23 CO 297/2022-69 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokáta (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně jakožto nájemce bytu platila žalovanému jakožto pronajímateli v období od začátku roku [rok] do [anonymizováno] [rok] nájem, kdy při určení výše nájemného vycházel žalovaný mylně z nesprávné vyšší výměry podlahové plochy bytu, a to z výměry [výměra], ačkoli správná výměra podlahové plochy bytu činí [výměra]. Z tohoto důvodu bylo žalovaným účtováno žalobkyni neoprávněně vyšší nájemné, než jaké po ní správně mělo být požadováno. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný vznesl námitku promlčení. Uvedl, že tento nárok žalobkyně uplatnila jako návrh na započtení proti nároku o zvýšení nájemného v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. [spisová značka], nárok na započtení nebyl soudem I. stupně ani soudem odvolacím akceptován. Poslední platná výše nájemného byla stanovena závazně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], s platností od [datum]. Dále byl nájem žalobkyni zvýšen od [datum] rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací]. 4. Soud I. stupně na ústním jednání dne [datum] poskytl žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby konkrétně dotvrdila, za jaké období bezdůvodné obohacení požaduje a v jaké konkrétní výši za které konkrétní měsíce. Zároveň byla žalobkyně poučena, aby ke svým doplněným tvrzením označila důkazy a dále byla poučena o následcích nedoplnění tvrzení a neoznačení důkazů. Soud I. stupně po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně je nájemkyní bytu [číslo] v domě [adresa], [ulice] ulice 39, [obec a číslo], ve 2. podlaží. Žalovaný je pronajímatel a je vlastníkem domu, ve kterém je předmětný byt umístěn. Žalobkyně si v rámci nájemní smlouvy s žalovaným nesjednali výši nájemného s tím, že výše bude upravena zvláštním právním přepisem. Z evidenčních listů k úhradě měsíčního nájemného od [datum] a od [datum] a ze závěrů skutkového hodnocení ve věci vedené u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že bytová jednotka užívaná žalobkyní má výměru [výměra] a nikoliv [výměra] podlahové plochy, jak nesprávně uvedeno v evidenčních listech. Po právní stránce posoudil soud I. stupně žalobkyní uplatněný nárok dle [ustanovení pr. předpisu] a dospěl k závěru, že v daném případě [anonymizováno] žaloba doplněna tak, aby bylo zřejmé, za jaké konkrétní období se žalobkyně bezdůvodného obohacení domáhá a zda žalobkyní vyčíslený nárok ve výši [částka] může být důvodný. Žalobkyně tak v daném případě neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nad rámec uvedeného soud I. stupně doplnil, že výše nájemného se v daném případě neodvíjí od výměry podlahové plochy uvedené v evidenčních listech, ale způsob výpočtu nájemného a úhrad s tím spojených stanoví zvláštní předpis, což si účastnici v nájemní smlouvě ujednali. Chyba v uvedení skutečné podlahové plochy bytu, který má žalobkyně v nájmu, tedy na výši nájemného vliv nemá. Námitkou promlčení se soud I. stupně s ohledem na neúplná žalobní tvrzení nemohl zabývat. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalovanému přiznal náhradu nákladů v celkové výši [částka]. 5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Namítá, že v žalobním návrhu bylo rozhodné období dostatečně specifikováno; v odvolání dále upřesnila žalobkyně žalobní návrh v tom směru, že uvedla výši částky, jíž žalobkyně požaduje za každý měsíc rozhodného období. Dle žalobkyně soud I. stupně zhodnotil situaci nesprávně, když vyslovil názor, že chybná výměra bytu nemá vliv na výši nájemného. Výměra bytu je vždy určujícím parametrem pro určení výše nájemného, neboť je logické, že za byt o menší výměře je nájemné nižší než za byt o větší výměře. V tomto směru je názor soudu I. stupně nesprávný. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil, nebo jej změnil tak, že žalobě vyhoví. 6. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobkyně navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný souhlasí s tím, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když bližší specifikace žalobního nároku byla učiněna až v textu podaného odvolání. Nárok žalobkyně není důvodný, když žalovaný poukázal na pravomocná rozhodnutí soudů, v nichž [anonymizováno] v zásadě totožná námitka započtení žalobkyně shledána důvodnou, neboť výše nájemného se neodvíjela od výměry bytu. Výše nájemného pak byla s počátkem od [datum] určena soudními rozsudky, jimiž byla zvýšena na částku [částka] měsíčně a od [datum] na částku [částka] měsíčně. Žalovaný rovněž vznesl námitku promlčení. 7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu včasného a přípustného odvolání napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 8. Žalobkyně se v žalobě domáhala vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo žalovanému měsíčně vznikat tím, že žalobkyně v období od začátku roku [rok] do [anonymizováno] [rok] platila vyšší nájemné, než na jaké měl mít žalovaný nárok. Žalobkyně tedy sice vymezila rozhodné období, v němž mělo žalovanému průběžně vznikat bezdůvodné obohacení, tj. období od ledna [rok] do [anonymizováno] [rok], avšak uvedla pouze souhrnnou výši bezdůvodného obohacení částkou [částka]. Z žalobních tvrzení tak nebylo vůbec zřejmé, v jaké výši mělo žalovanému vzniknout bezdůvodné obohacení v jednotlivých měsících rozhodného období, což bylo zásadní ve vztahu k posouzení důvodnosti žalovaným vznesené námitky promlčení. Za této situace tak soud I. stupně postupoval zcela správně, pokud poskytl žalobkyni na ústním jednání dne [datum] poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby konkrétně dotvrdila, za jaké období bezdůvodné obohacení požaduje a v jaké konkrétní výši za které konkrétní měsíce. Zároveň žalobkyni poučil, aby ke svým doplněným tvrzením označila důkazy a dále ji poučil o následcích nedoplnění tvrzení a důkazů s tím, že soud I. stupně zároveň poskytl žalobkyni pro doplnění lhůtu 1 měsíce. Žalobkyně však ve výše uvedené době ničeho nedotvrdila. Jelikož z obsahu žalobních tvrzení nebylo možné dovodit, v jaké výši mělo žalovanému na úkor žalobkyně vzniknout bezdůvodné obohacení za každý konkrétní měsíc rozhodného období, je dle odvolacího soudu zcela správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a v důsledku toho ani břemeno důkazní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na správnosti tohoto závěru nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobkyně tato tvrzení doplnila v odvolání, neboť aby žalobkyně unesla břemeno tvrzení, musela by výše uvedené uvést před rozhodnutím soudu I. stupně, resp. ve lhůtě stanovené k doplnění soudem I. stupně. Z tohoto důvodu tak žaloba žalobkyně nemohla být úspěšná a soud I. stupně správně žalobu zamítl. 9. Nad rámec odvolací soud uvádí, že pokud bylo dnem [datum] pravomocně určeno nájemné k bytu užívaného žalobkyní rozsudkem soudu ve výši [částka] měsíčně, nemohlo žalovanému placením tohoto nájemného žalobkyní vzniknout bezdůvodné obohacení, neboť nájemné bylo stanoveno vykonatelným exekučním titulem. Pokud žalobkyně s výší takto stanoveného nájemného nesouhlasila, měla uvedené námitky uplatnit právě v rámci řízení o určení výše nájemného, ať již v rámci řádných či mimořádných opravných prostředků. Konečně s ohledem na skutečnost, že žalobkyně podala žalobu dne [datum] a žalovaný vznesl námitku promlčení, pak s ohledem na skutečnost, že délka subjektivní promlčecí doby činí dle § 629 odst. 1 o. z. 3 roky, byly by veškeré nároky žalobkyně vzniklé přede dnem [datum] promlčeny a dle § 610 odst. 1 o. z. by promlčené právo nemohlo být soudem s ohledem na námitku žalovaného přiznáno. Ze shora uvedeného tak je zřejmé, že i kdyby žalobkyně bývala řádně doplnila žalobní tvrzení dle poskytnutého poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nemohla by být se svým nárokem z důvodů výše uvedených úspěšná. 10. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů výrokem I rozsudek soudu I. stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, když věcně správným shledal i nákladový výrok – ve vztahu k výši přiznané částky a k platebnímu místu – advokát JUDr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem]. 11. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst.