30 CO 278/2022-210 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci [částka] s blíže specifikovaným příslušenstvím a dále [částka] představující náklady spojené s uplatněním pohledávky (výrok I.). Ohledně částky [částka], představující zbývající náklady spojené s uplatněním pohledávky, žalobu zamítl (výrok II.). Současně žalované uložil zaplatit žalobci na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, a to s tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobce poskytoval žalované marketingové služby na správě jejích internetových kampaní v období od [datum] do [datum], kdy za poskytování těchto služeb byla sjednána hodinová sazba ve výši [částka] + DPH. Předmětem žaloby jsou i přes výzvu nezaplacené služby žalobce poskytnuté žalované za část března (ve výši [částka]) a za [anonymizováno] [rok] (ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka]). 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala její zamítnutí s tím, že žalobce dané služby neposkytoval řádně, služby účtoval v rozporu s uzavřenou smlouvou ve větším než sjednaném rozsahu a dále žalované způsobil škodu ve výši [částka], když v období [anonymizováno] (od [datum] do [datum]) smluvené služby neposkytoval. Uvedenou škodu žalovaná v předmětném řízení uplatnila jako kompenzační námitku do výše žalované částky včetně příslušenství. 4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla ústně uzavřena smlouva, kterou se žalobce zavázal v období od února [rok] vykonávat pro žalovanou správu jejích internetových kampaní v rozsahu původně sjednaných 20 hodin měsíčně a žalovaná se za to zavázala platit žalobci úplatu za jednu hodinu práce ve výši [částka] + DPH, přičemž rozsah práce žalobce byl následně pro únor [rok] dohodou účastníků rozšířen na 30 hodin; spolupráce účastníků pokračovala až do konce dubna [rok] − žalobce po celou tuto dobu sjednané služby žalované řádně poskytoval, když tyto služby nebyly ze strany žalované v průběhu této spolupráce nijak sporovány/reklamovány. Žalobce vykonával činnosti pro žalovanou od [datum] do [datum] nepravidelně, zpravidla v různém časovém rozsahu i několikrát denně, v různé dny v týdnu, v některé dny však nevykonal žádnou činnost. Žalovaná zaplatila žalobci za únor částku [částka] za 20 hodin práce a částku [částka] za 9,82 hodin práce, za březen pak dne [datum] částku [částka] za prvních 10 hodin práce, dne [datum] částku [částka] za druhých 10 hodin práce, částku [částka] za třetích 10 hodin práce a dne [datum] částku [částka] za čtvrtých 10 hodin práce. Za další vyúčtovanou a vyfakturovanou práci – [částka] za dalších 8,85 hodin za březen, [částka] za prvních 10 hodin za [anonymizováno], [částka] za druhých 10 hodin za [anonymizováno], [částka] za třetích 10 hodin za [anonymizováno] a [částka] za dalších 5,57 hodin za [anonymizováno] – žalovaná žalobci ničeho nezaplatila. Žalovaná po celou dobu až do konce dubna žalobci aktivně zadávala sjednanou práci v rozsahu, který zjevně přesahoval 20 hodin měsíčně, což bylo zcela potvrzeno e-maily žalobce z období od 2. 3. do [datum], kterými byla žalovaná pravidelně informována o odpracování každých 10 hodin (za březen a [anonymizováno], mezi účastníky byla domluvena fakturace po 10 odpracovaných hodinách) a o zaslání faktury za každých takto odpracovaných 10 hodin, proti čemuž žalovaná nijak nebrojila. V e-mailech ze dne [datum] a [datum] jednatel žalované utvrzoval žalobce v tom, že o předmětných neuhrazených fakturách za poskytnuté služby v březnu a dubnu [rok] ví, tyto co do jejich výše a oprávněnosti jejich vystavení nijak nerozporoval, naopak je navrhoval započíst na tvrzenou škodu ve výši [částka], kterou měl žalobce žalované způsobit tím, že od 2. 4. do [datum] nespravoval kampaně žalované na [anonymizováno]. 5. Po právní stránce soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), kdy dospěl k závěru, že mezi účastníky byla v souladu s § 1746 odst. 2 o. z. ústně uzavřena inominátní smlouva, kterou se žalobce zavázal pro žalovanou v období od února [rok] vykonávat správu jejích internetových kampaní v rozsahu původně sjednaných 20 hodin měsíčně (pro únor [rok] rozšířeno na 30 hodin) a žalovaná se za to zavázala platit žalobci úplatu ve výši [částka] + DPH za jednu hodinu práce. Mezi účastníky však zůstal sporným sjednaný rozsah hodin za měsíc březen a [anonymizováno] [rok] − nalézací soud proto přistoupil k výkladu právního jednání ve smyslu § 555 a § 556 o. z. V tomto směru zohlednil, že již v e-mailu ze dne [datum] žalobce shrnoval, že je třeba domluvit počet hodin na březen, tedy zjevně mezi účastníky již neplatila původní dohoda o 20 hodinách měsíčně bez omezení, naopak již brzo po sjednání spolupráce se 20 hodin měsíčně ukázalo nedostatečných a časový rozsah práce byl následně mezi účastníky rozšiřován, resp. na každý měsíc zjevně určován znovu ad hoc, když v e-mailu žalobce ze dne [datum] je shrnuto bez dalšího, že byla domluvena fakturace po 10 odpracovaných hodinách − žádnou z těchto dohod žalovaná v průběhu spolupráce nesporovala, naopak po celou dobu až do konce dubna žalobci aktivně zadávala sjednanou práci v rozsahu, který zjevně 20 hodin měsíčně přesahoval. Prvostupňový soud uzavřel, že již z tohoto chování žalované je zřejmé, že o odpracování veškerých prací v rozsahu, jak byly vyúčtovány žalobcem, věděla a s provedením těchto prací v daném rozsahu souhlasila. Tyto závěry pak dle prvostupňového soudu potvrzuje i následné jednání žalované, kdy bez jakýchkoli výhrad zaplatila žalobci faktury, jimiž bylo vyúčtováno prvních 40 odpracovaných hodin v březnu [rok], a zbývající neuhrazené faktury pak navrhovala započíst na tvrzenou škodu, kterou jí měl žalobce způsobit. Obranu žalované, že poslední faktury, které zaplatila za březnovou práci žalobce, zaplatila pouze omylem pochybením účetní paní [příjmení], považoval soud prvního stupně za účelovou − výpověď svědkyně [příjmení] v tomto směru shledal neurčitou a nevěrohodnou. Nalézací soud tedy uzavřel, že žalobce vykonal služby pro žalovanou ve sjednaném rozsahu odsouhlaseném žalovanou i v březnu (48,85 hodin) a dubnu [rok] (35,57 hodin) a žalovaná se mu za to zavázala zaplatit odměnu ve výši [částka] + DPH za 1 hodinu − žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci i zbývající dlužné řádně vyfakturované částky za březen a [anonymizováno] [rok] celkem ve výši [částka]. 6. Kompenzační námitku žalované soud prvního stupně shledal nedůvodnou a uzavřel, že v projednávané věci neshledal ani porušení právní povinnosti na straně žalobce (z provedených důkazů neplyne, že by mezi účastníky byla sjednána povinnost žalobce provádět činnosti při správě kampaní žalované každý den v určitém rozsahu, a to včetně víkendů), ani vznik škody na straně žalované (tvrzená škoda nemohla vzniknout, protože za vynaložené náklady byla žalované [právnická osoba] řádně poskytnuta zakoupená reklama). Závěrem pak dodal, že žalovanou tvrzenou pohledávku za žalobcem z titulu náhrady škody považuje za zcela nejistou a neurčitou, a proto dle § 1987 odst. 2 o. z. za nezpůsobilou k započtení. Obvodní soud proto žalobě jako důvodné vyhověl. Ohledně nároku na náklady spojené s uplatněním pohledávky pak podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobci přiznal právo na náhradu ve výši [částka]; co do dalších požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] žalobu zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl v řízení neúspěšný jen v nepatrné části. 7. Proti výroku I. a III. tohoto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Namítala, že soud prvního stupně dospěl k nesprávnému závěru, když uzavřel, že limitace 20 hodin se následně nevztahovala ani na práce žalobce za březen a [anonymizováno] [rok]. Mezi účastníky byl dohodnut rozsah [částka] hodin měsíčně s tím, že k navýšení byl třeba předchozí souhlas jednatele žalované – pokud by ke schválení nedošlo, neměl žalobce nárok na odměnu za práci nad rámec schváleného limitu. Mezi účastníky k žádné dohodě o tom, že se sjednaný limit navyšuje, nedošlo – žalovaná byla proto povinna uhradit za březen a [anonymizováno] [rok] pouze práci žalobce v rozsahu 20 hodin. Dále žalovaná nesouhlasila se závěrem prvostupňového soudu ohledně jejího nároku na náhradu škody, který započetla vůči předmětnému nároku žalobce. V tomto směru uvedla, že žalobce porušil svou povinnost provádět správu marketingových kampaní a jeho nečinností v období od [datum] do [datum] vznikla žalované škoda ve výši [částka]. Akcentovala, že sám žalobce svoji odpovědnost za tuto škodu v důsledku jeho nečinnosti uznal. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsude