29 CO 357/2021-164 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. řízení zastavil„ co do nároku“, jímž se pojišťovna (pozn.: v řízení vedeném pod sp. zn. 18 C 208/2019) domáhala, aby soud nahradil výroky I. a II. nálezu Finančního arbitra České republiky ze dne [datum], č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum], č. j. FA/SR/ZP [číslo], v rozsahu určení neplatnosti smlouvy a nároku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] včetně příslušenství. Ve výroku II. zamítl žalobu podanou [jméno] [příjmení] (pozn.: vedenou pod sp. zn. 17 C 212/2019) s návrhem, aby soud nahradil výroky II. a III. označeného nálezu Finančního arbitra ČR ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách ze dne [datum], v tom rozsahu, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím. Ve výroku III. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. (vedeno pod sp. zn. 17 C 212/2019) domáhal, aby soud nahradil výroky II. a III. rozhodnutí Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách a rozhodl, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum], a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, zejména pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku, kterou [jméno] [příjmení] považuje za nemravnou a tvrdí, že pojišťovna jednala s úmyslem obohatit se na jeho úkor. 3. Finanční arbitr vyšel původně ze zjištění, že [jméno] [příjmení] pojišťovně zaplatil na pojistném [částka] (poslední doloženou platbu uhradil [datum]) a že nedošlo k zániku pojištění sjednaného pojistnou smlouvou. Pojišťovna v souvislosti s pojistnou smlouvou neposkytla [jméno] [příjmení] žádná plnění. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, protože jsou neplatná ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, která nejsou oddělitelná od ostatních ujednání v pojistné smlouvě. Poté Finanční arbitr řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění byl [jméno] [příjmení] informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny dne [datum] na základě telefonického hovoru se zaměstnancem pojišťovny, který mu sdělil, že aktuální hodnota odkupného je nulová. Protože pojistná smlouva je absolutně neplatná, promlčuje se každá úhrada pojistného v samostatné promlčecí době, která začíná běžet od jejího zaplacení. Vzhledem k tomu, že subjektivní promlčecí doba nemůže začít běžet dříve než objektivní, zaujal Finanční arbitr názor, že každá platba pojistného se promlčuje ve dvouleté subjektivní promlčecí době od [datum]. Návrh u Finančního arbitra byl podán [datum], a proto pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatil před datem [datum], je promlčené a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Původně Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že promlčené pojistné činí částku [částka], výrokem II. nálezu rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] tuto částku, a výrokem III. ve zbývající části návrh [jméno] [příjmení] zamítl. Na základě podaných námitek byl výrok II. nálezu změněn tak, že pojišťovna je z titulu bezdůvodného obohacení povinna [jméno] [příjmení] uhradit částku [částka] (byla dohledána další nepromlčená platba pojistného ze dne [datum]); ve vztahu k výroku III. byly námitky zamítnuty a nález byl potvrzen. Podle názoru Finančního arbitra pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a nebyl zjištěn úmysl pojišťovny obohatit se na úkor [jméno] [příjmení]. 4. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasili, podali proti němu žaloby podle části páté o. s. ř., které soud projednal společně. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] vzala podanou žalobu zpět, soud I. stupně především výrokem I. napadeného rozsudku ve vztahu k žalobě podané pojišťovnou (vedeno pod sp. zn. 18 C 208/2019) řízení zastavil (§ 96 odst. 1, 2, 4 o. s. ř.). Na základě žaloby podané [jméno] [příjmení], která směřovala proti výrokům II. a III. rozhodnutí Finančního arbitra, soud věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. (vedeno pod sp. zn. 17 C 212/2019). Žalobce [jméno] [příjmení] v soudním řízení setrval na svých námitkách, pokud jde o posouzení platnosti předmětné pojistné smlouvy (tj. pojistná smlouva je neplatná pro nesjednání počátečních, správních či inkasních nákladů a rizikového pojistného). Trval též na tom, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit, že pojišťovna věděla o neurčitosti pojistné smlouvy od počátku pojištění a že uplatněný nárok není promlčen. Pojišťovna navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že pojistná smlouva je platná a trvala na jí uplatněné námitce promlčení, s tím, že námitka promlčení nebyla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. 5. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra, která doplnil o další podklady. Vyšel ze zjištění, že účastníci dne [datum] uzavřeli pojistnou smlouvu, na jejímž základě žalobce hradil pojistné (celkem na pojistném zaplatil [částka], přičemž k poslední platbě došlo [datum]), že pojišťovna podle smlouvy neposkytla žádná plnění a že pojištění nezaniklo. Soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání zejména o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (§ 41 zákona č. 40/1964 Sb.). Protože podle smlouvy [jméno] [příjmení] plnil (hradil pojistné) a pojišťovna žádná plnění neposkytla, má soud za to, že není namístě provádět zúčtování vzájemných plnění a zaměřil se na zjištění nepromlčených plateb ze strany [jméno] [příjmení], tedy na bezdůvodné obohacení na straně pojišťovny ve smyslu § 457 zákona č. 40/1964 Sb. Dovodil, že uplatněný nárok je zčásti promlčen v důsledku toho, že uplynula dvouletá subjektivní promlčecí lhůta dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Podle názoru soudu skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost předmětné pojistné smlouvy, musely být [jméno] [příjmení] známy již v okamžiku uzavření smlouvy. Proto soud vyšel ze subjektivní promlčecí doby v návaznosti na uzavření předmětné pojistné smlouvy, s tím, že se promlčuje každá jednotlivá splátka pojistného zvlášť, a učinil závěr, že nepromlčeno je plnění poskytnuté od [datum] do [datum] (správný je pouze údaj, že nepromlčeno je plnění po [datum]). Podle výpisu plateb [jméno] [příjmení] zaplatil celkem [částka] (3 x [částka]), což představuje (pozn.: nepromlčené) bezdůvodné obohacení na straně pojišťovny, které je pojišťovna povinna [jméno] [příjmení] vydat. Soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. 6. Vzhledem k tomu, že Finanční arbitr rozhodl správně, soud I. stupně s odkazem na judikaturu výrokem II. napadeného rozsudku žalobu podanou [jméno] [příjmení] jako nedůvodnou zamítl. Výrok III. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1 a 3 o. s. ř.. Vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť účastníci měli úspěch jen částečný. Pojišťovna byla úspěšná v tom rozsahu, v němž se [jméno] [příjmení] domáhal, aby bylo nahrazeno rozhodnutí Finančního arbitra tak, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím (žaloba byla zamítnuta). Pojišťovna pak zavinila, že řízení bylo zastaveno ohledně jí podané žaloby, aby bylo nahrazeno dotčené rozhodnutí Finančního arbitra. 7. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podal odvolání žalobce [jméno] [příjmení] z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou. Projevil však nesouhlas se závěrem, že uplatněný nárok se promlčuje ve dvouleté subjektivní promlčecí době. Namítal také, že soud námitku promlčení posuzoval dle zákona č. 40/1964 Sb., a nikoli podle zákona č. 89/2012 Sb., dle něhož je subjektivní promlčecí doba tříletá. Nepromlčený nárok [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení tedy správně činí [částka], když jednotlivé platby pojistného byly