30 CO 340/2022-63 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem vydaným jako rozsudek pro uznání soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] a výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně. 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhal zaplacení částky [částka] jako doplatku mzdy za [anonymizováno] [rok]. Tvrdila, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy na dobu určitou do [datum], i poté však nadále docházela do zaměstnání se souhlasem nadřízených paní [příjmení] a [anonymizováno] a takto odpracovala v dubnu [rok] celkem [anonymizováno] hodin, avšak mzdu dostala pouze za 8 dnů, resp. [anonymizováno] hodin. 3. Soud prvního stupně zaslal žalované žalobu spolu s tzv. kvalifikovanou výzvou k vyjádření podle ustanovení § 114b o. s. ř. obsahující poučení o následcích nevyhovění této výzvě, což bylo žalované doručeno [datum]. Žalovaná se v soudem stanovené 30denní lhůtě (ani kdy později) k žalobě nevyjádřila. Soud prvního stupně následně ve věci rozhodl napadeným rozsudkem pro uznání, jímž žalobě v plném rozsahu vyhověl. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 114b a § 153a o. s. ř. tak, že vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila k žalobě, má soud za to, že nárok žalovaná uznala, a jsou proto splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítla, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť v uvedené věci soud neměl vydat výzvu podle § 114b o. s. ř. Poukázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález], podle něhož musí soud vždy pečlivě vážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro případné vydání rozsudku pro uznání. Na žalobu je proto třeba klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V žalobě přitom byla uvedena skutečnost zavdávající pochybnost o vzniku nároku, a to, že žalobkyně neměla se žalovanou uzavřenou platnou pracovní smlouvu, resp. že nebyl uzavřen dodatek o jejím prodloužení pro dobu, za kterou žalobkyně požaduje úhradu mzdy. Je tedy pochybné, zda pracovní poměr v uvedené době vůbec trval, přičemž žalovaná tvrdí, že pracovní poměr skončil a žalovaný nárok nevznikl. Tvrzení žalobkyně o tom, že i nadále měla chodit do práce s vědomím nějakých dalších osob, není relevantně podložen listinnými důkazy. Z těchto důvodů neměla být vydána výzva podle § 114b o. s. ř. a tedy nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Žalovaná navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že v žalobě řádně tvrdila a prokazovala, že pracovní poměr trvá. Ze žaloby tak nevyplývá žádná pochybnost o trvání pracovního poměru. K prokázání svých tvrzení pak žalobkyně doložila listinné důkazy a označila také výslech svědkyň. Žalobkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle něhož soud nezohledňuje, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy, či jestli dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku, nebo zda se v žalobě uvedené požadavky snad jeví nedůvodnými. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení. 6. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, přičemž se souhlasem účastníků rozhodoval bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně měl správně za splněné všechny formální předpoklady vydání rozsudku pro uznání z důvodu fikce uznání uplatněného nároku, které jsou vyjádřeny v ustanovení § 114b a § 153a odst. 3 o. s. ř. Žalované bylo usnesením z [datum] v souladu s § 114b odst. 1 a 2 o. s. ř. uloženo, aby se do 30 dnů od doručení usnesení písemně vyjádřila k žalobě, a současně byla tímto usnesením poučena, že jestliže se bez vážného důvodu ve věci samé nevyjádří nebo nesdělí, jaký vážný důvod jí v tom brání, bude mít soud za to, že uplatněný nárok uznává a v takovém případě rozhodne rozsudkem pro uznání. Uvedená výzva spolu se žalobou byla žalované doručena do datové schránky do vlastních rukou dne [datum], avšak žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě ani později v období do vydání napadeného rozsudku a dokonce ani v průběhu odvolacího řízení nijak nevyjádřila, ani nebyla v rámci řízení jakýmkoliv jiným způsobem (kromě podaného odvolání) aktivní. V odvolání pouze žalovaná uvedla k uplatněnému nároku stručně, že podle ní pracovní poměr skončil a žalovaný nárok nevznikl. 8. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 9. Postup podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. představuje tzv. kvalifikovanou přípravu jednání. Jejím smyslem je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování, aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání (§ 114a odst. 1 o. s. ř.). Tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. lze vydat ve 4 situacích: a) vyžaduje-li to povaha věci, b) vyžadují-li to okolnosti případu, c) bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, d) nebylo-li řádně a včas vyhověno výzvě podle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. V daném případě přicházely do úvahy v zásadě jen první dvě varianty, tj. povaha věci nebo okolnosti případu. 10. Povahou věci se rozumí skutková či právní obtížnost věci, která si vyžaduje kvalifikovanou přípravu jednání; okolnosti případu jsou vymezeny skutečnostmi doprovázejícími konkrétní spor bez ohledu na jeho složitost po stránce skutkové nebo právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyloučeno. Kvalifikovaná příprava jednání je judikaturou pojímána jako pravidlo a případy, kdy žaloba je zjevně bezdůvodná či věc zcela jednoduchá, takže nevyžaduje přípravu jednání postupem podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř., budou spíše výjimečné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu sp. zn., sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]). 11. V nyní projednávané věci však právě z hlediska smyslu uvedené právní úpravy představovalo zaslání kvalifikované výzvy soudem prvního stupně opodstatněný krok. Předmětem řízení je uplatnění nároku na mzdu za situace, kdy pracovní poměr byl sjednán pracovní smlouvou do [datum], avšak žalobkyně podle svého tvrzení nadále docházela do zaměstnání se souhlasem svých nadřízených. Žalobkyně v žalobě výslovně poukazovala na § 65 odst. 2 zák. práce, podle nějž pokračuje-li zaměstnanec po uplynutí sjednané doby (§ 48 odst. 2) s vědomím zaměstnavatele dále v konání prací, platí, že se jedná o pracovní poměr na dobu neurčitou. Za odpracovanou dobu po [datum], tedy za dobu existence pracovního poměru na dobu neurčitou pak požadovala doplacení mzdy. Takto zcela jasně a srozumitelně tvrzený nárok nevzbuzuje žádné pochyby o existenci nároku žalobkyně. Je zřejmé, že nárok žalobkyně by mohl být relevantně zpochybněn žalovanou potud, pokud by tvrdila, že žalobkyně nepokračovala v konání prací se souhlasem zaměstnavatele po [datum], tedy že nedošlo k prodloužení pracovního poměru podle § 65 odst. 2 zák. práce. Bez uplatnění těchto tvrzení žalované se však nárok žalobkyně vymezený v žalobě pochybným nejeví. Právě k objasnění stanoviska žalované k uvedenému vymezení nároku bylo žádoucí (potřebné) zjistit stanovisko žalované výzvou podle § 114b o. s. ř. Vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. bylo proto zcela namístě. Budiž k námitce žalované ještě dodáno, že pro