22 CO 129/2022-329 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku ve výši [částka] s příslušenstvím jako náhradu škody a zadostiučinění za nemajetkovou újmu, podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti, (dále jen„ OdpŠk“). Újma mu měla být způsobena nezákonným trestním stíháním vedeným u Městského soudu v Praze pod. sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] Žalobce se konkrétně domáhal: náhrady nákladů na obhajobu ve výši [částka], odškodnění za nemajetkovou újmu za 92 dnů neoprávněné vazby ve výši [částka] ([částka] za jeden den trvání vazby), dále [částka] z titulu náhrady újmy na zdraví spočívající ve zhoršení jeho zdravotního stavu v době vazby, kde mu nebyly povoleny zdravotní pomůcky a náhrady nemajetkové újmy v penězích za nezákonné trestní stíhání ve výši [částka] ([částka] za měsíc za 8 let trestního řízení). Na základě usnesení policejního orgánu ze dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku. Po té byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum] vzat do vazby, která byla započtena od [datum] od 11.22 hodin a trvala do [datum]. Dne [datum] bylo rozšířeno trestní stíhání žalobce pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku ve stádiu pokusu spáchaného ve spolupachatelství. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. K odvolání státního zástupce Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne [datum] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze zrušil. V části ohledně skutků 1A a 1B (pro které byl žalobce stíhán za zvlášť závažný zločin zpronevěry) věc vrátil podle § 260 trestního řádu státnímu zástupci s odkazem na možnou změnu právní kvalifikace na trestný čin podle § 240 trestního zákoníku a odůvodněním, že je třeba přeformulovat celé znění skutku. Ohledně těchto skutků zřejmě dosud nabylo nijak pravomocně meritorně rozhodnuto, přes to, že pro ně byla dne [datum] podána obžaloba. Ohledně zbývajících skutků uvedených pod body 2 až 5 (pro přečin podvodu) odvolací soud věc vrátil k Městskému soudu v Praze, který žalobce rozsudkem [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] uznal vinným podle obžaloby a částečně obžaloby zprostil. V reakci na uplatnění nároku u žalované žádostí ze dne [datum] žalovaná dne [datum] sdělila, že nárok žalobce je promlčen a tudíž mu žalovaná nevyhoví. Žalobce s tímto nesouhlasí, neboť trestní řízení proti žalobci po částečném zrušení usnesením Vrchního soudu v Praze pokračovalo tím, že věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření a dodnes nebylo žalobci doručeno žádné rozhodnutí o tom, že by trestní řízení vůči žalobci bylo například zastaveno, či o něm bylo nějakým jiným způsobem rozhodnuto. 2. Žalovaná žalobu považovala za nedůvodnou, neboť žalobcův nárok byl již v době podání žádosti o odškodnění promlčen. Potvrdila, že žalobce u ní uplatnil nárok podáním ze dne [datum], doručeným téhož dne, na které reagovala stanoviskem ze dne [datum], kde uvedla, že se nárokem žalobce nebude zabývat, neboť je promlčen. Řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně skončeno ke dni [datum] a řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo ve vztahu k žalobci pravomocně skončeno ke dni [datum]. Dále žalovaná namítla, že pokud by soud námitku promlčení neshledal důvodnou, pak činí sporným, že by v posuzované věci byly kumulativně splněny všechny zákonné předpoklady, s nimiž je spojeno právo na náhradu škody a nemajetkové újmy. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout 3. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I žalobu v plném rozsahu zamítl a výrokem II uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. 4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace uvedených v písemném odůvodnění napadeného rozsudku, na něž se pro stručnost odkazuje. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že námitka promlčení ve vztahu k trestnímu řízení ohledně skutků 2) až 5) je důvodná. Rozsudek Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. [spisová značka], kterým o nich bylo rozhodnuto, nabyl právní moci [datum], tímto dnem také počaly běžet relevantní promlčecí doby. Tříletá promlčecí doba k náhradě škody dle § 32 odst. 1 OdpŠk, uplynula [datum], šestiměsíční doba na náhradu nemajetkové újmy dle § 32 odst. 3 OdpŠk uplynula [datum] a dvouletá promlčecí doba dle § 33 OdpŠk na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě uplynula [datum]. K mimosoudnímu uplatnění nároků došlo až [datum] a nemohlo tedy dojít ani ke stavění promlčecí doby dle § 35 OdpŠk. Soud prvního stupně tedy shledal, že vzhledem k datu podání žaloby [datum], jsou nároky žalobce uplatněné ve vztahu k trestnímu řízení, v němž byl žalobce částečně obžaloby zproštěn a které bylo pravomocně skončeno dne [datum], promlčené. S ohledem na tuto skutečnost se již nezabýval samotnou podstatou uplatněného nároku, tedy otázkou posouzení jeho důvodnosti a výše. Námitku promlčení neshledal rozpornou s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo v rozhodné době nárok uplatnit, když měl včas informaci o tom, kdy bylo toto trestní řízení vůči němu pravomocně skončeno a muselo mu v té době být zřejmé, jaká újma mu v souvislosti s vedeným trestním stíháním vznikla. Ohledně skutků označených dle původní obžaloby 1A a 1B byla věc při zrušení rozsudku Městského soudu v Praze usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], vrácena státnímu zástupci z došetření a nebylo prokázáno, že by trestní řízení stran těchto skutků bylo ukončeno. Vrchní soud v odůvodnění uvedl, že má být po došetření případně vzneseno nové obvinění při zachování částečné totožnosti skutku. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by ohledně těchto skutků bylo trestní stíhání pravomocně skončeno, soud prvního stupně shledal, že žaloba je v této části podána předčasně, neboť za situace, kdy není zřejmé, jak trestní stíhání pro skutky 1A a 1B bude pokračovat, či jak bude ukončeno, škoda dosud nevznikla. I v tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobu zamítl (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2625/2003). 5. Rozsudek soudu prvního stupně napadl žalobce včasným a přípustným odvoláním. Nesouhlasil s tím, že by jeho nárok nebyl uplatněn řádně a včas. Žalobci nebylo doručeno žádné rozhodnutí o tom, že by trestní řízení ohledně skutků 1A a 1B bylo skončeno. Žalobce argumentoval tím, že se pokoušel získat konečné rozhodnutí ohledně těchto skutků a odkazoval na to, že dne [datum] podal ústavní stížnost, o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 860/21 tak, že se odmítá. Tímto tedy dle žalobce byly využity jiné právní prostředky, na jejichž možnost využití soud prvního stupně poukazoval, pokud měl žalobce výhrady k postupu Vrchního soudu v Praze, který věc vrátil k došetření, aniž současně zrušil usnesení o zahájení trestního stíhání či následnému postupu státního zastupitelství po vrácení věci. Z přípisu Městského státního zastupitelství vyplynulo, že po vrácení věci Vrchním soudem v Praze žádné úkony trestního stíhání prováděny nebyly. Žalobce tak považuje za zjevné, že řízení pokračovat nebude, nebude ukončeno žádným konečným rozhodnutím a škoda tak již prokazatelně vznikla. Odkazoval na stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) s argumentací, že z ustálené judikatury plyne možnost přiznat zadostiučinění i tehdy, jestliže řízení, kde došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí OdpŠk, nebylo dosud skončeno. Domáhal se, aby v tomto případě byly žalobci uplatněné nároky postupem per analogiam přiznány již nyní, neboť legálními prostředky se meritorního rozhodnutí nikdy nedomůže. Za situace, kdy nemá žádné prostředky, jakými by se mohl domoci konečného rozhodnutí, je dle žalobce námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Za konečné meritorní rozhodnutí ohledně skutků 1A a 1B by mělo být pro potřeby tohoto řízení považováno rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 860/2021, a to v kontextu Stanoviska, dle kterého je okamžikem skončení řízení nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. S ohledem na uvedené navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soud prvního stupně tak, že žalobě plně vyhoví. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že se ohledně skutků 2) až 5) ztotožňuje s právními závěry soudu prvního stupně. Ohledně skutků uvedených v bodech 1A a 1B rozsudku Městského soudu v Praze ze