23 CO 15/2022-101 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (II.). 2. Žalobkyně se domáhala pojistného plnění z titulu zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu, který měla utrpět zaměstnankyně žalobkyně [jméno] [příjmení], v jehož důsledku tato byla v pracovní neschopnosti od [datum] do [datum], žalobkyně vyplatila poškozené zaměstnankyni na náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti celkem [částka], na žalované se domáhala úhrady této částky z titulu zákonného úrazového pojištění zaměstnavatele. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s odůvodněním, že se nejedná o pracovní úraz, kdy případné poškození zdraví zaměstnankyně není v příčinné souvislosti s událostí z [datum], současně vznesla žalovaná námitku promlčení, když k události mělo dojít [datum], žalobkyně úraz jako pracovní oznámila žalované [datum], úraz uznala jako pracovní žalobkyně dne [datum], téhož dne vyplatila poškozené náhradu, žalobu však podala až [datum] (tedy po uplynutí promlčecí lhůty), soud I. stupně vzal za nesporné, že zaměstnankyně žalobkyně – [jméno] [příjmení] byla v pracovní neschopnosti po úraze ze dne [datum] v době od [datum] do [datum], toto bylo uvedeno ve fotokopii„ záznamu o úrazu“ ze dne [datum], v pracovní neschopnosti dle rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti byla od [datum] do [datum]; dne [datum] žalobkyně vyplatila poškozené [částka] za dobu trvání pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. Soud I. stupně se přednostně zabýval námitkou promlčení uplatněnou žalovanou, aniž z tohoto titulu posuzoval, zda se jedná o pracovní úraz či existenci příčinné souvislosti mezi poškozením zdraví poškozené zaměstnankyně a událostí ze dne [datum]. Po právní stránce vyšel z ustanovení § 619, 626, 635 a 620 občanského zákoníku a z vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, a po citaci těchto ustanovení shledal nárok žalobkyně promlčeným. Promlčecí lhůtu uvedenou v ustanovení § 626 občanského zákoníku, která začne běžet za jeden rok od pojistné události, tak shledal lhůtou objektivní, která začne běžet bez ohledu na vědomí osoby oprávněné čerpat pojistné plnění; dle § 2 odst. 2 vyhlášky 125/1993 Sb., je pojistnou událostí vznik povinnosti zaměstnavatele nahradit škodu podle odst. 1 § 2 citované vyhlášky; tato povinnost zaměstnavatele k náhradě na ztrátu na výdělku vzniká nejdříve dnem následujícím po skončení pracovní neschopnosti (v daném případě pracovní neschopnost poškozené skončila [datum]), k pojistné události tak došlo dne [datum], jeden rok od tohoto data počala běžet tříletá objektivní promlčecí lhůta, která skončila [datum], žaloba podaná dne [datum], byla tedy podána v objektivní promlčecí lhůtě. Okamžikem výplaty náhrady na ztrátě na výdělku se tak žalobkyně dozvěděla o vzniku škody a o její výši, když za škodu žalobkyně odpovídala podle zákoníku práce jako zaměstnavatel (a to i ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019), od data [datum] počala běžet poškozené (která měla povědomost o výši škody i o osobě povinné k náhradě škody) tříletá subjektivní promlčecí lhůta, tato skončila dne [datum], nejpozději v této lhůtě mohla žalobkyně uplatnit nárok proti žalované pojišťovně (25 Cdo 1976/2019); pokud podala žalobkyně žalobu až [datum], učinila tak až po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Počátek této subjektivní promlčecí lhůty soud I. stupně dle bodu 20. odůvodnění prvostupňového rozsudku vymezil okamžikem [datum], tato lhůta by běžela do [datum], i podle tohoto propočtu by tak došlo k uplynutí subjektivní promlčecí lhůty dříve, než žalobkyně uplatnila svůj nárok u soudu ([datum]). Poukaz žalobkyně na závěry vyplývající z rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 329/2020 ze dne [datum rozhodnutí] nepokládal soud I. stupně za případný, kdy předmětem byla jiná skutková situace (uplynutí objektivní promlčecí lhůty a zachování subjektivní promlčecí lhůty); vzhledem k tomu, že v souladu se zákonnou úpravou i konstantní judikaturou může dojít k promlčení nároku, pokud dojde k uplynutí jedné z těchto lhůt, dospěl k závěru o promlčení práva žalobkyně (z důvodu uplynutí subjektivní promlčecí lhůty běžící v rámci objektivní lhůty). O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované na náhradě nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 5 úkonů právní pomoci po [částka] se zřetelem k vyhlášce [číslo] Sb. částku [částka], kterou je povinna zaplatit žalobkyně v obecné pariční lhůtě. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Nesouhlasila se závěry soudu I. stupně o počátku i délce promlčecí lhůty a s výkladem soudu I. stupně ve vztahu k ustanovení § 626 a § 635 občanského zákoníku. Žalobkyně souhlasila se závěrem soudu I. stupně, že okamžikem rozhodným pro běh jak subjektivní, tak objektivní promlčecí lhůty je následující den po skončení pracovní neschopnosti zaměstnankyně, nesouhlasila se závěrem, že promlčecí lhůta stanovená v § 626 OZ je lhůtou objektivní; lhůtu vyplývající z § 629 odst. 1 občanského zákoníku odvolatelka pokládá za lhůtu subjektivní, nesouhlasí proto se závěrem prvostupňového soudu, že lhůta uvedená v § 635 odst. 2 občanského zákoníku je lhůtou subjektivní. Poukázala na stanovení mezního okamžiku, ke kterému dochází k promlčení práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti, kdy tímto mezním okamžikem je promlčení práva na náhradu související škody. Dle § 635 odst. 2 občanského zákoníku pokládá žalobkyně za rozhodné a) vědomí osoby oprávněné k uplatnění práva na náhradu škody, v tomto případě zaměstnankyně žalobkyně, o tom, kdy škoda vznikla a kdo za ni odpovídá (§ 620 OZ) a dále b) vědomí o možnosti uplatnit právo z pojistného plnění (§ 626 OZ), když smyslem § 635 odst. 2 OZ je sjednotit běh dvou relativně odlišných promlčecích lhůt, a to lhůty pro uplatnění práva na náhradu škody a pro uplatnění nároku na pojistné plnění, dle žalobkyně se toto ustanovení uplatní tam, kde poškozený a oprávněný z pojistného plnění jsou jedna a tatáž osoba, pokud by podle názoru žalobkyně dle uvedeného ustanovení tomu tak nebylo, pak by poškozený, kterému již uplynula obecná tříletá promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody, mohl těžit z lhůty pro uplatnění práva na pojistné plnění dle § 626 OZ (což by nebylo spravedlivé). Při výkladu § 635 odst. 2 OZ by pak podle žalobkyně uplynutím promlčecí lhůty u práva na náhradu škody poškozené zaměstnankyni žalobkyně došlo i k promlčení práva na uplatnění pojistného plnění u žalobkyně, tím de facto ke krácení promlčecí lhůty o jeden rok (když pojištěný by se vůbec nemusel dozvědět o skutečnosti, že poškozenému začala běžet subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění práva na náhradu škody); takový výklad pokládá žalobkyně za paradoxní, kdy žalobkyně uhradila dobrovolně zaměstnankyni náhradu na ztrátě na výdělku, bylo by proto nespravedlivé, aby žalobkyně přišla o svůj nárok na pojistné plnění jen v důsledku toho, že poškozené uplynula promlčecí lhůta k uplatnění práva dle § 635 odst. 2 OZ. Žalobkyně dovozovala, že k promlčení práva na pojistné plnění dojde promlčením práva na náhradu škody, nikoliv tak, že se toto právo promlčí nejpozději k okamžiku, kdy právo na náhradu škody mělo být promlčeno nebo by se bývalo bylo promlčelo. Odvolatelka nesouhlasila s aplikací závěrů vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, když se jednalo o odlišnou skutkovou situaci. Na podporu svých tvrzení odkázala odvolatelka na závěry rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 51 Co 329/2020; i ve smyslu tohoto rozhodnutí učinil soud I. stupně nesprávný výklad ustanovení § 626 (kterou pokládá soud za lhůtu objektivní) a § 635 OZ (kterou pokládá nesprávně za lhůtu subjektivní); v tomto směru poukazovala odvolatelka i na komentářovou literaturu k § 635 OZ. Výklad provedený soudem I. stupně představuje de facto„ potrestání zaměstnavatele“, který vyplatil náhradu na ztrátě na výdělku včas zaměstnanci. Z důvodu nesprávného právního posouzení navrhla odvolatelka rozsudek zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. 5. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně navrhla potvrdit rozsudek s ohledem na správné právní posouzení věci. Žalovaná jednak popírala, že předmětný úraz ze dne [datum] by byl pracovním úrazem zaměstnankyně (s odkazem na odborné lékařské stanovisko MUDr. [příjmení]), dle žalované se soud I. stupně správně zabýval přednostně důvodně vznesenou námitkou promlčení. Žalovaná zdůraznila, že ve smyslu objektivní promlčecí lhůty (§ 626 občanského zákoníku), kdy začala tato promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události (k té došlo