28 CO 366/2021-289 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalované uložil zaplatit žalobci náklady řízení ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho právního zástupce (výrok II.). 2. Takto soud rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení žalované částky z titulu neuhrazeného nájemného - sedmého ročního nájemného splatného ke dni [datum]. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemku v k. ú. [obec], dne [datum] s žalovanou uzavřel nájemní smlouvu a tento pozemek jí přenechal do užívání za účelem umístění části technického zázemí fotovoltaické elektrárny za nájemné ve výši 50 Kč/m2/rok, tedy v žalované výši. Splatnost nájemného byla sjednána vždy ke dni 31. 7. každého kalendářního roku trvání nájemní smlouvy, žalovaná žalobci uhradila pouze první nájemné a pak už neuhradila nic. Pro nájemné za druhý a třetí rok bylo žalobcem vedeno řízení u Obvodního soudu pro Prahu 5 a pro nájemné za čtvrtý, pátý a šestý rok, pak je vedeno řízení u Okresního soudu v Hodoníně. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že v jiných řízeních dosud nebylo rozhodnuto, akcentovala, že zcela platně odstoupila od nájemní smlouvy, která mezi účastníky byla uzavřena a pozemek od samého počátku nebyl vhodný pro smluvený účel, a to jak právně, tak i fakticky, neboť se jednalo o mokřinu. Popisovala jednání mezi účastníky a postup žalobce, který byl veden snahou získat na její úkor majetkový prospěch, žalovaná byla v pozici slabší strany, žalobce zneužil svého práva a jeho jednání odporovalo dobrým mravům. 3. Soud prvního stupně provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena platná nájemní smlouva, na jejímž základě přenechal žalobce žalované sporný pozemek do užívání za účelem umístění části technického zázemí FVE, za což se žalovaná zavázala hradit nájemné ve výši [částka] ročně vždy do 31. 7. každého kalendářního roku. Žalovaná dopisem ze dne [datum] mínila odstoupit od nájemní smlouvy z důvodu nemožnosti užívání předmětu nájmu a dále žalovaná namítala, že smlouva byla z její strany uzavřena v tísni. Soud se zabýval oběma důvody, ale ani jeden z nich nepovažoval za prokázaný. Bylo zjištěno, že pozemek žalobce byl vhodným pozemkem k účelu nájmu, což vyplývá ze znaleckých posudků Ing. [jméno] [jméno], CSc. a prof. Ing. [jméno] [příjmení], DrSc. Tento důvod pro odstoupení od předmětné smlouvy není dán. K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky, který projednával dovolání žalované v řízení vedeném o zaplacení nájmu za rok 2011. Dále se soud zabýval otázkou odstoupení žalované od nájemní smlouvy z důvodu tísně. Tuto skutečnost jako důvod odstoupení žalovaná uvedla ve vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum]. Žalovaná od smlouvy opětovně odstoupit mohla, neboť původní písemné odstoupení od smlouvy bylo učiněno neplatně. Ani druhé odstoupení od smlouvy ze strany žalované však nebylo platné. Žalovaná byla osobou podnikající a žalobce byl osobou fyzickou, tedy ve vztahu k ní byl osobou slabší. Žalovaná jako podnikající subjekt v rámci jednání s žalobcem sledovala svůj ekonomický cíl a ten je patrný i z výslechu svědků, zejména z výslechu svědka [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná byla motivována dokončením díla a jeho připojením do určitého okamžiku, tedy do konce roku 2010, neboť jeho překročením by žalované vznikla majetková škoda spočívající v nižší částce odkupu elektřiny. Žalovaná svým jednáním odvracela možnost absolutního zmaření svého podnikatelského záměru, a proto měla zájem na rychlém jednání žalobce. Předmětnou nájemní smlouvu vypracovala žalovaná a tu žalobci předložila. Soud neuvěřil výslechu svědků, kteří ohledně předložení předmětné nájemní smlouvy žalobci uváděli skutečnosti rozporné s tvrzením samotné žalované. Soud se zabýval také otázkou stavebního řízení, jehož průběh popsal a hodnotil ve vztahu k provedeným listinným důkazům i výpovědím svědků, které vykazovaly nesrovnalosti mezi sebou navzájem. Zde bylo zjištěno, že žalobce podal odvolání proti stavebnímu povolení vydanému Městským úřadem Smiřice pro výstavbu FVE [obec] poslední den lhůty s tím, že žalovaná ho nekontaktovala se svým záměrem a neměl možnost se k němu vyjádřit. Po podání odvolání jej žalovaná kontaktovala, protože potřebovala FVE připojit v určitém termínu a dne [datum] žalobci zaslala návrh smlouvy na pronájem pozemku a zpětvzetí odvolání. Tvrzení žalované, že žalobce mohl proti stavbě elektrárny brojit již od doručení veřejné vyhlášky Městského úřadu Smiřice, tedy ode dne [datum] a nikoliv až po vydání stavebního povolení, není rozhodné. Žalobce měl pro své jednání důvody, protože v té době mu umíral syn, což nebylo mezi účastníky sporné. Soud proto uzavřel, že odstoupení žalované od smlouvy bylo neplatné a nebylo prokázáno, že by jednání účastníků bylo absolutně či relativně neplatné nebo v rozporu s dobrými mravy. Po právní stránce soud prvního stupně s odkazem na § 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník - dále jen o. z., postupoval podle § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 1970 o. z. Dále odkázal na § 663 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 - dále jen obč. zák., a na § 679 odst. 1, § 49, § 49a a § 3 odst. 1 obč. zák. 4. Soud prvního stupně dále citoval řízení, v nichž byly projednávány jiné nároky žalobce za předchozí období a zejména akcentoval závěry uvedené v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2019, č. j. 72Co 227/2016-265, v němž bylo rozhodováno v pilotním sporu o nájemném za rok 2011, a to po kasaci původního rozhodnutí Nejvyšším soudem České republiky. Se závěry tam uvedenými se soud prvního stupně ztotožnil, na ně odkázal a rozhodl v intencích tohoto rozhodnutí. Z těchto důvodů vyhověl žalobě, včetně příslušenství, neboť žalovaná se dostala s úhradou žalované částky do prodlení. O výši úroku z prodlení rozhodl podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy podle procesního úspěchu žalobce ve sporu.