23 CO 31/2022-307 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně určil, že žalovaná [číslo] je vlastnicí pozemku parc. [číslo] o výměře [anonymizována tři slova] zapsaného pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (výrok I.) a rozhodl, že žalované [číslo] jsou povinny zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl v pořadí druhým rozsudkem o žalobě ze dne [datum], jíž se žalobkyně, církevní právnická osoba, domáhala proti žalovaným shora uvedeného určení s tím, že je osobou oprávněnou podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZMV“) s tím, že byla vlastníkem pozemku parc. č. PK [číslo] původně vedeného v knihovní vložce [číslo] Desk zemských pro [katastrální uzemí], a to i v době rozhodné pro uplatnění nároku; na základě zákona o revisi první pozemkové reformy došlo k převzetí uvedeného pozemku státem bez náhrady. V současné době je jako vlastník pozemku parc. [číslo] zapsaného pro [územní celek], [katastrální uzemí], na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“), který má svůj původ v pozemku parc. č. PK [číslo], evidována žalovaná [číslo] když jí vlastnické právo k předmětnému pozemku bylo zapsáno na základě kupní smlouvy ze dne [datum], která byla uzavřena s [jméno] [příjmení]. Vlastnické právo [jméno] [příjmení] bylo zapsáno na základě návrhu ze dne [datum] s přiloženým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v jehož výroku byla uložena povinnost [anonymizována dvě slova] [země] (dále jen„ [anonymizováno]“) k uzavření smlouvy podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdejším znění (dále jen„ zákon o půdě“). Podle žalobkyně však [jméno] [příjmení] nemohl vlastnické právo nabýt, když převod (přechod) byl blokován blokačními paragrafy, a proto tento pozemek nemohl ani následně platně převést kupní smlouvou na žalovanou [číslo]. 3. Poprvé soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu v celém rozsahu zamítl. Rozhodnutí bylo potvrzeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. K dovolání žalobkyně Nejvyšší soudu České republiky rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudek dovolacího soudu“) zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že v dalším řízení je třeba zabývat se okolnostmi týkajícími se nejen dobré víry nabyvatele předmětného pozemku, potažmo žalované [číslo] i okolnostmi týkajícími se povahy jednotlivých nabývacích titulů, osobou nabyvatele, potažmo žalovanou [číslo] jejich vztahu k nabytému majetku, jejich předchozí délce užívání nebo okolnostmi původního pozbytí majetku církví s tím, že rovněž je třeba poměřovat, zda ekonomický přínos případného vydání předmětného pozemku žalobci nebude ekonomicky nepatrných porovnání s obtížemi, které by takové vydání způsobilo nabyvateli, potažmo žalované [číslo]. Na půdorysu individuálních daných okolností případu pak je úlohou soudu upřednostnit jedno z kolidujících (základních) práv (práva oprávněné osoby na restituci historického církevního majetku a práva dobrověrného nabyvatele vlastnického práva k takovému majetku). 4. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozsudku, a to po vymezení tvrzení žalobce a obrany žalovaných, konstatoval, jaká skutková zjištění učinil na podkladě provedeného dokazování ve vztahu k žalobkyni a jejímu vlastnickému právu, ve vztahu k tvrzenému vlastnickému právu žalované [číslo] její dobré víře, ve vztahu k obdobným soudním řízením účastníků a k otázce dobré víry nabyvatele a žalované [číslo]. [příjmení] jiné vzal za prokázané, že předmětný pozemek je historickým majetkem žalobkyně, jeho převzetí státem bylo plánováno dne [datum] postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revisi první pozemkové reformy. Předmětný pozemek byl odepsán z vložky [číslo] Desk zemských dne [datum]. Jeho vlastníkem ke dni [datum] byla [země]. Dne [datum] katastrální [anonymizováno] sdělil na základě žádosti [anonymizováno] ze dne [datum], že předmětný pozemek byl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí po [datum] majetkem církve a po tomto datu přešel do vlastnictví státu z vlastnictví žalobkyně na základě výměru ÚVN hlavního města Prahy dnem [datum] a ke dni [datum] nebyl majetkem žádné obce. Předmětný pozemek je obklopen pozemky ve vlastnictví žalobkyně. V řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ související řízení“) byl dne [datum rozhodnutí] vydán rozsudek č. j. [číslo jednací] (dále jen„ Rozsudek“). Rozsudkem bylo částečně vyhověno žalobě [jméno] [příjmení] s tím, že rovněž pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl dotčen výrokem o povinnosti [anonymizováno] uzavřít smlouvu s [jméno] [příjmení] o převodu pozemků; částečně pak bylo související řízení zastaveno ohledně pozemků, u nichž byl zjištěn církevní původ, či jiné restituční nároky. Rozsudek nabyl právní moci [datum], když odvolací řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí odvolání ze strany žalované. Žalovaná [číslo] byla založena dne [datum], do obchodního rejstříku byla zapsána dne [datum]. Společenskou smlouvu o založení společnosti – žalované [číslo] uzavřel JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, na základě plných mocí udělených mu [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], společníků a jednatelů společnosti. Dne [datum] [jméno] [příjmení] na straně prodávající a žalovaná [číslo] na straně kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byl předmětný pozemek, mezi stranami byla sjednána kupní cena ve výši [částka]. Návrh na vklad vlastnického práva ze dne [datum] byl předložen katastrálnímu úřadu dne [datum]. Dne [datum] uzavřel [anonymizováno] s [jméno] [příjmení] podle § 11a zákona o půdě smlouvu o převodu mimo jiné předmětného pozemku. Dne [datum] byl u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu podán návrh na vklad vlastnického práva mimo jiné k předmětnému pozemku ve prospěch nabyvatele [jméno] [příjmení] na základě Rozsudku. Předmětný pozemek byl odhadem oceněn na částku [částka]. 5. Soud I. stupně posuzoval věc podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů, v platném znění. Shledal, že aktivní legitimace žalobkyně i právní zájem na určení vlastnického práva byly prokázány, když žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 3 a 18 ZMV a právní zájem na určení vyplývá přímo ze zákona. Předmětný pozemek byl historickým majetkem žalobkyně, který jí byl odebrán a podléhal tak blokačnímu ustanovení § 29 zákona o půdě, ve znění účinném do 31. 12. 2012. [jméno] [příjmení] nabyl předmětný pozemek v rozporu s blokačním ustanovením, přičemž následkem takového převodu je zásadní absolutní neplatnost převodu blokovaného majetku. Tento závěr podpořil odkazem na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1403/18. Uvedené se vztahuje i na následné nabytí předmětného pozemku žalovanou [číslo]. 6. Soud I. stupně se zabýval otázkou nabytí nemovité věci od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, a byť Nejvyšší soud ve své judikatuře tuto možnost obecně připouští, Ústavní soud odmítá mechanicky aplikovat závěry, které se vztahují k nabytí nemovité věci od nevlastníka na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí, na nabytí církevního majetku v rozporu s blokačním ustanovením. Například v nálezu sp. zn. I. ÚS 2219/12 Ústavní soud uvedl, že koncept nabytí od nevlastníka se odlišuje od převodu blokovaného majetku, mimo jiné tím, že u nabytí od nevlastníka se zpravidla na začátku řetězce právních jednání vyskytuje neplatné právní jednání samotného původního vlastníka (což není případ zestátněného církevního majetku). Z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. US [číslo] pak vyplývá, že církevní právnické osoby mají zákonem založeno legitimní očekávání na vypořádání jejich historického majetku. Pokud stát bez ohledu na zákonný zákaz a práva historických vlastníků vydal jiným restituentům jako náhradní pozemky, prohloubil zásah do práv historického vlastníka. Nastolení stavu, který zajistí naplnění legitimního očekávání na vypořádání historického majetku je za takové situace konformní. 7. Na podkladě uvedených úvahových východisek soud I. stupně shledal, že ačkoli je [jméno] [příjmení] také restituentem a předmětný pozemek měl sloužit ke zmírnění historických majetkových křivd, předmětný pozemek pro něj představoval pouze náhradní hodnotu bez jakéhokoliv historického pouta. [příjmení] význam pro něj může mít i přidělení jiných poz