29 CO 401/2021-497 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem č. j. 15 C 347/2014-427 soud I. stupně rozhodl ve výroku I. a/, že žalobce a/ [jméno] [příjmení] je vlastníkem 1/8 pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a ve výroku I. b/, že žalobkyně b/ [jméno] [příjmení] je vlastnicí 1/8 pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], tedy pozemků vymezených geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] zpracovaným Ing. [jméno] [příjmení], který je nedílnou součástí rozsudku, s tím, že v daném v daném rozsahu se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy] dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo]. Ve výroku II. rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku III. rozhodl, že účastník Hlavní město Praha je povinen zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit účastníku [příjmení] městu [obec] k rukám právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně vyšel při svém rozhodování ze zjištění, že žalobci se jako oprávněné osoby dle zákona o půdě v řízení podle části páté o. s. ř. domáhali určení, že jsou vlastníky (každý 1/8) vyjmenovaných pozemků v k. ú. [část obce]. Ve své žalobě projevili nesouhlas s cit. rozhodnutím Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy] bylo určeno, že nejsou vlastníky (každý 1/8) zmíněných pozemků. Předmětem rozhodnutí pozemkového úřadu byl podíl ¼ původně náležející [jméno] [příjmení], který zemřel [datum] (v průběhu správního řízení). Podle usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. 13 D 558/2002-39, jsou jeho dědici syn Ing. [jméno] [příjmení] a dcera [jméno] [příjmení]. Vlastnický podíl ¼ zmíněných pozemků v k. ú. [část obce], původně náležející [jméno] [příjmení], přešel do vlastnictví státu na základě rozhodnutí o vyvlastnění ze dne [datum], a to ve prospěch VHMP pro výstavbu obytného souboru [část obce] II. Dne [datum] byl VHMP vydán příkaz adresovaný Státní spořitelně, [ulice a číslo], [obec a číslo], k proplacení částky [částka] [anonymizováno] Kčs jako náhrady za podíl ¼ na vyvlastněných pozemcích, stanovené podle vyhlášky č. 43/1969 Sb. Protože podle zjištění pozemkového úřadu pozemky jsou součástí areálu sídliště [část obce] (rozhodnutí o umístění stavby bylo vydáno Útvarem hlavního architekta hl. m. [obec] dne [datum]), správní orgán dospěl k závěru, že pro překážku, která spočívá v realizaci veřejného zájmu, nelze pozemky vydat (§ 11 odst. 1 zákona o půdě). Zdůraznil, že výstavba sídliště [část obce] započala před účinností zákona o půdě, že v rámci výstavby sídliště došlo k trvalé změně ve využití pozemků a tato změna brání jejich zemědělskému využití, že pozemky slouží trvale účelu, pro který byly vyvlastněny, a za jejich vyvlastnění byla vyplacena náhrada. Protože spoluvlastnický podíl [jméno] [příjmení] nepřešel do vlastnictví státu žádným ze způsobů uvedených v § 6 odst. 1 zákona o půdě, pozemkový úřad dospěl k závěru, že podíly na pozemcích nemohou být vydány oprávněným a že za nevydané pozemky nepřísluší náhrada. 3. Soud I. stupně na základě žaloby podané oprávněnými, v níž byla napadena správnost rozhodnutí pozemkového úřadu, znovu posuzoval, zda jsou dány podmínky pro určení vlastnictví oprávněných k podílům na předmětných pozemcích podle zákona o půdě. 4. V původně vedeném řízení soud I. stupně doplnil dokazování provedené pozemkovým úřadem a vyšel ze zjištění, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl naplněn restituční titul dle § 6 odst. 1, písm. n) zákona o půdě, když předmětný pozemek byl vyvlastněn za náhradu za účelem výstavby obytného souboru [část obce] II. a k tomuto účelu slouží dosud. Vzhledem k tomu, že dle mínění soudu náhrada byla odpovídající, soud dovodil, že nešlo o vyvlastnění za nápadně nevýhodných podmínek. Vyšel také ze zjištění, že vydání předmětných pozemků brání veřejný zájem ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě, když pozemky jsou součástí areálu sídliště [část obce] a jsou užívány pro veřejné účely. Protože dle názoru soudu I. stupně pozemkový úřad rozhodl správně, soud rozsudkem č. j. 15 C 347/14-141 žalobu podanou Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zamítl. Na základě odvolání podaného žalobci Městský soud v Praze usnesením č. j. 24 Co 33/2017-188 zrušil rozsudek č. j. 15 C 347/14-141 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vytkl soudu nedostatečná skutková zjištění a uložil mu, aby řízení doplnil z toho hlediska, zda (skutečně) byl naplněn restituční titul dle ustanovení § 6 odst. 1, písm. n) či m) zákona o půdě, tj. zda za vyvlastnění pozemků byla poskytnuta přiměřená náhrada, resp. zda pozemky slouží účelu vyvlastnění. Upozornil, že až poté, kdy bude prokázáno, že byl naplněn restituční titul, bude namístě řešit překážky vydání pozemků ve smyslu § 11 odst. 1 zákona o půdě. 5. Soud I. stupně v dalším řízení doplnil dokazování a řešil spornou otázku, zda byl naplněn restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. n) či m) zákona o půdě. Zejména ustanovil znalce [jméno] [příjmení] k otázce náhrady za vyvlastnění, vyšel ze závěrů znaleckého posudku vypracovaného tímto znalcem a setrval na svém závěru, že náhrada za vyvlastnění odpovídala tehdy platným předpisům, tj. vyhlášce [číslo] Sb. Protože vyplacená náhrada za vyvlastnění odpovídala tehdy platným předpisům, soud dovodil, že není dán restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. n) zákona o půdě. Dále vyšel ze zjištění, že v tomto případě byl naplněn účel vyvlastnění, když bylo vyvlastněno pro výstavbu obytného souboru [část obce], tedy i pro účely dalších staveb bytové vybavenosti sídliště. Na tomto základě učinil závěr, že není dán ani restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. m) zákona o půdě, i když podle odborného stanoviska předloženého žalobci některé části pozemku parc. [číslo] označené v geometrickém plánu [číslo] jako parc. [číslo],„ aktuálně jsou nijak nevyužívanými objekty, které neslouží původnímu účelu“. Protože podle názoru soudu I. stupně nebyl naplněn restituční důvod dle zákona o půdě, soud označil za bezpředmětnou otázku, zda vydání pozemků brání překážka dle § 11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. Žalobci v průběhu řízení změnili petit žaloby a nadále požadovali pouze to, aby byli určeni vlastníky podílů na pozemcích vymezeným v geometrickém plánu [číslo] tj. aby každý byl určen vlastníkem 1/8 pozemků parc. [číslo]. Soud I. stupně změnu petitu žaloby připustil a rozsudkem č. j. 15 C 347/2014-337 žalobu ve smyslu změny petitu žaloby zamítl (důvody srovnej shora). Doplňujícím rozsudkem č. j. 15 C 347/2014-355 však rozhodl i o podílech žalobců na zbývajících původně požadovaných pozemcích se zřetelem k námitkám účastníka ohledně formulace připuštěné změny petitu žaloby. 6. Na základě odvolání podaného žalobci odvlací soud usnesením č. j. 29 Co 137, [číslo] zrušil rozsudek č. j. 15 C 347/2014-337 i doplňující rozsudek č. j. 15 C 347/2014-355 a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že soud I. stupně sice doplnil dokazování, avšak nikoli ve vztahu ke všem otázkám nezbytným pro rozhodnutí ve věci, a vydal vnitřně rozporná a nepřezkoumatelná rozhodnutí. Vytkl soudu I. stupně, že hodnotil i ty důkazy, které se vztahovaly k původnímu požadavku žalobců, a to i když došlo ke změně petitu žaloby, kterou soud sám připustil. Označil za správný závěr soudu I. stupně, že za podíl na vyvlastněných pozemcích byla původnímu vlastníku vyplacena odpovídající náhrada, tedy že není dán restituční titul dle § 6 odst. 1, písm. n) zákona o půdě a že přichází v úvahu restituční titul podle § 6 odst. 1, písm. m) zákona o půdě. Dle názoru odvolacího soudu však i nadále zůstala spornou otázka, zda byl naplněn restituční důvod dle § 6 odst. 1, písm. m) zákona o půdě. Soudu I. stupně bylo uloženo, aby řízení doplnil o důkazy navrhované žalobci, tj. zejména o výpověď svědků – odborníků a o místní ohledání vymezených pozemků. Odvolací soud zdůraznil, že soud I. stupně musí respektovat jím připuštěnou změnu petitu žaloby, tj. je namístě rozhodnout pouze o tom požadavku žalobců, aby byl každému z nich vydán podíl 1/8 na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce], tedy na pozemcích vymezených geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum], vypracovaným Ing. [jméno] [příjmení]. 7. Soud I. stupně poté řízení doplnil na základě pokynů soudu odvolacího, a to zejména o výslechy odborníků navrhované žalobci, tj. provedl výslech svědka [příjmení] [příjmení] i výslech znalce [příjmení] [příjmení] a zohlednil jím vypracovaný znalecký posudek. Dále bylo řízení doplněno o místní šetření a listiny předložené žalobci. Soud I. stupně nadále vyšel ze zjištění, že předmětem tohoto restitučního řízení je po jím připuštěné změně petitu žaloby pouze podíl 1/8 u každého žalobce na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [