22 CO 237/2022-130 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 10 jako soudu prvního stupně domáhá ochrany svých osobnostních práv. Žádá, aby soud uložil žalované povinnost omluvit se žalobkyni tak, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku. Původně žalobou žádala, aby soud uložil žalované i povinnost zdržet se uveřejňování nepravdivých a nepodložených informací o veřejném působení žalobkyně, a to zejména, že žalobkyně prosazuje prioritní očkování zaměstnanců radnice Městské části [obec a číslo] (dále jen„ MČ [obec a číslo]“), a i povinnost odvolat svůj výrok o tom, že žalobkyně prosazuje prioritní očkování zaměstnanců radnice MČ [obec a číslo], jako nepravdivý, a to zasláním příslušného dopisu provozovateli webového portálu [webová adresa]. Ve vztahu k těmto dvěma žalobním požadavkům vzala žalobu při jednání konaném před soudem prvního stupně dne [datum] zpět a setrvala jen na požadavku omluvy. Soud prvního stupně v zpětvzatém rozsahu řízení zastavil usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 246/2021-66. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná v rozhovoru, který byl dne [datum] zveřejněn na webovém portálu [webová adresa], pod názvem 5 otázek pro … Tentokrát pro [jméno] [příjmení] ([jméno]) předsedkyni největšího opozičního klubu [obec a číslo], uvedla: [obec a číslo] má naprosto nedostačující počet očkovacích míst, chybí větší počet mobilních očkovacích týmů, a to v době, kdy probíhá očkování pedagogických a nepedagogických pracovníků a seniorů 70+. Naopak starostka [ulice] prosazuje prioritní očkování zaměstnanců radnice, což v době nedostatku vakcín, považujeme za křiklavý projev papalášství. Vakcíny by byly užitečnější pro terénní pracovníky, kteří na rozdíl od zaměstnanců radnice nemohou vykonávat svoji práci z domova a jsou v denním kontaktu s našimi nejohroženějšími spoluobčany. Tvrzení žalované, že žalobkyně prosazuje prioritní očkování zaměstnanců radnice, se nezakládá na pravdě, je lživé. Neexistují žádné důvody, které by se daly chápat alespoň jako podnět ke zveličování v rámci politického soupeření. Žalobkyně nikdy neprosazovala jakékoli zvýhodnění zaměstnanců radnice oproti jiným skupinám. Když byla dne [datum] MČ [obec a číslo] vyzvána, aby sdělila, kteří zaměstnanci Úřadu MČ [obec a číslo] by měli být přednostně očkováni proti Covid-19, bylo Magistrátu sděleno, že MČ [obec a číslo] nechce svým výběrem (bez jasně definovaných kritérií) určovat, kdo ze zaměstnanců by měl mít přednost v podání očkování před jinými. Úřad MČ [obec a číslo] takový postup odmítl, neboť jej nepovažoval za souladný se Strategií očkování a domáhal se toho, aby byli v souladu se Strategií očkování očkováni pracovníci sociálních služeb v přímém kontaktu s klienty a zaměstnanci zdravotních a sociálních služeb bez přímého kontaktu s klienty ze skupiny I. B Strategie očkování. Neopodstatněné obvinění z papalášství vznesené žalovanou na adresu žalobkyně za nouzového stavu a probíhající pandemie Covid-19 nedůvodně vyvolává u veřejnosti dojem selhání žalobkyně jako veřejného činitele a jejího morálního selhání. Vznesené obvinění překračuje meze běžného politického hašteření a je namístě právní ochrana osobnostních práv žalobkyně. Kritika žalované je neoprávněná. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. [příjmení] výrok se zakládá na pravdě, nemůže být tedy nepravdivý, natož lživý. [jméno] žalobkyně v článku zveřejněném dne [datum] prostřednictvím oficiálního informačního portálu MČ [obec a číslo] s názvem Klienti a zaměstnanci domovů pro seniory v [obec a číslo] byli naočkováni proti COVID-19 (dále jen„ Článek“) sdělila:„ momentálně dáváme dohromady seznam zaměstnanců radnice, našich příspěvkových a dalších klíčových organizací, kteří by měli vakcínu dostat přednostně. Abychom k tomu maximálně přispěli, budeme jednat s Magistrátem, s Fakultní nemocnicí Královské [část obce], která se nachází na našem území, případně dalšími subjekty. Připravujeme se na spuštění státního očkovacího systému, po loňských zkušenostech už ale zároveň víme, že pouze na koordinaci ze strany vlády se spoléhat nemůžeme. Žalovaná pouze svými slovy popsala oficiální a veřejně dostupné vyjádření žalobkyně. Výrok zazněl v rámci diskuze k celospolečenskému veřejnému tématu a žalovaná byla na toto téma přímo tázána v rozhovoru pro místní periodikum Vaše10. Záměrem žalované nebylo vyjadřovat se za pandemické situace a nouzového stavu, to bylo pouze nevyhnutelným průvodním jevem tehdejší situace, žalovaná svůj výrok rovněž nikterak nenačasovala. Tvrdí-li žalobkyně, že nikdy neprosazovala jakékoli zvýhodnění zaměstnanců radnice MČ [obec a číslo] oproti jiným skupinám, pak je to v rozporu s jejím vlastním, výše citovaným, vyjádřením. Žalobkyně zmiňuje v žalobě složitost doby, nicméně sama v ní zveřejnila zcela kontroverzní prohlášení o přednostním očkování úředníků, čím de facto sama přispívá k pobouření občanů a jejich právní nejistotě. Označení jednání za křiklavý projev papalášství je oprávněným hodnotícím soudem žalované. Takové hodnocení se zakládá na pravdivé informaci a bylo sděleno přiměřeně okolnostem a povaze věci. Pro žalovanou se navíc jednalo o zvlášť citlivé téma, neboť na přelomu ledna a února [rok] byla s onemocněním Covid-19 sama hospitalizována ve Fakultní nemocnici v [část obce]. Žalovaná odkázala na judikaturu Ústavního soudu, podle které se sice i politici mohou domáhat práva na ochranu osobnosti, měřítka posouzení skutkových i hodnotících soudů jsou však v jejich případě, a zejména pak, pokud spravují veřejné záležitosti, měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců výroků o politicích. 3. Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví rozhodl tak, že výrokem I zamítl žalobní požadavek na zaslání písemné omluvy ve znění, jak vyplývá z výroku tohoto rozsudku, a výrokem II žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka]. 4. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaná výrok žalobkyně vytrhla z kontextu a počínala si nedbale, když si správnost informace neověřila. Dodal však, že pravdivost skutkového tvrzení není jediným kritériem, které je třeba při posouzení střetu práva na ochranu osobnosti a svobody projevu vzít v potaz. Naopak z judikatury Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 156/99, IV. ÚS 146/04), vyplývá, že každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat neoprávněný zásah do osobnostních práv; takový zásah je dán pouze tehdy, jestliže (1.) existuje mezi zásahem a porušením osobnostní sféry příčinná souvislost a jestliže (2.) tento zásah v konkrétním případě přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou mírou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze. A právě další okolnosti projednávaného případu a jeho celkový kontext (šlo o projev politický; vyjadřovala se opoziční politička na adresu starostky městské části; výrazově přiměřený – nikoli expresivní či vulgární; v čase, kdy byla omezena jiná základní práva a kdy důležitost svobody slova vystupuje do popředí; žalobkyně měla možnost na odpověď žalované reagovat a i tak v květnovém čísle měsíčníku Vaše10 i na serveru [webová adresa] učinila; postoj žalobkyně pak byl zveřejněn i na celostátním serveru Seznam Zprávy; i žalobkyně se opakovaně na adresu žalované v minulosti kriticky vyjadřovala a to i s užitím expresivních výrazů) vedly soud prvního stupně k závěru, že dotčení osobnostních práv žalobkyně nebylo natolik intenzivní, aby odůvodnilo zásah soudu do svobody projevu žalované. [příjmení] výrok žalované sice zasáhl do osobnostních práv žalobkyně, ovšem nikoliv takovou měrou, aby odůvodnil zásah soudu do svobody projevu žalované, resp. do svobodné politické debaty. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Rozsudek soudu prvního stupně považuje za nesprávný a odporující judikatuře Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Soudu prvního stupně vytýká, že neprovedl potřebné důkazy a rozhodnutí odůvodnil nedostatečně a nepřesvědčivě, rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. S důvody, pro které byla žaloba zamítnuta, nesouhlasí. Nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně vyjádřeným v bodu 44 odůvodnění, že pokud je citace žalobkyně v Článku posuzována izolovaně, mimo kontext Článku, mohlo v žalované vzniknout minimálně podezření, zda žalobkyně neusiluje o nepřípustné zvýhodnění zaměstnanců radnice. Připomíná, že Článek, jak v řízení uvedla sama žalovaná, byl jediným podkladem, ze kterého žalovaná při své odpovědi vycházela. Nadto ani z izolované citace neplyne to, co žalovaná dovozuje. Připomíná, že žalovaná je navíc dokonale seznámena s fungováním MČ [obec a číslo], neboť byla starostkou, místostarostkou i v rozhodném období zastupitelkou. Žalovaná je zkušenou političkou a aktivní advokátkou. Je vyloučeno, že by sporný vý