23 CO 8/2022-190 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum] uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, nejvýše však do částky [částka] a dále smluvní pokutu ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.). Žalobu co do částky [částka], co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, co do smluvního úroku ve výši 35 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl (výrok II.). Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.). Konečně rozhodl, že své usnesení o částečném zastavení řízení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyhlášené při jednání dne [datum], opravuje tak, že se chybně uvedená částka [částka], mění na částku [částka] (výrok IV.). 2. Předmětem řízení byly pohledávky žalobkyně, vyplývající ze [anonymizováno] o [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši [částka], žalovaný se jej zavázal splatit s úrokem ve výši 120,77 % ročně ve 24 měsíčních splátkách po [částka] počínaje [anonymizováno] [rok]. K posuzování úvěryschopnosti žalobkyně uvedla, že ověřila před poskytnutím [anonymizováno], že žalovaný dosahoval čistého měsíčního příjmu [částka], výdaje měl ve výši [částka], v nebankovním [anonymizována čtyři slova] a [anonymizováno] [příjmení] neměl záznam. V době sjednání [anonymizováno] neměl žalovaný u žalobkyně žádný jiný úvěr. Žalovaný splatil podle [anonymizováno] 7 splátek po [částka], poté se dostal do prodlení, dne [datum] uzavřela s žalovaným dodatek ke smlouvě o [anonymizováno], kterým byla prodloužena doba splácení, za což žalobkyně účtovala odměnu ve výši [částka]. Ke dni [datum] žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátky delšího než 60 dnů úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že dne [datum] žalovaný na dluh uhradil žalobkyni ještě [částka], tímto částečným plněním svůj závazek ve výši nesplaceného [anonymizováno] uznal. Poté žalobkyni počala běžet nová desetiletá promlčecí lhůta. 3. Na jednání u soudu dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 46,87 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Nadále se tak domáhala na žalovaném zaplacení jistiny ve výši [částka] skládající se z jistiny [anonymizováno] a smluvních úroku přirostlých ke dni zesplatnění [anonymizováno] dne [datum], smluvního úroku ve výši 35 % ročně z jistiny 77 357,17 od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [anonymizováno] 636 od [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. 4. Žalovaný namítl, že nárok, uplatněný žalobou dne [datum], je promlčen uplynutím 3 let ode dne [datum], neboť k zesplatnění [anonymizováno] došlo dne [datum]. Žaloba byla podána dne [datum]. Žalovaný považoval smlouvu o [anonymizováno] za absolutně neplatnou, neboť výpůjční úroková sazba byla sjednána v nepřiměřeně vysoké sazbě 120,77 % ročně. V článcích 12. 1 až 12. 7 byly ujednány čtyři různé smluvní pokuty. Odkázal na ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském [anonymizováno], podle nějž při prodlení delším než [anonymizováno] dní vzniká věřiteli právo pouze na zákonný úrok z prodlení. Obvyklá sazba úroků v době sjednání [anonymizováno] byla dle údajů [obec] národní banky ve výši 10,94 %, sjednaná sazba ji mnohonásobně převyšovala. Kdyby byly nároky vypočteny na základě úročení 10,94 %, došlo by k umoření vyšší části jistiny, než jak je vyčísleno v žalobě. Co se týče platby částky [částka] dne [datum], namítl žalovaný, že není zjevné, kdo ji provedl, tato platba ani neodpovídá splátkovému kalendáři. 5. Soud I. stupně dospěl provedeným dokazováním k závěru o skutkovém stavu tak, že předmětná úvěrová smlouva byla dne [datum] platně uzavřena stejně jako dodatek ke smlouvě ze dne [datum], žalobkyně před jejím uzavřením informovala žalovaného o podmínkách [anonymizováno] a prověřila dostatečně jeho úvěryschopnost. Vyšel přitom zejména ze skutkových zjištění z provedených listinných důkazů – z návrhu na uzavření [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] (dále také jen„ [anonymizováno]“) a Smluvních ujednání [anonymizováno] ze dne [datum], z dodatku ke [anonymizováno] ze dne [datum], z tzv. předsmluvního formuláře, karty klienta, dokladu o vyplacení [anonymizováno] ze dne [datum], výzvy žalobkyně k úhradě dlužných splátek a oznámení o zesplatnění [anonymizováno]. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného měl soud I. stupně za prokázáno výpisem z [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), z [anonymizováno] [příjmení], z písemného hodnocení klienta žalobkyní, pracovní smlouvou žalovaného se zaměstnavatelem O2 [právnická osoba] Z výpisu z účtu žalobkyně číslo [bankovní účet], vedeného [právnická osoba] vyplývá, že dne [datum] byl proveden na pobočce [právnická osoba], v [obec] na [anonymizováno] ve prospěch dluhu žalovaného s variabilním symbolem [číslo] hotovostní vklad částky [částka]. [příjmení] nalézacímu soudu sdělila, že u vkladů do výše ekvivalentu [částka] není povinna vkladatele identifikovat a z vkladového lístku nelze zjistit, kdo vklad provedl. Podstatným bylo zjištění, že sjednaný úrok několikanásobně překročil obvyklou roční procentní sazbu uplatňovanou bankami v roce [rok] u úvěrů pro domácnost, což soud I. stupně dovodil z dokazování o výši obvyklých sazeb [právnická osoba], [právnická osoba], z vyjádření ČNB a ze statistiky [příjmení]. Žalovaný splatil na poskytnutý úvěr ve výši [částka] 7 splátek v celkové výši [částka], dne [datum] uhradil ještě částku [částka]. 6. Další důkazy, zejména znalecký posudek z oboru písmoznalectví a souvisejícími soudními rozhodnutími soud I. stupně neprovedl s tím, že se jednalo o důkazní návrhy, učiněné po koncentraci řízení, přičemž z dosud provedených důkazů měl soud I. stupně skutkový stav za dostatečně prokázaný. 7. Po právní stránce soud nároky žalobkyně posoudil dle ust. § [číslo], § 2048 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Úhradu částky [částka] dne [datum] posoudil dle ust. § 2054 odst. 2 o. z. s odkazem na judikaturu specifikovanou v bodě 47. odůvodnění. Dle ust. § 639 o. z. nevyhověl námitce promlčení s tím, že promlčecí lhůta je v případě uznání závazku desetiletá. Odkázal na podporu svého právního posouzení na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Obranu žalovaného, spočívající v tom, že nebyl vkladatelem částky [částka], neměl za relevantní, neboť dospěl k závěru, že pro spor není podstatné, zda tento vklad provedl žalovaný, proto nepřistoupil ani k vypracování znaleckého posudku dle návrhu žalovaného za účelem posouzení pravosti podpisu žalovaného na pokladním dokladu při vkladu částky [částka]. Soudu I. stupně postačilo, že vklad byl proveden pod správným variabilním symbolem a ve městě, kde měl žalovaný bydliště a z toho vyvodil, že žalovaný chtěl uhradit část dluhu na úvěr, čímž jeho existenci uznal. Současně žalovaný neposkytl soudu žádné rozumné vysvětlení, proč by někdo splácel dluh za něj a jak mohl znát bankovní spojení. Proto měl základ nároku žalobkyně za oprávněný, když uznáním dluhu došlo k prodloužení promlčecí lhůty na lhůtu desetiletou. 8. Soud I. stupně posoudil splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském [anonymizováno] (dále také jen ZSU) tak, že žalovaný sice doložil příjmy dostačující ke splácení, ale žalobkyně nijak neprověřila výši výdajů žalovaného. Dovodil, že žalobkyně měla dle ustanovení § 86 odst. 1 ZSU zkoumat úvěruschopnost rovněž v případě významného navýšení [anonymizováno], k němuž došlo dodatkem ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] [číslo] o odkladu splátek [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně za odklad dvou splátek požadovala úhradu dvou splátek navíc, celkem částku [částka], tím došlo k navýšení [anonymizováno] o 17 %, aniž by žalobkyně zkoumala úvěruschopnost. Proto měl soud I. stupně toto dílčí ujednání za absolutně neplatné a odměnu za odložení dvou splátek ve výši [částka] žalobkyni nepřiznal. 9. Smlouvu o [anonymizována dvě slova] jako celek soud I. stupně neshledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úrok ve výši 120,77 % ročně, resp. 90,20 %, resp. v žalobě požadovaný 81,87 % však měl za nepřiměřeně vysoký. Taková úroková politika žalobkyně je v rozporu