30 CO 198/2022-219 — Městský soud v Praze

1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.), rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení 1/ žalovanému [anonymizováno] výši [částka] (výrok II.) a 2/ žalovanému [anonymizováno] výši [částka] (výrok III.) a dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku [anonymizováno] výši [částka] žalobci (výrok IV.). 2. Rozhodl tak v řízení, v němž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, kdy předmětem sporu byla náhrada škody, která měla svůj základ v nevyřešených vlastnických vztazích k pozemkům parc. [číslo] domu [adresa] v kat. území [obec]. Škoda měla žalobci vzniknout tím, že dne [datum] uzavřel 1/ žalovaný se [právnická osoba], s. r. o. kupní smlouvu na uvedené nemovitosti, které však dnem [datum] přešly na základě § 2a zákona č. 172/1991 Sb. do vlastnictví žalobce. Podle žalobce 1/ žalovaný neoprávněně nakládal s nemovitostmi [anonymizováno] vlastnictví žalobce, tyto převedl do vlastnictví jiného a za tento převod obdržel kupní cenu, čímž žalobci způsobil škodu. Podáním ze dne [datum] však vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět s odůvodněním, že odpadl důvod v řízení pokračovat. 3. Soud prvního stupně s ohledem na zpětvzetí žaloby [anonymizováno] smyslu § 96 odst. 1 o. s. ř. ještě před započetím jednání, aniž by [anonymizováno] to potřeboval souhlas žalovaných (§ 96 odst. 3, 4 o. s. ř.), řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastavil. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobci, který zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení, uložil povinnost nahradit náklady řízení žalovaným. O vrácení části soudního poplatku žalobci pak nalézací soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. 4. V případě 1/ žalovaného, který byl v části řízení zastoupen advokátem, však prvostupňový soud toto právní zastoupení neshledal účelným, a proto přiznal 1/ žalovanému pouze náklady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. [anonymizováno] výši [částka]. Neúčelnost zastoupení odůvodnil soud prvního stupně tím, že hlavním posláním 1/ žalovaného je správa a hospodaření s nemovitým majetkem [země], kdy z tohoto oboru působnosti 1/ žalovaného se předmět sporu nijak nevymykal, a proto mohl 1/ žalovaný v předmětném řízení jednat samostatně prostřednictvím svého právního oddělení. 5. Proti výroku II. napadeného usnesení, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení [anonymizováno] vztahu mezi žalobcem a 1/ žalovaným, podal 1/ žalovaný včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítal, že v daném případě nejsou jeho náklady na zastoupení neúčelné, neboť jsou zde dány výjimečné okolnosti, které jeho zastoupení advokátem odůvodňují, přičemž odkázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3061/17, sp. zn. II. ÚS 1215/10, sp. zn. IV. ÚS 3243/03 či sp. zn. II. ÚS 376/12 Tyto výjimečné okolnosti 1/ žalovaný spatřuje zejména v právní složitosti sporu, kdy nelze přehlédnout ani to, že se jedná o částky v řádech desítek milionů Kč. Předmětný spor nelze dle 1/ žalovaného považovat za běžný, proto se nechal [anonymizováno] věci zastoupit advokátem, pokud by tak neučinil, mohl by se vystavit riziku možné [anonymizováno] odpovědnosti příspěvkové organizace za zanedbání péče o cizí majetek. Nemožnost využití služeb advokáta v takto významném sporu by bylo dle 1/ žalovaného porušením práva na spravedlivý proces (rovnost stran). Dále také poukázal na to, že advokátem je zastoupen i žalobce (statutární město), kterému v souvisejícím sporu se [právnická osoba] s. r. o. a 1/ žalovaným, byla náhrada nákladů za zastoupení advokátem přiznána, a to na základě argumentace totožné s odvolací argumentací 1/ žalovaného (k tomu odkázal na rozsudek Krajského soudu v Plzni č. j. [číslo jednací]). S ohledem na uvedené tak 1/ žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení [anonymizováno] výroku II. změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit 1/ žalovanému náhradu nákladů řízení v částce [částka] (1/ žalovaný v odvolání blíže specifikuje výpočet nákladů řízení zahrnující i odměnu za právní služby advokáta). 6. Žalobce [anonymizováno] svém písemném vyjádření uvedl, že odvolání 1/ žalovaného není důvodné a navrhl, aby odvolací soud napadený výrok potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poukázal na to, že 1/ žalovaný je státní organizací, která je výlučně pověřena správou majetku [anonymizováno] diplomatické účely a součástí její organizační struktury je i právní odbor, jehož náplní je mimo jiné i [anonymizováno] organizace před soudy a úřady. V dané věci se nejednalo o složitý spor, věc navíc nikdy nebyla meritorně projednávána a vyčkávalo se pouze na řízení o určení vlastnictví u okresního soudu v [obec] (sp. zn. [spisová značka]), v němž byl žalobce úspěšný a nebylo tak potřeba v předmětném řízení o vydání kupní ceny pokračovat. Dle žalobce nemusel 1/ žalovaný využít služeb advokáta, ale mohl využít služeb pracovníků svého právního odboru, jak to učinil i 2/ žalovaný. 7. Odvolací soud přezkoumal [anonymizováno] smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadené usnesení v rozsahu napadeného výroku II. o nákladech řízení mezi žalobcem a 1/ žalovaným, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.) Odvolací soud shledal, že odvolání 1/ žalovaného není důvodné. 8. Soud prvního stupně správně o nákladech řízení rozhodoval podle § 146 odst. 2 o. s. ř. a povinnost k jejich nahrazení uložil žalobci, který zastavení řízení zavinil. Správný je pak i jeho právní závěr o tom, že 1/žalovanému nenáleží náhrada za zastoupení advokátem, které nalézací soud považoval za neúčelné. 9. Ustálená judikatura Ústavního soudu je postavena na tezi, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt – advokáta, a pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod [anonymizováno] uznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených ([anonymizováno] smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř.); neznamená to však, že by náklady na zastoupení [anonymizováno] bylo možné považovat za„ neúčelně“ vynaložené za každé situace. Předmětem sporu může být totiž i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně jde o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti apod. V takových případech lze shledat postup orgánu státní správy, který zvolí [anonymizováno] své [anonymizováno] advokáta, který se na danou problematiku specializuje, za adekvátní. [jméno] otázku proto obecné soudy musí vždy posuzovat s ohledem na konkrétní okolnosti případu a svůj závěr musí řádně odůvodnit (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 532/17, sp. zn. I. ÚS 2929/07, sp. zn. I. ÚS 1452/09, sp. zn. IV. ÚS 1087/09, sp. zn. IV. ÚS 3243/09, sp. zn. III. ÚS 1180/10 či sp. zn. II. ÚS 1215/10). Uvedené závěry pak Ústavní soud vztáhl rovněž na statutární města (viz nálezy sp. zn. III. ÚS 2984/09, sp. zn. II. ÚS 2396/09 či sp. zn. II. ÚS 376/12), vyšší územní samosprávné celky (viz nález sp. zn. I. ÚS 4229/12), státní příspěvkové organizace (viz nález sp. zn. II. ÚS 3855/14) i na Českou televizi (viz nález sp. zn. I. ÚS 3344/12) či na [anonymizována dvě slova] [země] (viz nález sp. zn. IV. ÚS 474/13), přičemž v nálezu sp. zn. I. ÚS 2310/13 zdůraznil, že se tyto závěry vztahují i na takové spory, které zaměstnanci takových účastníků řízení v rámci své agendy standardně neřeší. Lze také poukázat na závěr nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], IV. ÚS 3243/09, že [anonymizováno] specifických právně obtížných případech si lze nechat zpracovat (i od soukromých subjektů) znalecké expertízy, právní rozbory a analýzy, ze kterých mohou (orgány státní správy) posléze vycházet. 10. Lze tedy zjednodušeně shrnout, že v řízení úspěšné státní příspěvkové organizaci lze přiznat náhradu za zastoupení advokátem pouze [anonymizováno] výjimečných případech, kdy je toto zastoupení s ohledem na konkrétní okolnosti případu účelné. O takový případ se však v nyní projednávané věci nejedná. Ačkoliv si je odvolací soud vědom, že předmětem sporu byla velmi vysoká částka a že předmět řízení nelze po právní stránce označit za zcela banální, nedosahují tyto okolnosti potřebné intenzity, která by odůvodnila účelnost zastoupení 1/ žalovaného advokátem. V daném případě je dle odvolacího soudu třeba přihlédnout k tomu, že po právní stránce projednávaný spor nevybočoval z běžné agendy 1/ žalovaného, jehož hlavním posláním je správa a hospodaření s nemovitým majetkem [země], a tedy i spory s touto agendou související. V tomto směru je dle odvolacího soudu zcela případná námitka žalobce, dle které kupní smlouvu, o kterou v předmětné věci šlo, připravoval sám 1/