29 CO 399/2021-193 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud nahradil nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne [datum], potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] 2018 ze dne [datum], a to tak, že„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“. Ve výroku II. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit„ žalované“ na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, a to pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení ve výši rozdílu mezi zaplaceným pojistným a odkupným, tedy celkem částky [částka] s příslušenstvím. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku, kterou [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou se zásadou poctivosti, a namítá, že pojišťovna se nedovolává právní jistoty v dobré víře. 3. Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] pojišťovně zaplatil na pojistném [částka], že pojišťovna vyplatila [jméno] [příjmení] na mimořádném výběru [částka], že pojistná smlouva byla ukončena [datum] a že pojišťovna na [jméno] [příjmení] informovala o nulové výši odkupného v souvislosti s ukončením pojištění dne [datum]. Finanční arbitr především řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění [jméno] [příjmení] byl informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny nejpozději dne [datum], kdy z dopisu pojišťovny zjistil, že výše odkupného je nulová. Uvedeného dne se [jméno] [příjmení] nejpozději dozvěděl, že utrpěl finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou. Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout v lednu 2016 a marně uplynula nejpozději v lednu 2018. [příjmení] [jméno] [příjmení] řízení před Finančním arbitrem až dne [datum], učinil tak po marném uplynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Podle názoru Finančního arbitra pojišťovna neuplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. Z těchto důvodů Finanční arbitr návrh na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy dotčeným rozhodnutím zamítl. 4. [jméno] [příjmení] s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř. 5. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení setrval na svých námitkách, tj. že pojistná smlouva je neplatná z důvodu nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a uplatněný nárok není promlčen, a že pojišťovna od počátku věděla o tom, že porušuje zákon a jednala nepoctivě. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, tedy že nárok uplatněný žalobcem je promlčen. 6. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, a to mimo jiné o výpověď svědků – zaměstnanců pojišťovny a o Úřední sdělení ČNB z [datum]. Po provedeném řízení dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 420/2019-146). Protože žalobce platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Soud I. stupně posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Má za to, že skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy nejpozději v lednu 2016 v souvislosti s ukončením pojistné smlouvy (sjednané pojištění zaniklo ke dni [datum]. Žalobce nejpozději dne [datum] musel zaznamenat finanční ztrátu v souvislosti s pojistnou smlouvou, tedy musel zjistit, že se pojišťovna na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Protože žalobce návrh u Finančního arbitra uplatnil až dne [datum], stalo se tak po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, a žalobcem uplatněný nárok je promlčen jako celek. Soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že finanční arbitr rozhodl správně, nevyhověl-li návrhu žalobce. 7. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce [jméno] [příjmení] na vrácení bezdůvodného obohacení je promlčen a pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy (dovodil i Finanční arbitr), soud I. stupně výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vznikly mu náklady spočívající v odměně advokáta určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z vypočtených pěti úkonů po [částka] + z 5x paušální náhrady [částka] + 21% DPH. 8. Usnesením č. j. 31 C 137/2019-126 ze dne [datum rozhodnutí] soud podle § 164 o. s. ř. opravil výrok I. rozsudku, pokud jde o číslo jednací dotčeného nálezu finančního arbitra, datum jeho vydání a též číslo jednací rozhodnutí o námitkách a datum jeho vydání. 9. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, s tím, že k této otázce by se měl vyjádřit i odvolací soud, jak již učinil v rozsudku ze dne 14. 11. 2009, sp. zn. 29 Co 420/2019. Podle jeho názoru však soud nesprávně vypořádal vzájemná peněžitá plnění smluvních stran z neplatné pojistné smlouvy, když upřednostnil námitku promlčení. Upozornil, že soud učinil závěr o výši bezdůvodného obohacení v rozporu s rozhodovací praxí Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 14 Co 195/2020) a Nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 29 Odo 52/2002). Namítal, že soud nezohlednil specifickou úpravu vypořádání vzájemných plnění z neplatné smlouvy zakotvenou v ust. § 457 dříve platného občanského zákoníku a vzájemná plnění vypořádal postupem dle § 451 dříve platného občanského zákoníku, který se však vztahuje pouze na plnění vzájemně podmíněná. Podle § 457 obč. zák. není podstatné, kdy soud zúčtování provádí, neboť vzájemné pohledávky se vypořádají k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy promlčeny nebyly. Zúčtováním vzájemných pohledávek se zjistí saldo, které soud uloží k úhradě té smluvní straně, která plnila méně. Teprve proti takto zjištěnému saldu může povinná smluvní strana namítnout promlčení. V této souvislosti upozornil na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 14 Co 195/2020. Žalobce je přesvědčen, že soud I. stupně provedl zúčtování vzájemných peněžitých plnění z neplatné pojistné smlouvy v rozporu s platnými právními předpisy, a v důsledku toho nesprávně zjistil výši nepromlčeného nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobce plnil pojišťovně z neplatné pojistné smlouvy celkem částku [částka] a pojišťovna plnila žalobci v celkové výši [částka], tedy saldo vzájemných plnění činí [částka] a poslední zúčtovatelné platby se setkaly k datu [datum]. 10. Žalobce uplatnil též výhradu, že soud I. stupně (nesprávně) stanovil počátek běhu subjektivní promlčecí doby od ledna [rok] a nezdůvodnil souvislost mezi znalostí výše odkupného a vědomostí o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o vzniku bezdůvodného obohacení. Žalobce trvá na tom, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy získal až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu [datum]. Návrh k finančnímu arbitrovi tedy podal