21 CO 391/2021-44 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím a co do částek [částka] a [částka] (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako dluhu vyplývajícího ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě níž žalobkyně jako zapůjčitel zapůjčila žalované jako vydlužitelce částku [částka], kterou jí měla vrátit ve 12 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem duben 2020, žalovaná zaplatila žalobkyni jednu splátku ve výši [částka] a částku [částka], celý dluh byl zesplatněn ke dni [datum], dluh ke dni podání žaloby sestával z dlužné jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a nákladů na uplatnění pohledávky ve výši [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila. 3. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o podnikatelské zápůjčce (dále„ Smlouva“), na základě níž byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši [částka], žalovaná se zavázala spolu s poskytnutou zápůjčkou vrátit žalobkyni úrok ve výši [částka], to vše ve 12 měsíčních splátkách po [částka]; v čl. 6 Smlouvy si strany sjednaly, že pokud nebudou uhrazeny dvě splátky nebo jejich části po dobu delší než 60 dnů, dojde automaticky k zesplatnění celého dluhu a doposud nesplacené splátky se stávají součástí nové jistiny zápůjčky, kterou je vydlužitel povinen uhradit následující den po zesplatnění (čl. 6 Smlouvy); v čl. 6 Smlouvy si strany sjednaly, že nebude-li nová jistina uhrazena do 10 dnů od zesplatnění, vzniká zapůjčiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z aktuální výše dlužné nové jistiny ode dne následujícího po vzniku povinnosti vydlužitele zaplatit tuto smluvní pokutu; podle čl. 6 Smlouvy vzniká zapůjčiteli nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky; žalované byla zapůjčená částka ve výši [částka] vyplacena dne [datum], byl jí zaslán splátkový kalendář a oznámení o schválení zápůjčky; dne [datum] žalovaná zaplatila první splátku ve výši [částka], dne [datum] pak částku [částka]; dne [datum] byla žalovaná informována o zesplatnění celé zápůjčky a vyzvána k zaplacení nové jistiny ve výši [částka] do 10 dnů od odeslání oznámení; žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ještě dopisem ze dne [datum] v náhradní lhůtě k plnění do 15 dnů od data odeslání výzvy. 4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně porušila § 433 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), když zneužila svého postavení odborníka k vytvoření či využití závislosti žalované – podnikající fyzické osoby k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran s přihlédnutím ke sjednaným úrokům a smluvním pokutám, které byly co do svého rozsahu ve smlouvě ujednány v rozporu s dobrými mravy, zohlednil výši úrokové sazby, která činila [částka], tj. 89,9 %, vzhledem k výši zápůjčky ([částka]) a celkové částce, která měla být žalovanou splacena (takřka dvojnásobek i bez sjednaných sankcí). Neplatnost podle § 580 o. z. pro rozpor s dobrými mravy je absolutní. Soud prvního stupně vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 a 23 ICdo 56/2019. Soud prvního stupně vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce posoudil vztah mezi účastníky podle § 2992 o. z. jako vztah z bezdůvodného obohacení a přiznal žalobkyni částku [částka], tj. [částka] – [částka] (částka zaplacená žalovanou) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že žalobkyně byla ve sporu poměrně neúspěšná a žalované náklady řízení nevznikly. 5. Proti tomuto rozsudku, a to do výroku II. (s výjimkou částky [částka]) a do výroku III. podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. a namítla, že uzavřenou smlouvu o zápůjčce považuje za platnou. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce jakožto fyzická osoba podnikatel, což ve smlouvě potvrdila uvedením identifikačního čísla a sídla, žalovaná měla před podpisem smlouvy dostatek prostoru, aby se s jejím zněním seznámila, pokud by s jednotlivými ujednáními smlouvy nesouhlasila nebo některým z nich nerozuměla, nemusela smlouvu uzavírat. V soukromém právu platí zásada rovnosti subjektů právních vztahů a autonomie vůle, poukázala např. na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1783/11 Smluvní úrok byl ve smlouvě sjednán pevnou částkou ve výši [částka], což je částka za půjčení [částka] na 12 měsíců přiměřená, zejména pak ve vztahu mezi dvěma podnikateli, výše úroku není v rozporu s dobrými mravy, pokud se jedná o podnikatele. Dlužník svým podpisem smlouvy stvrdil, že souhlasí se smluvními ujednáními, proti smluvnímu úroku ničeho nenamítal, poskytnuté peněžní prostředky přijal a zavázal se je splatit za sjednaných podmínek. Při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, nemůže zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu, který se rozporu s dobrými mravy dovolává, vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání konkrétního právního vztahu, každý je odpovědný za náležitou míru předvídavosti a opatrnosti při uzavírání závazku, do kterého vstupuje. Pokud by byla ujednání smlouvy o zápůjčce posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrými mravy, byla by de facto nezodpovědnému chování dlužníka, který porušil zásadu„ pacta sunt servanda“ a autonomie vůle poskytnuta právní ochrana. Smluvní pokuty jsou ve smlouvě vymezeny zřetelně a určitě, mezi podnikateli sjednání těchto pokut nic nevylučuje. Žalobkyně poukázala na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 12 Co 261/2020-50 a rozsudky Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 212/2020-83, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 220/2020-71 a ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 8 Co 290/2020-84. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném výroku tak, že žalované uloží zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka] a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 6. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila, k jednání odvolacího soudu se nedostavila. Bylo proto jednáno podle § 211 a § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. 7. Odvolací soud přezkoumal k odvolání žalobkyně rozsudek v napadeném rozsahu (žalobkyně podala odvolání proti výroku II. rozsudku kromě částky [částka] představující náklady na uplatnění pohledávky, tato část výroku tedy zůstala z odvolacího přezkumu vyloučena), včetně řízení, které jeho vydání přecházelo podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. 8. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která jsou správná a v souladu s obsahem provedených důkazů. Zjištěný skutkový stav sporný nebyl, spornou zůstala otázka právního posouzení. 9. Odvolací soud neshledal správnou argumentaci soudu prvního stupně, který své rozhodnutí založil na tom, že ze strany žalobkyně došlo k porušení § 433 o. z., a zároveň, že smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. Soud prvního stupně oba instituty (tzn. korektiv dobrých mravů a ochrany slabší strany podle § 433 o. z.) směšuje, důvod k jejich aplikaci spatřuje ve výši úroků a smluvních pokut. 10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 ze dne [datum rozhodnutí] ujednání o výši úroku z prodlení výrazně se odchylující od sazby úroku z prodlení stanovené nařízením vlády způsobem, jenž by znamenal, že vzhledem k okolnostem dané věci sjednaný úrok z prodlení již neslouží pouze k plnění jeho funkcí, ale má zneužívající (šikanózní) charakter, lze posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. V tomto případe byla k dovolacímu přezkumu předložena otázka posouzení rozporu ujednání o výši úroku z prodlení ve smlouvě o úvěru uzavřené mezi podnikateli při výkonu jejich podnikatelské činnosti s dobrými mravy. Dovolací soud uvedl, že i podle právní úpravy [účinnost] platí, že smluvní volnost podléhá korektivu dobrých mravů a právní jednání příčící se dobrým mravům je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1a § 588 o. z.). Tento korektiv lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje. Dovolací soud však dále dovodil, že soulad takového ujednání s dobrými mravy je třeba posuzovat vzhledem ke všem okolnostem, které ke sjednání takového úroku z prodlení vedly a již existovaly v době uzavření smlouvy, nestačí tedy vyjít pouze ze závěrů rozhodnutí jiného soudu či ze srov