23 CO 189/2022-93 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (I.), žalobu zamítl v části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % a od [datum] do zaplacení (II.); žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení do tří dnů od právní moci rozsudku [částka] (III.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (IV.). 2. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s 10 % ročním úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, kdy částka představuje žalobkyní poskytnuté plnění zaměstnancům žalované dle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon č. 118/2000 Sb.“), neboť žalovaná se ocitla na pokraji úpadku a nevyplácela svým zaměstnancům mzdy. Pokud byl podán insolvenční návrh na žalovanou, žalobkyni bylo doručeno usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], kterým bylo rozhodnuto nepřihlížet k insolvenčnímu návrhu ve věci dlužníka – žalované. Žalovaná ani přes výzvy z [datum] a [datum] nezaplatila uvedenou částku, ačkoliv žalobkyně realizovala svoji zákonnou povinnost v rámci ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele v souladu se zákonem č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů [anonymizována čtyři slova] na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu (dále jen„ zákon č. 191/2020 Sb.“) a zákonem č. 248/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů [anonymizována čtyři slova] v oblasti ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele (dále jen„ zákon č. 248/2020 Sb.“) 3. Žalovaná, za kterou procesně jedná soudem ustanovený opatrovník [příjmení] [příjmení] (ustanoven usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) z důvodu nezapsaného statutárního orgánu žalované v obchodním rejstříku, navrhla zamítnutí žaloby s odkazem na ustanovení § 12 odst. 2 zákona č. 118/2000 Sb., neboť insolvenční soud pravomocně nerozhodl, a to dle dikce předpokládané tímto ustanovením. Skutečnost, že se k insolvenčnímu návrhu nepřihlíží, nastala na základě ustanovení § 13 odst. 1 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.); žalovaná dovozovala, že nárok uplatněný žalobkyní je předčasný, když podle § 13 odst. 3 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.) byli věřitelé oprávněni podat nový insolvenční návrh po datu [datum]. Výplatu částky [částka] bez jakéhokoliv zákonného důvodu pokládá žalovaná za chybu, a proto odmítá uvedenou částku zaplatit. 4. Soud I. stupně ve věci provedl dokazování blíže specifikovanými listinami, ze kterých vzal za prokázané, že žalobkyně vyplatila dle přehledu dlužných mzdových nároků vyplacených zaměstnancům při platební neschopnosti zaměstnavatele ze dne [datum] částku [částka], žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky dopisem doručeným do datové schránky [datum] se stanovením patnáctidenní lhůty pro plnění, po jejímž uplynutí bude požadovat žalobkyně úhradu zákonného úroku z prodlení; dle usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] se nepřihlíží k insolvenčnímu návrhu věřitelů žalované ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. 5. Soud I. stupně po citaci ustanovení § 2 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. ve spojení s § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se zřetelem k ochraně zaměstnanců vyplývající ze zákona č. 118/2000 Sb. shledal nárok žalobkyně opodstatněný, když Česká republika jednající Úřadem [anonymizováno] vyplatila na mzdové nároky v celkové výši [částka] zaměstnancům, byl podán insolvenční návrh na žalovanou, k tomuto insolvenčnímu návrhu nebylo s ohledem na speciální úpravu vyplývající z § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. přihlíženo (o čemž byla žalobkyně vyrozuměna usnesením z [datum] Městským soudem v Praze); podmínkou pro uplatnění nároku na regres vůči zaměstnavateli dle § 2 odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. bylo doručení výzvy k zaplacení s lhůtou k plnění v délce 15 dnů od doručení, přičemž ve specifických případech upravených tímto zákonem (oproti úpravě v zákoně č. 118/2000 Sb.) jsou stanoveny podmínky spočívající v učinění výzvy nejdříve 3 měsíce po skončení doby stanovené v § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., tedy 3 měsíce od [datum]. Výzva mohla být učiněna žalobkyní ve vztahu k žalované nejdříve dne [datum], žalobkyně však výzvu učinila po více než třech měsících dle zákona č. 191/2020 Sb. Výzva byla doručena žalované [datum] a lhůta k plnění marně uplynula dnem [datum], od [datum] tak je žalovaná v prodlení a žalobkyně uplatnila řádně právo na úhradu úroků dle § 1970 občanského zákoníku, když s přihlédnutím k § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, bylo možno přiznat na zákonném úroku pouze 8,25 % ročně (s přihlédnutím k výši repo sazby k datu [datum]); proto co do úroku z prodlení 1,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení byla žaloba zamítnuta (výrok II.). 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně nebyla úspěšná jen v nepatrné části příslušenství, proto jí byla přiznána náhrada dle vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k 3 úkonům po [částka] (podání návrhu, příprava na jednání, účast u jednání [datum]), celkem tak na odměně přiznal soud [částka], které je povinna zaplatit žalovaná v obecné pariční lhůtě. 7. Rovněž soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit v obecné pariční lhůtě soudní poplatek z žaloby na blíže specifikovaný účet Obvodního soudu pro Prahu 4 s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 a § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 8. Původně proti všem výrokům napadeného rozsudku soudu I. stupně podal opatrovník jednající za žalovanou odvolání, které následně upřesnil tak, že odvolání směřuje pouze do vyhovujícího výroku I. a závislých výroků III. a IV. V něm vytýkal soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci, když citoval podrobně ustanovení § 13 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 Lex covid (zákon č. 191/2020 Sb.) a dovozoval, že ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 248/2020 Sb. a zákona [příjmení] covid 1 a [příjmení] covid 2 nebyly splněny podmínky pro uložení povinnosti zaměstnavateli – žalované uhradit žalobkyni částku vyplacenou na mzdách zaměstnanců, tj. [částka]. Pokud odvolatelka citovala ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 191/2020 Sb., dovozovala, že pokud bylo možno podat věřiteli po [datum] nový insolvenční návrh a původní insolvenční návrh byl odmítnut pouze z formálního hlediska, aniž by byla zkoumána podstata a odůvodněnost insolvenčního návrhu, nemůže být uložena povinnost žalované k uvedené úhradě. Žalovaná tak jakožto zaměstnavatel neměla ani možnost bránit se proti insolvenčnímu návrhu podanému věřitelem, když k tomuto návrhu na základě zákona dle uvedeného usnesení Městského soudu v Praze nebylo přihlíženo. Navrhla proto napadené rozhodnutí zrušit s ohledem na jeho předčasnost a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. 9. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované navrhla potvrdit rozsudek jako věcně správný, když ze strany žalované dochází pouze k procesním obstrukcím a oddalování plnění, rovněž si žalovaná účelově vykládá dotčenou právní úpravu se zřetelem k situaci [anonymizováno] covid, sama tak pouze polemizuje s výkladem jednotlivých ustanovení právních předpisů, když její námitky nejsou důvodné. 10. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 201, § 204 o. s. ř.), odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalované není důvodné. Odvolací soud rozhodl bez jednání za postupu dle § 214 odst. 3 o. s. ř., když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas / § 101 odst. 4 o. s. ř. 11. Soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, své správné a úplné skutkové závěry posoudil správně i po právní stránce, a to v souladu s ust. § 132 a §157 o. s. ř.. Z důvodu stručnosti lze na skutková zjištění učiněná soudem I. stupně odkázat. 12. Podle ust. § 12 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se ustanovení § 98 odst. 1 věta první insolvenčního zákona nepoužije v době ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona do uplynutí 6 měsíců od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii. To neplatí, pokud úpadek nastal již před přijetím mimořádného opatření při epidemii, nebo pokud úpadek nebyl převážně způsoben v důsledku okolnosti související s mimořádným opatřením při epidemii, která by dlužníku znemožňovala nebo podstatně ztěžovala plnit své peněžité závazky. 13. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb. se k insolvenčnímu návrhu, který v době ode dne nabytí účin