21 CO 340/2022-111 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku a na nákladech řízení [částka] (výrok II.). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky sestávající z nákladů za odtah vozidla značky Daewoo Nubira, [registrační značka] 82 (dále jen„ vozidlo“) dne [datum] ve výši [částka] a nákladů na střežení vozidla na jejím odstavném parkovišti za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] s tvrzením, že žalovaná jako provozovatel vozidla podle registru vozidel je povinna tyto náklady zaplatit. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a namítala nedostatek své pasivní věcné legitimace s tím, že v době odtahu vozidla, ani poté, nebyla jeho vlastníkem a provozovatelem ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o silničním provozu. Ke své obraně uvedla, že vozidlo dne [datum] prodala [právnická osoba] s.r.o., která jej téhož dne prodala a předala [jméno] [příjmení], [datum narození]. 4. Po stránce skutkové vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobkyně dne [datum] provedla na příkaz strážníka městské policie odtah vozidla, jehož provozovatelem zapsaným v registru silničních vozidel byla žalovaná. Vozidlo bylo odtaženo z komunikace žalobkyně poté, kdy do 30 dnů nikdo nepožádal o odstranění tzv.„ botičky“, instalované na vozidle dne [datum] z důvodu, že stálo za dopravní značkou [anonymizováno] (zóna s dopravním omezením – zákaz stání dne [datum]), a umístěno od [datum] na odstavném parkovišti žalobkyně. Okolnost, že žalovaná vlastnické právo k vozidlu přede dnem [datum] převedla kupní smlouvou na třetí osobu, neshledal soud prvního stupně pro právní posouzení věci za relevantní s tím, že žalovaná zároveň ani netvrdila, že by k tomuto dni nebyla evidována jako vlastník a provozovatel v registru silničních vozidel. 5. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na ustanovení [ustanovení pr. předpisu], o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, [ustanovení pr. předpisu], o silničním provozu, dovodil, že náklady spojené s odtahem vozidla a jeho střežením na odstavném parkovišti žalobkyně nese ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v registru silničních vozidel, a to bez ohledu na to, zda jde o skutečného vlastníka vozidla. Shledal proto odpovědnost žalované za vzniklou škodu podle § 2910 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v zákonné lhůtě odvolání, v němž namítla nesprávné právní posouzení věci. Akcentovala, že v době odtahu vozidla, ani v době následující, nebyla vlastníkem ani provozovatelem vozidla ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o silničním provozu, neboť jeho provozovatelem a vlastníkem přestala být ke dni [datum], kdy vozidlo prodala [právnická osoba] s.r.o., která patří do její korporátní skupiny, která jej téhož dne prodala [jméno] [příjmení], který ho téhož dne převzal. K převodu vlastnického práva z žalované na nového vlastníka/provozovatele tak došlo bez ohledu na zápis v registru vozidel ke dni sjednanému v kupní smlouvě. Protože žalovaná není vlastníkem uvedeného vozidla, není s ním oprávněna jakkoliv nakládat a disponovat; tedy ani jej převzít z odstavného parkoviště žalobkyně, nemůže s ním právně ani fakticky nakládat. Upozornila, že v daném případě se jedná o ryze soukromoprávní vztah a že její odpovědnost z titulu náhrady škody nemůže být dána z důvodu nedostatku její pasivní věcné legitimace. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá. 7. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že za situace, kdy žalovaná nesplnila svou povinnost zajistit změnu evidence vlastníka vozidla v registru silničních vozidel, zůstala tak z pohledu mnoha právních předpisů jeho provozovatelem a této odpovědnosti se tak nemůže zprostit, a to tím spíše, že nikdo nesmí těžit z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu, a to obzvláště za situace, kdy žalovaná je profesionálem v prodeji vozidel, který má mít zajištěno, aby byly povinnosti spojené se změnami v registru vozidel plněny. 8. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a poté, kdy doplnil dokazování kupní smlouvou ze dne [datum], přílohou [číslo] k této kupní smlouvě a fakturou ze dne [datum], podle § 213 odst. 4 o.s.ř., dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 9. Žalovaná k dotazu odvolacího soudu, jakým způsobem reagovala na předžalobní výzvu ze dne [datum] uvedla, že žalobkyni sdělila, že není provozovatelem vozidla a zaslala ji kupní smlouvu ze dne [datum]. 10. Žalobkyně poté, kdy byla v rámci předvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu poučena o soudní judikatuře zabývající se otázkou, kdo odpovídá za náklady na odstranění vozidla podle § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu – rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], setrvala na svém žalobním návrhu. 11. Odvolací soud vzal na základě doplněného dokazování za prokázané, že žalovaná dne [datum] převedla vozidlo na [právnická osoba] s.r.o., která jej dne [datum] prodala [jméno] [příjmení] za kupní cenu [částka] a téhož dne mu jej také fyzicky předala (viz příloha [číslo] ke kupní smlouvě – protokol o zkušební jízdě a předání vozidla, bod XI/4). [příjmení] [jméno] [příjmení] se v kupní smlouvě - bod V/2 zavázal podat žádost o zápis změny vlastníka vozidla do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva. 12. Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] zabýval odtahem vozidla tvořícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu a dospěl k závěru, že pojmem provozovatel je v citovaném ustanovení míněn provozovatel ve smyslu § 2 písm. b) zákona o silničním provozu a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu, tedy ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako vlastník nebo jako jiná osoba provozující vozidlo. Neodpovídá-li zápis provozovatele skutečnému stavu věci a právním poměrům ohledně vozidla, může mít postavení provozovatele i v rejstříku nezapsaná osoba, má-li ve skutečnosti k vozidlu taková práva a oprávnění, jež jí umožňují s ním v dostatečně širokém rozsahu disponovat, užívat ho ke své činnosti a vlastním jménem jej fakticky provozovat. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na odtah vozidla posoudil dovolací soud jako nárok soukromoprávní, který není sankcí, nýbrž kompenzačním prostředkem založeným zvláštním právním předpisem (ve věci sp. zn. [spisová značka] ustanovením § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu) tomu, kdo náklady vynaložil. Připomněl obecnou úpravu občanskoprávní povinnosti k náhradě škody z provozu dopravních prostředků podle § 2927 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), zejména pak § 2930 o. z., podle něhož nelze-li provozovatele dopravního prostředku určit, platí, že je jím jeho vlastník, a dovodil, že ačkoli je v poměrech § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu primárně subjektem povinným nahradit náklady na odstranění vozidla osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel, není vyloučeno, aby tyto náklady hradila odlišná osoba – skutečný vlastník nebo provozovatel, bude-li prokázáno, že zápis v registru neodpovídá skutečnosti a vozidlo má v právní a faktické dispozici právě tato jiná osoba. 13. Pro řešení otázky pasivní věcné legitimace v nyní posuzované věci bylo podle odvolacího soudu rozhodující, že žalobkyně již před zahájením soudního řízení zjistila, že skutečným vlastníkem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v registru silničních vozidel (žalovaná v reakci na předžalobní výzvu doložila kupní smlouvu o převodu vozidla na [jméno] [příjmení] ze dne [datum]), přesto podala žalobu jen proti žalované, která v řízení prokázala, že v době odtahu již nebyla vlastníkem ani provozovatelem vozidla. Vyhověl-li soud prvního stupně za této situace žalobnímu požadavku s odůvodněním, že žalovaná je zapsána v registru vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, aniž by reflektoval relevantní obranu žalované, posoudil otázku pasivní věcné legitimace v rozporu se závěry výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, a v rozporu s výkladem § 2 písm. b) a § 45 odst. 1 a 4 zákona o silničním provozu ve spojení s § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu. 14. Na tom nic nemění ani judikatura citovaná žalobkyní, neboť není pro danou situaci použitelná. Rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. I. [spisová značka], který byl vydán ve věci práva veřejného (odpovědnost za správní delikt podle § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu), totiž vykládá pojem provozovatele vozidla pouze z pohledu [ustanovení pr. předpisu], o podmínkách provozu vozidel, aniž by bral v úvahu výše nastíněná specifika daného soukromoprávního vztahu. 15. Odvolací soud ze všech shora uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil postupem podle § 220 odst. 1