28 CO 449/2021-258 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že základ nároku je po právu (výrok I.) a že výše nároku bude určena v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II.). 2. Žalobce se žalobou došlou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne [datum] podle § 95 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o [obec] České republiky (dále též„ ZPČR“), domáhal proti žalované jednajícím prostřednictvím Ministerstva vnitra zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené zásahem Policie ČR dne [datum] v jeho domě, a to poškozením dveří v domě. 3. V projednávané věci Nejvyšší soud v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30Cdo 4066/2018-58, vyjádřil závěr, že při plnění úkolů orgánu činného v trestním řízení Policie ČR nepostupuje podle ZPČR, ale podle zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, a že tak odpovědnost za případně způsobenou škodu v rámci takového postupu je nutno posuzovat podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále také„ OdpŠk“, stejně jako u všech ostatních orgánů činných v trestním řízení, a že osoba, u které má být provedena domovní prohlídka, se ve vztahu k této prohlídce stává adresátem výkonu veřejné moci v rámci trestního řízení, přičemž trestním řádem jsou jí v této souvislosti stanovena práva a povinnosti, a že v daném rozsahu je tak na trestním řízení zúčastněna. 4. V návaznosti na dovolacím soudem vyjádřený právní závěr a v reakci na výzvu soudu prvního stupně žalobce upřesnil, že v daném případě mu měla být způsobena škoda nesprávným úředním postupem Policie ČR při provádění domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor dne [datum] v jeho domě na adrese [adresa], neboť nebyla dodržena zásada přiměřenosti a zdrženlivosti vyplývající z § 2 odst. l a § 52 trestního řádu, kdy zásahová skupina Policie ČR poškodila v celém objektu 4 vchodové dveře a 13 vnitřních dveří, z čehož 5 dveří bylo protipožárních, přičemž zásahem došlo také k poškození zdiva kolem dveří, zárubní a kování dveří a byla poškozena skříň na uložení ložního prádla, která se nacházela ve druhém nadzemním podlaží. V této souvislosti vyjádřil názor, že není normální, zvláště za situace, kdy byla přítomna jeho zaměstnankyně, paní [příjmení], jež pracovala jako obsluha baru, a byly k dispozici klíče od pokojů, aby byl ničen majetek při pronikání do prostor, pokud tyto prostory mohly být zpřístupněny pokojnou cestou. Dle názoru žalobce je nutné rozlišovat mezi legálností nařízení a uskutečnění domovní prohlídky a způsobem jejího provedení. S ohledem na obranu žalované dále doplnil, že účinky jeho podání byly včas a ve lhůtě zachovány, neboť svůj nárok u žalované řádně uplatnil, i když nikoli u příslušné organizační složky státu a že by nemělo být k jeho tíži, zda oslovený orgán žádost postoupil příslušnému úřadu či nikoliv. Zdůraznil též, že podanou žalobou uplatnil nárok na náhradu škody způsobené v souvislosti s vniknutím zásahové jednotky Policie ČR dne [datum] v 18:50 hodin do jeho objektu a že na takto vymezeném nároku nebylo co měnit, přičemž způsobení škody na vnitřním zařízení jeho domu zásahovou jednotkou Policie ČR v souvislosti s domovní prohlídkou bylo patrné z předložených důkazů. K samotné žalovanou rozporované výši škody uvedl, že nesprávný úřední postup nemusí být jedinou příčinou vzniklé škody, že se však musí jednat o příčinu podstatnou, přičemž nutnost prováděných oprav vyvolal právě zásah Policie ČR. 5. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že ve věci není dán odpovědností titul, neboť sám žalobce v žalobě tvrdil, že škoda sice byla způsobena úkonem trestního řízení, nicméně ten byl proveden legálně co do základu (nařízení domovní prohlídky) i zákonným způsobem a žalobce sám původně ve věci neshledal nezákonné rozhodnutí či nesprávný úřední postup ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Doplnění žaloby, kdy žalobce požadoval, aby bylo rozlišováno mezi tím, že úkon vůbec proběhl, a mezi tím, jak proběhl, podle jejího názoru bylo ryze účelové až vykonstruované, učiněné ve snaze najít odpovědnostní titul, a to až po té, co byl žalobcův nárok podřazen pod zákon č. 82/1998 Sb. Dále namítla, že žalobcem tvrzený odpovědnostní titul, který měl spočívat v postupu Policie ČR při domovní prohlídce, není odpovědnostním titulem v podobě úkonu trestního řízení jako takového, nýbrž v podobě postupu Policie ČR při realizaci tohoto úkonu, přičemž postup na místě úkonu (zásahu) závisí na veliteli na místě a nejedná se tudíž o postup předvídaný trestním řádem, nýbrž postup předvídaný zákonem č. 273/2008 Sb. a dalšími předpisy. [ulice] řízení by tak dle jejího názoru mělo coby organizační složka státu vystupovat Ministerstvo vnitra. K namítanému násilnému způsobu provedení prohlídky žalobcova objektu a tvrzené možnosti zpřístupnění„ pokojnou cestou“ s odkazem na příkaz k provedení domovní prohlídky vydaného Okresním soudem v Teplicích ze dne [datum] namítla, že nebylo možné kontaktovat předem přímo žalobce a že zvláště za situace, kdy u osob, které se nacházely v prostorách, v nichž probíhaly prohlídky, existovala důvodná obava z kladení násilného odporu, Policie ČR neměla jinou možnost než do objektu vstoupit násilně. Současně poukázala na to, že žalobcova stížnost na postup Policie ČR byla vyhodnocena jako nedůvodná. Namítla rovněž, že v dané věci proběhly dvě skutkové změny, že postupně byly uplatněny tři různé samostatné nároky a že změněný nárok nebyl předběžně projednán. V této souvislosti vznesla námitku promlčení, neboť dle jejího názoru nárok z titulu nesprávného úředního postupu při prohlídkách byl poprvé uplatněn podáním ze dne [datum], respektive až okamžikem, kdy byl coby změna žaloby připuštěn při jednání konaném dne [datum], přičemž k úkonům trestního řízení došlo dne [datum] a škoda žalobci vznikla dne [datum], kdy došlo k úhradě platby za opravu. To samé pak dle žalované platí pro druhou změnu žaloby, podle které škoda měla vzniknout ještě před započetím prohlídek, a to již při zadržování osoby podezřelé, neboť tento nárok byl prvně uplatněn až při jednání konaném dne [datum]. V této souvislosti vyjádřila přesvědčení, že i pokud by ze strany paní [příjmení] skutečně padla nabídka k tomu, že zasahující policisty do potřebných prostor sama vpustí, nebylo reálně možné této využít, aby nebyl ohrožen průběh zákroku, případným násilným otevřením dveří se tudíž Policie ČR nemohla dopustit nesprávného úředního postupu. Ohledně výše škody namítla, že z žalobcem předložených listin vyplynulo, že žalobce nechal provést práce, které bezprostředně nesouvisely s jím tvrzeným poškozením domu. K tomu dodala, že žalobci měla být škoda způsobena jako majiteli rodinného domu, fakticky spíše ubytovacího zařízení, a že žalobce jako majitel nemovitosti s Policií ČR při prověřování trestné činnosti nespolupracoval, když Policii ČR odmítl sdělit, kdo, kdy a kde v jeho objektu bydlel či se zdržoval, neboť mělo podle jeho tvrzení jít nikoliv o ubytovací zařízení, ale o rodinný dům. Podle názoru žalované tak žalobce nese značnou část viny na tom, že Policie ČR do jeho objektu vnikla násilím. 6. Soud prvního stupně na základě jednotlivých skutkových zjištění podrobně rozvedených v odůvodnění napadeného rozsudku, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje, po provedeném dokazování vzal za prokázané, že došlo ke vzniku škody na žalobcově majetku s tím, že vznik škody je popsán v protokolech o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor, je zachycen na fotodokumentaci pořízené při provádění prohlídek a na videozáznamech pořízených při zásahu Zásahové jednotky Správy Ústeckého kraje a Speciální pořádkové jednotky (dále jen„ policejní jednotky“) předcházejícímu prohlídkám, a je také popsán v protokolu o ohledání místa činu a zachycen ve fotodokumentaci pořízené při tomto ohledání. Podle soudu prvního stupně byla též prokázána příčinná souvislost mezi vznikem škody a činností Policie ČR, respektive že škoda byla přímo způsobena příslušníky policejních jednotek při provádění jejich zásahu, což se podává z pořízených videozáznamů, na kterých jsou přímo zachyceni příslušníci jednotek vyrážející dveře v předmětném objektu. 7. Dále soud prvního stupně uzavřel, že škoda byla způsobena po zahájení trestního řízení a v jeho rámci, nebyla však způsobena při provádění domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor. Podle názoru soudu prvního stupně se tak stalo již před těmito prohlídkami, kdy byl realizován zásah za účelem zadržení podezřelých osob a za účelem zajištění předmětného objektu pro účely následně prováděných prohlídek, což rovněž vyplynulo z výsledků prošetřování žalobcovy stížnosti. 8. Předmětná škoda tedy podle závěru soudu prvního stupně vznikla při provádění úkonů trestního řízení, respektive v době, kdy policejní orgán konal jako orgán činný v trestním řízení, a s ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu bylo tudíž namístě posoudit odpovědnost žalované za vzni