30 CO 201/2022-195 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] vždy do zaplacení (výrok I.). Výrokem II. žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] a z částky [částka] od [datum] vždy do zaplacení zamítl. Rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.) a na náhradě nákladů státu na účet soudu prvního stupně částku, jejíž přesná výše a lhůta k plnění bude stanovena samostatným usnesením. 2. Stalo se tak v řízení, v němž se žalobkyně domáhala zaplacení [částka] za neproplacené odpracované hodiny a náhradu mzdy za dva měsíce s tím, že pracovala u žalované od [datum] jako učitelka angličtiny v mateřské škole (dále jen MŠ) za [částka] při [anonymizováno] hodinách přímé vyučovací činnosti týdně. Pracovní poměr byl zprostředkován v rámci programu„ [anonymizována tři slova]“ za současného ujištění zprostředkovatele, že sjednají-li si strany výkon práce nad uvedených [anonymizována dvě slova], měla by být každá další hodina odměňována minimálně [částka] hrubého. Žalobkyně měla měsíčně odpracovat [anonymizována dvě slova], za tři měsíce (9, 10, [číslo]) pak 221,748 [anonymizováno]; ve skutečnosti odpracovala [anonymizována dvě slova] ([anonymizována dvě slova] v [číslo], [anonymizována dvě slova] v [číslo] a [anonymizována dvě slova] v [číslo]), aniž by jí byla práce většího rozsahu zaplacena. Žalobkyni byl předán návrh na rozvázání pracovního poměru dohodou v českém jazyce. Žalobkyně, která nerozumí česky, se mylně domnívala, že došlo k ukončení pracovního poměru žalovanou. Ačkoli pracovní poměr trval, žalovaná jí práci nepřidělovala a žalobkyně nakonec ukončila pracovní poměr okamžitým zrušením pro nevyplacení části mzdy, které bylo doručeno žalované dne [datum]. Požadovala proto doplatit mzdu [částka] za zbylých [anonymizována dvě slova]. Při stanovení výše tohoto nároku vycházela z výdělku [částka] za práci ve sjednaném rozsahu za tři měsíce, což odpovídá průměrnému hodinovému výdělku [částka]. Dále požadovala [částka] jako náhradu mzdy za dva měsíce, když průměrný hrubý měsíční výdělek žalobkyně ve 4. kvartálu [rok] činil [částka]. 3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, vznášela výtky ke kvalitě práce žalobkyně, k její docházce i vykazování přítomnosti na pracovišti, zejména však měla za to, že žalobkyně měla pracovní smlouvu na plný úvazek [anonymizována dvě slova] týdně, z čehož [anonymizována dvě slova] byla přímá pedagogická činnost, za což jí náležela sjednaná mzda [částka] hrubého měsíčně. Žalobkyni tak bylo zaplaceno vše, na co podle smlouvy a vykonané práce měla nárok. Žalobkyně se nesprávně domnívá, že má být honorována za čas strávený na pracovišti, tedy od příjezdu autobusu do počátku výkonu přímé pedagogické činnosti. Žalované ve vztahu k žalobkyni žádný nedoplatek mzdy nevznikl. Pokud jde o náhradu mzdy, ani tento nárok není podle žalované důvodný, neboť pracovní poměr žalobkyně skončil dohodou ze dne [datum], jejíž návrh žalobkyně převzala, odnesla si jej a do zaměstnání již nepřišla, přidělování práce se nedomáhala. Lze tedy předpokládat, že dohodu akceptovala. 4. Soud prvního stupně provedl dokazování, jehož dílčí skutkové závěry rozvedl v bodech 5 – 15 rozsudku, a učinil tento závěr o skutkovém stavu: platnou smlouvou uzavřenou účastníky dne [datum] vznikl mezi nimi pracovní poměr na dobu určitou od [datum] do [datum], kdy žalobkyně se zavázala vykonávat práci rodilého mluvčího, spočívající ve vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, v rozsahu [anonymizována dvě slova] přímé vyučovací činnosti týdně za mzdu [částka] hrubého měsíčně. Žalobkyně odpracovala pro žalovanou v 9/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého, v 10/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého ([číslo] mzda + [částka] za jeden den dovolené) a v 11/ [rok] [anonymizována dvě slova] za [částka] hrubého ([číslo] mzda + [částka] za 5,5 dní dovolené). Dne [datum] bylo žalobkyni navrženo skončení pracovního poměru dohodou z důvodu porušování pracovních povinností, dohoda byla vyhotovena pouze v českém jazyce. Stalo se tak na schůzce, které byl přítomen A. [příjmení] – bývalý zaměstnanec žalované, pedagog, který žalobkyni tlumočil. Žalobkyně se domnívala, že její pracovní poměr skončil výpovědí ze strany zaměstnavatele. Teprve po poradě s právním zástupcem zjistila, že jí výpověď dána nebyla a její pracovní poměr trvá. Dne [datum] se proto domáhala oficiálního skončení pracovního poměru a zejména doplacení mzdy za hodiny odpracované nad sjednaný rámec. Protože k dohodě nedošlo a mzda jí nebyla doplacena, ukončila dne [datum] pracovní poměr sama okamžitým zrušením pracovního poměru pro prodlení se zaplacením části mzdy delší než 15 dnů po lhůtě splatnosti. Žalovaná žalobkyni na doplatek mzdy ani na náhradu mzdy za dva měsíce s ohledem na způsob skončení pracovního poměru nic neuhradila. 5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle příslušných ustanovení [ustanovení pr. předpisu], zákoníku práce (dále jen [anonymizováno]), za současného využití výkladových pravidel podle [ustanovení pr. předpisu] a § 18 [anonymizováno]. Připomenul též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], podle kterého„ prokáže-li zaměstnanec ve sporu o zaplacení mzdy, že vznikl pracovní poměr, ubrání se zaměstnavatel proti zaměstnancově tvrzení, že pro něho v určité době vykonal práci, jen jestliže bude tvrdit a prokáže-li, že podle jím vedené evidence pracovní doby zaměstnanec v této době nepracoval; zaměstnanec má za takového stavu věci právo na mzdu, bude-li tvrdit a prokáže-li, že evidence pracovní doby vedená zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti a že opravdu vykonal pro zaměstnavatele práci“. Neshledal opodstatněnou námitku žalobkyně o neplatnosti pracovní smlouvy z důvodu příliš obecně sjednaného druhu práce (práci rodilého mluvčího - vyučování anglické konverzace a anglického jazyka, případně výkon dalších administrativních činností podle potřeb a instrukcí zaměstnavatele), když ujednání lze vyložit tak, že součástí pracovní náplně je rovněž administrativní činnost související se sjednaným druhem práce a činností zaměstnavatele. Rozsah výkonu práce soud prvního stupně posoudil s přihlédnutím ke znění čl. III. 1. smlouvy ([anonymizováno] přímých vyučovacích [anonymizováno]) a emailové komunikaci v době sjednávání smlouvy, jakož i chování žalobkyně, která se proti nadměrnému přidělování práce od počátku ohrazovala a následně se domáhala doplacení mzdy. Dovodil, že strany uzavřely pracovní smlouvu s kratší pracovní dobou ve smyslu § 80 [anonymizováno], kterou omezily na [anonymizována dvě slova] týdně, což je [anonymizováno] úvazek, když takový výklad je v souladu s § 18 [anonymizováno] (pro žalobkyni jako slabší stranu příznivější). Neztotožnil se s námitkou žalované, že žalobkyni vznikla ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] povinnost konat též jakýsi rozsah nepřímé vyučovací činnosti. Soud prvního stupně měl za významné, že citovaná vyhláška stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřízených ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, proto na žalovanou jako na soukromoprávní právnickou osobu nedopadá. Navíc podle ředitelky žalovaní paní [příjmení] mají rodilí mluvčí rozsah práce stanoven velmi často jinak než právě ostatní čeští učitelé. Protože mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobkyně odpracovala hodiny vykázané žalovanou ve výplatních páskách, soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně odpracovala více, než bylo sjednáno. Při výpočtu dosažené mzdy pak vyšel z úvazku 42,5 % a faktické délky toho kterého měsíce, jako by šlo o práci přesčas. Zjistil hodinovou mzdu, kterou násobil počtem nad rámec odpracovaných [anonymizováno] a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží doplatek mzdy [částka] za 9/ [rok], [částka] za 10/ [rok] a [částka] za 11/ [rok], celkem [částka]. Co do zbytku tohoto nároku v rozsahu [částka] měl žalobu za nedůvodnou. 6. Ve vztahu k nároku spojenému s okamžitým zrušením pracovního poměru se soud prvního stupně nejprve zabýval obranou žalované, že předmětný pracovní poměr skončil dohodou ze dne [datum] ke dni [datum]. Na rozdíl od žalované měl za irelevantní, že žalobkyně nepodala žalobu o určení neplatnosti skončení pracovního poměru dohodou ve lhůtě podle § 72 [anonymizováno]. Podle soudu prvního stupně je podstatné, že žalobkyně návrh dohody nepřijala, nepodepsala, žádný úkon přijetí tohoto návrhu vůči žalované neučinila, proto právní účinky předjímané v návrhu dohody vůbec nenastaly a pracovní poměr žalobkyně u žalované nadále trval do doby, než žalobkyně sama tento pracovní poměr ukončila okamžitým zrušením podle § 56 odst. 1 písm. b/ [anonymizováno] ke