21 CO 424/2021-623 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému na vzájemném návrhu částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), vzájemný návrh co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zamítl (výrok III.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok IV.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka] (výrok V.), uložil žalobkyni zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se vzájemným návrhem ve výši [částka] (výrok VI.) a uložil žalovanému zaplatit státu náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti se vzájemným návrhem ve výši [částka] (výrok VII.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako nároku vyplývajícího z čl. V. odst. 2 smlouvy o dílo uzavřené mezi stranami dne [datum], jejímž předmětem bylo vedení účetnictví a který představoval náhradu za ušlý zisk ve výši odměny za tři měsíce, která byla v době ukončení smlouvy fakturována, a to pro případ okamžitého ukončení smlouvy bez výpovědní lhůty. 3. Žalovaný namítl, že poté, co jeho syn [jméno] [příjmení], se kterým byla v jeho zastoupení smlouva o dílo uzavřena, ukončil svou činnost pro firmu žalovaného (ke dni [datum]), pojal podezření, že spolupráce se žalobkyní nebyla pro firmu prospěšná. Žalobkyně s ním nespolupracovala, a proto smlouvu s ní ukončil výpovědí ke dni [datum]. Po předání účetnictví nové účetní zjistil, že účetnictví nebylo vedeno řádně, úplně a průkazně. Žalovaný uplatnil vůči žalobkyni nárok na přiměřenou slevu z ceny díla za kompletní vedení účetnictví v období leden – listopad 2015 ve výši 50 % z faktur vystavených žalobkyní v tomto období (9 x [částka] a 2 x [částka], tj. celkem [částka]), tj. slevu celkem [částka] a co do částky [částka] provedl vůči pohledávce žalobkyně zápočet. Žalovaný dále vůči žalobkyni vznesl vzájemný návrh na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jdoucím od [datum] představující nárok na náhradu škody spočívající v nákladech vynaložených na provedení rekonstrukce účetnictví ve výši [částka], nákladech vynaložených na zaplacení úroku z prodlení finančnímu úřadu ve výši [částka] ([částka] – [anonymizováno] 2014 + [částka] [anonymizováno] 2015 + [částka] – silniční daň 2014) a penále [anonymizována čtyři slova] ve výši [částka] z doplatku na pojistném a penále záloh na pojistném na důchodové pojištění za rok 2014. 4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že vzal za prokázáno, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo kompletní vedení účetnictví za odměnu [částka] měsíčně. Podle čl. V. odst. 2 smlouvy v případě okamžitého ukončení smlouvy ze strany objednatele náleží zhotoviteli na základě vydané faktury náhrada za ušlý zisk ve výši odměny za tři měsíce, která byla v době ukončení fakturována. K výpovědi smlouvy ze strany žalovaného došlo ke dni [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému fakturu na částku [částka], splatnou k [datum]. Žalovaný si nechal zpracovat od [jméno] [příjmení] [příjmení] (nové účetní) rekonstrukci účetnictví roku 2015 a zaplatil jí za to [částka]. Rekonstrukce účetnictví byla nutná. Ke dni [datum] nebyl zaplacen doplatek na silniční dani ve výši [částka] a za to byl žalovanému vyměřen úrok z prodlení v částce [částka]. Dále byly vyměřeny úroky z prodlení za prodlení s úhradou daně z příjmů fyzických osob za roky 2014 a 2015 ve výši [částka] a [částka] [ulice] správa [anonymizována dvě slova] vyměřila penále z doplatku na pojistném za rok 2014 a ze záloh na pojistné na důchodové pojištění roku 2014 ve výši [částka] a [částka] při doplatku na pojistném za rok 2014 ve výši [částka]. Dne [datum] došlo k předání podkladů žalobkyní žalovanému. Mezi žalobkyní a žalovaným probíhala emailová korespondence ohledně silniční daně, záloh na [anonymizováno]. Žalobkyně předložila hlavní knihu za celý rok 2015 s přehledem plateb pro zdravotní pojišťovnu, dále kmenové listy zaměstnanců. 5. O nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím rozhodl soud prvního stupně rozsudkem pro uznání podle 153a o.s.ř. s tím, že na jednání dne [datum] došlo k uznání nároku žalovaným. 6. Dále se zabýval vznesenou námitkou započtení z důvodu uplatnění přiměřené slevy z ceny díla pro vadné plnění. Neshledal ji důvodnou, neboť pohledávka je k započtení nezpůsobilá podle § 1987 odst. 2 o. z. Jedná se totiž o pohledávku nejistou a neurčitou, a to proto, že žalobkyně sporovala, že by jí vedené účetnictví vykazovalo vady, dále není zřejmé, jaké konkrétní vady díla měly být žalobkyni vytčeny a že by přiměřená sleva za tyto vady činila 50 % z ceny díla. Zároveň vady nebyly vytčeny bez zbytečného odkladu (§ 2618 o. z.), neboť k jejich vytčení došlo až několik měsíců po uvedených událostech, víceméně až po podání žaloby, přičemž již dne [datum] žalovaný věděl, že je třeba provést rekonstrukci účetnictví. K započtení pohledávky tak nedošlo. 7. Ze vzájemného návrhu žalovaného shledal soud prvního stupně důvodným jeho požadavek na zaplacení částky [částka] za provedení rekonstrukce účetnictví, neboť vzal za prokázané znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení], že převzatá agenda byla v takovém stavu, že její rekonstrukce byla nutná. Ve vedení účetnictví se podle znalkyně vyskytly vady v oblasti mzdových nároků, kdy však nebylo zřejmé, zdali nebylo účtováno proto, že žalobkyně neměla podklady a nebo se jednalo o opomenutí, avšak v účetnictví byly i vady nesouvisející s interakcí s žalovaným: matematické nepřesnosti, záměna příjmů a výdajů, špatné použití zaúčtování v některých situacích (znalkyně vyslovila domněnku, že by mohlo dojít k nápravě v rámci kontroly ke konci roku, účetnictví ale má být vedeno průběžně řádně, ke dni [datum] bylo provedeno vyhotovení výkazu o nákladech a výnosech nekvalitně bez kontroly zaúčtování, nebyly zaúčtovány mzdy za všechna období, bylo použito více nákladových účtů s odlišným zaměřením, nebylo provedeno porovnání všech účtů, nesouhlasily zůstatky na bankovních účtech s výpisy z banky). Nový zpracovatel nemohl nést odpovědnost za zaúčtování již provedených účetních operací, aniž by je prověřil. Náklady na provedení rekonstrukce účetnictví byly prokázány předloženou fakturou. Žalovaná se přihlásila jako osoba profesně znalá vedení účetnictví i daňového poradenství. 8. Důvodným naopak neshledal nárok na zaplacení částek vyměřeného úroku z prodlení a penále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle kterého povinnost plateb záloh a odvodů včas a řádně stíhá povinný subjekt. Povinným subjektem byl žalovaný, který své povinnosti řádně a včas neplnil. Žalobkyně žalovaného upozorňovala na nutnost plateb, dávala i návod jak je realizovat. Nejedná se tedy o škodu, která by žalovanému vznikla v příčinné souvislosti s jednáním žalobkyně na základě smlouvy o dílo. 9. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle úspěchu ve věci. V řízení o žalobě byla žalovaná plně úspěšná, proto jí přiznal náklady řízení v plné výši. V řízení o vzájemné žalobě byl poměrně úspěšnější žalovaný, proto mu soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů v rozsahu 10,76 % ve výši [částka] O nákladech řízení státu vzniklých výplatou znalečného znalkyni [příjmení] [příjmení] rozhodl soud prvního stupně v rozsahu úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci, který shledal 45 % na straně žalobkyně a 55 % na straně žalovaného, a zohlednil zaplacení zálohy. 10. Proti výrokům I., III., IV. a VII. rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. K nároku uplatněnému žalobkyní namítl, že soud prvního stupně rozhodl o tomto nároku rozsudkem pro uznání, ačkoli k uznání nároku ze strany žalovaného u jednání dne [datum] nedošlo, naopak žalovaný po celou dobu nárok žalobkyně rozporuje. Takový závěr je pro žalovaného překvapivý, neboť po celou dobu se vedlo dokazování a soud stranám svůj názor nepředestřel. Nárok žalobkyně předně považoval za rozporný se zásadami poctivého obchodního styku, resp. dobrými mravy, neboť žalovaný byl nucen přistoupit k okamžitému ukončení smlouvy z důvodu dlouhodobého a závažného porušování povinností žalobkyně. Zdůraznil svůj názor, že příslušné ustanovení smlouvy o dílo je svým obsahem a účelem ujednáním o smluvní pokutě, přičemž smluvní pokuta může být ujednána jen za porušení smluvní povinnosti a nikoli výkon práva. Příslušné ustanovení je tedy neplatné. Ke kompenzační námitce namítl, že závěr soudu prvního stupně je pro něj rovněž překvapivý. Vztah mezi účastníky je nutno posuzovat podle právních předpisů platných a účinných k datu [datum], tj. podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč. zák.), který nikterak neomezoval započtení pohledávek nejistých. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalo