21 CO 296/2021-210 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), v části, aby žalovaná zaplatila žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl (výrok II.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy, jež mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním. Žalovaná nárok na náhradu škody popřela, za nemajetkovou újmu žalobci poskytla zadostiučinění ve formě konstatování práva. 3. Soud prvního stupně zjistil, že usnesením Generální inspekce bezpečnostních sborů, Oddělení vyšetřování – oblast západ, [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. Dne [datum] byla u Okresního soudu v České Lípě podána obžaloba a řízení bylo vedeno pod sp. zn. 2 T 31/2017. Ve dnech [datum] až [datum] a dále dne [datum] proběhla hlavní líčení a dne [datum] byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž byl žalobce podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolání státního zástupce podané proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne [datum] zamítl. K dovolání Nejvyššího státního zástupce Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum] usnesení odvolacího soudu ze dne [datum], i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] zrušil. Okresní soud v České Lípě po novém projednání věci usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], věc postoupil podle § 222 odst. 2 trestního řádu Policii ČR, Krajskému ředitelství policie Libereckého kraje, územní odbor [obec], neboť nejde o trestný čin, avšak zažalovaný skutek by mohl být jiným orgánem posouzen jako kázeňský přestupek. Vzhledem k tomu, že uplynula lhůta k uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek, pročež odpovědnost žalobce za kázeňský přestupek zanikla, služební funkcionář (ředitel) Krajského ředitelství policie Libereckého kraje podnět Okresního soudu v České Lípě odložil, o čemž dne [datum] učinil písemný záznam ve smyslu § 42 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu O trestním stíhání informovala média. 4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny předpoklady pro vznik odpovědnosti žalované z titulu nezákonného rozhodnutí, kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání (§ 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“). Poté posuzoval jednotlivé žalobcem uplatněné nároky. 5. Žalobce požadoval náhradu škody spočívajících v nákladech vynaložených na právní zastoupení (obhajobu) a předložil faktury, kterými jeho obhájce vyúčtoval jednotlivé úkony právní služby, v celkové výši [částka] s DPH. Soud prvního stupně neshledal tento nárok důvodným, neboť žalobce netvrdil, že by vyúčtovanou částku zaplatil. Tvrdil, že hradil členské příspěvky odborové organizaci (Nezávislý odborový svaz Policie ČR), která mu v případě trestního stíhání souvisejícího s výkonem služby zajišťuje právní pomoc právě v podobě úhrady nákladů obhajoby prostřednictvím pojišťovny D. A. S. Jelikož náklady obhajoby hradila uvedená pojišťovna, a nikoli žalobce, žalobci škoda nevznikla. 6. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na ubytování jeho obhájce v [příjmení] [jméno] v [obec] v souvislosti s hlavními líčeními ve dnech 14. 2. až [datum] a [datum]. Soud prvního stupně shledal tento nárok důvodným, neboť hlavní líčení se v těchto dnech skutečně konala, začínala vždy v 8 hodin, obhájce žalobce se jich účastnil, žalobce za jeho ubytování zaplatil celkem [částka] a šlo o náklady vynaložené účelně. Nepřisvědčil žalované, že žalobce měl tyto náklady uplatnit u pojišťovny D. A. S., neboť žalobce nelze k takovému kroku nutit. 7. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na stravné advokáta ve výši [částka] podle předloženého účtu z restaurace ze dne [datum]. Soud prvního stupně neshledal tento nárok důvodným, neboť nebylo zjištěno, kdo účet hradil a za koho, a tento výdaj ani nelze považovat za účelně vynaložený. 8. Žalobce požadoval náhradu škody v celkové výši [částka] za to, že v souvislosti s účastí u hlavních líčení u Okresního soudu v České Lípě, resp. u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec], musel čerpat řádnou dovolenou. Soud prvního stupně neshledal tento nárok důvodným, neboť podle výplatních pásek za čerpanou dovolenou obdržel od zaměstnavatele odpovídající náhradu, takže mu žádná škoda ve formě ušlého zisku nevznikla. 9. Žalobce požadoval náhradu škody spočívající ve vynaložených cestovních nákladech a za opotřebení vozidla v celkové výši [částka]. Soud prvního stupně neshledal tento nárok důvodným, neboť žalobce neprokázal, jaký automobil v souvislosti s jednotlivými úkony trestního řízení využíval, a neprokázal ani, že by disponoval předchozím souhlasem okresního, resp. krajského soudu s použitím vlastního motorového vozidla ve smyslu § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Žalobci pak nelze přiznat ani cestovné ve výši ceny jízdného veřejnou hromadnou dopravou, jelikož takové jízdné nevynaložil a škoda mu nevznikla. 10. Žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka]. Soud prvního stupně shledal tento nárok důvodným pouze částečně. Při úvaze o formě a výši zadostiučinění přihlédl k délce trestního stíhání, povaze trestního stíhání, a dopadům trestního stíhání do osobnostní sféry poškozeného. Zohlednil zejména, že trestní stíhání trvalo od [datum] do [datum], tj. cca po dobu 3 let a 3 měsíců, že žalobce byl stíhán pro přečin, za který zákon umožňuje uložit trest odnětí svobody až na 5 let, žalobci byl ale navrhován trest podmíněný, vznikla mu újma ztotožnitelná se subjektivními pocity frustrace, stresu a nejistoty, jež pramenily zejména z obavy, že v případě pravomocného odsouzení by přišel o své zaměstnání u Policie ČR a byl tak v nejistotě ohledně své budoucnosti. Žádné jiné závažnější zásahy však v řízení prokázány nebyly. Trestní stíhání žalobce sice bylo medializováno, ale soud prvního stupně nehledal jakýkoli excesivní způsob jednání orgánů činných v trestním řízení, a proto v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR reprezentovanou rozsudkem ze dne 2. 8. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1141/2018, uzavřel, že medializace byla v daném případě pouhým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a nelze ji přičítat k tíži žalované. Na zahájení trestního stíhání měl podíl i žalobce. Soud prvního stupně provedl srovnání s věcí vedenou u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 21 C 167/2015, s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 44 C 3/2018 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Co 330/2019 a s věcí vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 168/2016 a uzavřel, že odpovídající satisfakcí je v tomto případě částka [částka] (tj. cca [částka] za jeden měsíc trestního stíhání), kterou odůvodňuje zejména fakt, že na žalobce, coby policistu, jsou obecně kladeny vyšší nároky, a odsouzení společnosti za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem pravomoci policisty je nepochybně vyšší, ale na druhou stranu i fakt, že žalobce měl na svém trestním stíhání nezanedbatelný podíl a zároveň u něj nebyly prokázány žádné závažnější zásahy do jeho rodinného, společenského či profesního života. Při určení výše nákladů řízení vyšel ze závěrů usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1435/2015. 11. Proti tomuto rozsudku podali včasné a přípustné odvolání oba účastníci. 12. Žalobce svým odvolání napadl výroky II. a III. rozsudku soudu prvního stupně. Setrval na svých nárocích na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech obhajoby, stravného, cestovného i za čerpanou dovolenou, měl za to, že nemožnost čerpat dovolenou za účelem rekreace měla být eventuálně zohledněna při úvaze o výši nemajetkové újmy. Také namítal, že při úvaze o výši nemajetkové újmy soud prvního stupně dostatečně nezohlednil medializaci celé věci, vysokou trestní sazbu, která žalobci hrozila, jeho obavu ze ztráty zaměstnání, i to, jak byla trestním stíháním ohrožena jeho rodina. Nesouhlasil ani se způsobem, jakým soud prvního stupně porovnával jeho věc s jinými případy, ani se způsobem, jakým rozhodl o nákladech řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 13. Odvolání žalované směřovalo proti výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Žalovaná se ztotožnila s tím, že náklady na ubytování jsou součástí nákladů na obhajobu, ale nikoli s tím,