23 CO 174/2022-674 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněného žalovanou vůči žalobci [datum], o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá a o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (I.), dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (II.) a dále žalobci uložil povinnost doplatit na soudním poplatku z rozšíření žaloby [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (III.). 2. Žalobce se domáhal určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době učiněného žalovanou vůči žalobci [datum], dále určení trvání pracovního poměru žalobce u žalované a dále po připuštění rozšíření žaloby celkem částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] v podrobně specifikované výši, a to s odůvodněním, že pracoval u žalované od [datum] jako technik telekomunikačních služeb a sítí, dne [datum] s ním byl zrušen zaměstnavatelem pracovní poměr ve zkušební době, tomu předcházela schůzka s žalobcovým nadřízeným a personalistkou žalované, na které bylo žalobci řečeno, že na něj prakticky denně přicházejí vyrozumění o zahájení exekuce a že z tohoto důvodu bude s žalobcem pracovní poměr ukončen. Žalovaná neměla přitom k práci žalobce dříve žádné připomínky, naopak mu sdělovala, že od následujícího týdne začínají tzv. ostré instalace (skončilo období školení a začíná období přidělování práce od koncových zákazníků), 2 dny před zrušením pracovního poměru bylo žalobci sděleno, že je pro něj připraveno zbývající nářadí i materiál, byl zván na další školení. Žalobce za jediný důvod k rozvázání pracovního poměru pokládá [anonymizováno] jeho majetku exekucemi, kdy se zaměstnavatel snaží zbavit nepohodlného zaměstnance tak, aby nemusel vykonávat exekuční agendu; tento postup žalované považuje za diskriminační, ve vztahu k jiným zaměstnancům, kteří jsou rovněž postiženi exekucemi, žalovaná takto nepostupuje. Současně se domáhal náhrady mzdy za dobu od dubna 2018 do září [rok] v celkové výši [částka] s příslušenstvím. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že rozvázala legálním způsobem pracovní poměr s žalobcem ve zkušební době, aniž by toto souviselo s finanční situací žalobce či jeho exekucemi; žalovaná zaměstnává v ČR více než [číslo] osob, disponuje personálním i softwarovým vybavením zajišťujícím hladké fungování mzdové účtárny bez ohledu na počet [anonymizováno] jednotlivého zaměstnance i počet zaměstnanců postižených [anonymizováno], exekuce proto pro žalovanou nemůže být důvodem pro nezaměstnávání žalobce zejména při nedostatku zaměstnanců na pracovním trhu. Ze strany žalobce se jedná pouze o ničím nepodložené spekulace; žalovaná s žalobcem ukončila pracovní poměr pro nedobré zkušenosti s jeho prací, když se žalobce ve zkušební době neosvědčil. 4. Soud I. stupně provedl ve věci podrobné dokazování blíže specifikovanými listinami a výslechem svědků, ze kterých vzal za prokázané, že žalobce nastoupil do pracovního poměru u žalované [datum], v pracovní smlouvě byla sjednána tříměsíční zkušební doba, dne [datum] žalovaná žalobci předala písemné zrušení pracovního poměru ve zkušební době, v této listině nebyl uveden důvod. Pokud v období [anonymizováno] až [anonymizováno] [rok] byla provedena kontrola inspekcí práce zaměřená na výběr osob ucházejících se o zaměstnání a na okolnosti rozvázání pracovního poměru ve zkušební době ze strany žalované jako zaměstnavatele, nebyly shledány u žalované v tomto směru závady; žalovaná zaměstnávala 82 zaměstnanců k [anonymizováno] [rok], jejichž mzda byla postižena srážkami ze mzdy v rámci exekuce či insolvence. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] (HR business partner ve firmě žalované) a [jméno] [příjmení] (vedoucího oddělení techniků) a z obsahu nahrávky z jednání z [datum] pořízeného bez souhlasu přítomných osob žalobcem, tj. za přítomnosti nadřízeného [jméno] [příjmení] a personalistky [jméno] [příjmení], po podrobné citaci obsahu hovoru pod bodem 9. odůvodnění prvostupňového rozsudku vzal soud I. stupně za prokázané, že ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době vedly žalovanou předchozí konflikty mezi žalobcem a jeho nadřízeným panem [příjmení], negativní ohlasy na práci žalobce a na jeho vystupování u dalších kolegů i ztráta důvěry žalobce, spojená mimo jiné se skutečností, že žalobce podle [anonymizováno] personalistky nepravdivě vyplnil vstupní formulář, když do něj neuvedl údaj o probíhajících exekucích; pohnutkou ke zrušení pracovního poměru nebyla sama o sobě skutečnost, že na majetek žalobce jsou vedeny exekuce, které jsou rovněž vedeny na majetek řady dalších zaměstnanců, v daném případě však došlo ke ztrátě důvěry zaměstnavatele k zaměstnanci, aniž by bylo možno dojít k závěru o diskriminačním jednání zaměstnavatele. S odkazem na ustanovení § 133a o. s. ř. soud uvedl, že pokud žalobce tvrdil diskriminaci ve vztahu k jeho majetkovým poměrům, neunesl důkazní břemeno ani v tom směru, aby došlo k aplikaci ustanovení § 133a o. s. ř.; žalovaná ke zrušení pracovního poměru přistoupila z jiných pohnutek než z majetkových důvodů na straně žalobce; pokud důvodem bylo nepravdivé uvedení údajů ve vstupním formuláři při vzniku zaměstnání (a neuvedení údajů o probíhajících exekucích), nelze hodnotit tento důvod jako diskriminační; zařazení otázky zaměstnavatele na srážky ze mzdy do vstupního formuláře pak představuje u zaměstnavatele běžnou a legitimní praxi odůvodněnou potřebami mzdové účtárny; v daném případě tak došlo ke zjištění nepravdivých údajů uváděných zaměstnancem. Soud I. stupně přitom shledal přípustným pořízení nahrávky z pracovního rozhovoru dne [datum], aniž by o tom byly informovány přítomné osoby – pan [příjmení] a paní [příjmení], jednalo se o zvukový záznam projevu osobní povahy, avšak pořízený pro ochranu práv žalobce, tedy v souladu se zákonnou licencí ([ustanovení pr. předpisu], kdy pořízení uvedené nahrávky soud shledal proporcionálním zásahem do osobnostních práv na nahrávce zachycených osob, když žalobce vystupuje v pozici slabší smluvní strany jako účastník pracovněprávního vztahu, neměl jinou možnost ochrany jeho domnělých práv než zachycení průběhu schůzky nahráním hovoru ([ústavní nález]), zbývající účastníci schůzky vystupovali jako zástupci zaměstnavatele. Soud podrobně citoval i se zřetelem k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] obsah zvukového záznamu této nahrávky, a to včetně zjištění, že personalistka výslovně uváděla neuvedení údajů o závazcích – o exekuci, žalobci bylo sděleno, že důvodem je ztráta důvěry, při rozhovoru byl dotazník znovu předložen žalobci, žalobce uvedl, že žádné srážky ze mzdy nemá, sám žalobce se exekucím podivoval, přitom mu bylo sděleno personalistkou, že nejde o to, že na něj„ chodí každý den exekuce“, bylo mu ale sděleno, že věcí pro rozvázání pracovního poměru je více, tj. totální ztráta důvěry; předmětem rozhovoru bylo i užití osobního vozidla žalobcem a„ 2x típnutí telefonu“ nadřízenému [příjmení] žalobcem v situaci, kdy se žalobce měl nacházet mimo pracoviště a byl nekontaktní, dále bylo vytýkáno žalobci, že spal na školení, dále byly řešeny otázky vrácení auta, výpočetní techniky a nářadí, předmětem schůzky byly i názory žalobce na porušení pracovní kázně žalobcem. Dle výpovědi svědkyně [příjmení] kromě údajů uvedených na zvukovém záznamu tato zaznamenala negativní ohlasy od více zaměstnanců na žalobce, včetně jeho nadřízeného pana [příjmení], na něj si hned po nástupu do práce žalobce stěžoval, rovněž byly stížnosti od vedoucí daného týmu na žalobce a lidí z jiného oddělení, z IT, autoparku, byl nefunkční kontakt s nadřízeným, kdy žalobce nebral nadřízenému telefon, komunikoval s ním pouze přes e-mail, ačkoliv práce probíhala v terénu, kde je kontakt nezbytný pro případné napravení nedostatků; podle výpovědi svědka [příjmení] (bezprostředního nadřízeného žalobce) kromě údajů uvedených na zvukovém záznamu bylo tímto svědkem sděleno, že měl od žalobce vyšší očekávání při jeho přijetí do pracovního poměru, následně byly zjištěny problémy z hlediska odbornosti i z hlediska dodržování pracovní kázně a i z hlediska vystupování, žalobce měl konflikty se spolupracovníky, kteří toto svědkovi průběžně hlásili, žalobce neměl základní znalost IT, žalobce se choval nevhodně v kolektivu; soud I. stupně proto vyšel ze spontánních a přesvědčivých výpovědí obou svědků a z obsahu zvukové nahrávky (když pracovní poměr svědkyně [příjmení] u žalované v mezidobí skončil); další doplnění dokazování pokládal soud I. stupně za nadbytečné (důkazy neprovedené a označené v bodě 16. odůvodnění prvostupňového rozsudku), když dosavadní dokazování bylo dostatečným podkladem pro posouzení věci se zřetelem k ustanovení § 35, § 66 a § 16 zákoníku práce. Se zřetelem ke smyslu zkušební doby, kdy záměrem sjednání zkušební doby je praktické ověření či vyzkoušení zaměstnance na pozici u zaměstnavatele, soud uzavřel, že došlo k opera