o ochranných známkách a řešení uvedených otázek bylo tak významné výlučně pro toto řízení. Žalovaná tak v posuzovaném řízení nesprávně vyhodnotila význam těchto otázek pro řízení a výlučně z tohoto důvodu nadbytečně vyčkávala na rozhodnutí ve vedlejším řízení. Za této situace je proto nutno na tento klid v řízení pohlížet jako na průtah, který nebyl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 správního řádu. Přiměřenou dobou trvání řízení o rozkladu shledal soud I. stupně dobu dvou let a dobu jí překračující v délce 4 let, 7 měsíců a 27 dnů označil za průtažnou. Shrnul, že obě uvedená rozhodnutí nebyla vydána v přiměřené lhůtě a jedná se o nesprávný úřední postup žalované ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí náhradového zákona. V navazujících dvou fázích posuzovaného řízení vydali úřad a jeho předseda svá rozhodnutí ve lhůtách necelých 5 měsíců, resp. 6 měsíců, dne [datum] (nové prvoinstanční rozhodnutí úřadu o prohlášení napadené ochranné známky žalobkyně za neplatnou) a [datum] (nové rozhodnutí předsedy úřadu o zamítnutí rozkladu žalobkyně a potvrzení nového prvoinstanční rozhodnutí úřadu), které soud I. stupně shledal přiměřenými. 3. Soud I. stupně dále dovodil, že ačkoliv žalobkyně po celou dobu trvání řízení mohla užívat a užívala jako vlastník napadenou ochrannou známku, bylo současně prokázáno, že v důsledku dlouhodobé bezdůvodné nečinnosti žalované musela tuto známku bránit, neboť byla nařčena z jejího neoprávněného užívání a porušování autorského díla ze strany [anonymizováno], který rovněž oslovoval řadu obchodních partnerů žalobkyně, jimž vytýkal neoprávněné užívání loga [příjmení], vyzýval je k náhradě škody a k neprodlenému ukončení prezentace a prodeje těchto výrobků, atd. (korespondence z let [rok] až [rok], popsaná v odstavci 21 rozsudku). Tím došlo nejen k poškození dobré pověsti a jména žalobkyně, ale v důsledku uvedeného nesprávného úředního postupu žalované byla žalobkyně vystavena především dlouhodobé právní nejistotě o zápisné způsobilosti její ochranné známky a obavám ohledně jejího dalšího podnikání založeného na této známce. Příčinná souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nesprávným úředním postup žalované, spočívajícím ve vydání prvních dvou rozhodnutí v kmenovém řízení v nepřiměřené lhůtě, je tak dána. Podle § 31a odst. 2 náhradového zákona vznikl žalobkyni nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v penězích, neboť samotné konstatování porušení práva žalobkyně se nejeví jako dostačující. Pro stanovení výše odškodnění vzniklé nemajetkové újmy žalobkyně soud analogicky aplikoval závěry stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206 a vyšel ze„ střední hodnoty“ tímto stanoviskem dovozovaného rozmezí základní roční sazby ve výši [částka] ([částka] měsíčně a [částka] denně) kterou shledal adekvátní délce překročení přiměřené lhůty, charakteru posuzovaného řízení, jehož složitost reálně spočívala pouze v právním výkladu příslušných zákonů, dalšímu postupu žalované během řízení (že ve smyslu závěru uvedeného rozhodnutí správního soudu nepřípustně rozšířila předmět o řízení o hodnocení dalších důvodů zápisné nezpůsobilosti napadené ochranné známky nad rámec návrhu) i konečnému výsledku řízení ve prospěch žalobkyně s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně ke složitosti řízení nepřispěla. Na tomto základě stanovil částku peněžního zadostiučinění násobkem délky řízení o popsaných dvou rozhodnutí uvedenými částkami (odstavec 37 rozsudku), čímž dospěl k přiznané částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] s odkazem na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky…., a ve zbytku nároku žalobu zamítl. Žalobkyni přiznal podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 39 rozsudku. 4. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, směřující proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o náhr