30 CO 351/2022-138 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] z důvodu dle ustanovení § 52 písm. c/ zák. práce je neplatná (výrok I.), a dále žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce ukončil studium [anonymizována dvě slova] v roce [rok] a ve stejném roce nastoupil u žalované jako postgraduální lékař, má složenou atestaci ze všeobecného [anonymizováno], posléze složil první a druhou atestaci z [anonymizováno], naposledy (od roku [rok]) působil jako primář [anonymizována dvě slova]. V letech [rok] – [rok] sloužil občas (jednou či dvakrát do měsíce) na [anonymizována dvě slova] v rámci [anonymizována dvě slova] služby. Dopisem ze dne [datum] byl odvolán z funkce primáře s účinností od [datum] a dne [datum] mu byla dána výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. c/ zák. práce. Žalovaná dříve hledala inzerátem lékaře pro [anonymizována dvě slova], inzerát stáhla dne [datum]. Ke dni doručení výpovědi [datum] byla všechna místa na [anonymizována dvě slova] obsazena, přičemž následně (stav ke dni [datum]) nedošlo k navýšení tabulkových míst na tomto [anonymizováno]. Ke dni doručení výpovědi [datum] disponovala žalovaná volnými místy pro lékaře, a to 1/ lékař pro [anonymizována dvě slova] službu, [anonymizováno] specializovaná způsobilost v oboru vnitřního [anonymizováno], na dohodu o pracovní činnosti, 2/ lékař pro [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] specializovaná způsobilost v oboru [anonymizováno] a transfuzního [anonymizováno], 3/ lékař pro oddělní [anonymizována dvě slova] specializovaná způsobilost v oboru chirurgie, 4/ lékař do ambulance pro léčbu bolesti, na poloviční úvazek, [anonymizováno] specializovaná způsobilost v oboru algeziologie nebo zařazení do specializační průpravy, 5/ lékař na [anonymizována dvě slova], resuscitace a int. medicíny, [anonymizováno] specializovaná způsobilost v oboru [anonymizováno]. Žalovaná byla zřízena ([příjmení] republikou [stát. instituce]) za účelem zabezpečení odborného výcviku a přípravy vojenských [anonymizována dvě slova], statutárním orgánem je ředitel žalované, který řídí činnost a rozhoduje ve všech jejích záležitostech, pokud nejsou zákony a interními normativními akty vyhrazeny do působnosti zřizovatele. 2. Na základě takto zjištěného skutkového [anonymizováno] soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná je příspěvkovou organizací a tedy zaměstnavatelem ve smyslu § 33 odst. 3 zák. práce a její ředitel je oprávněn jmenovat zaměstnance na vedoucí pracovní místa a také je z těchto míst odvolávat. Ředitel žalované proto byl oprávněn žalobce odvolat z vedoucího pracovní místa primáře [anonymizována dvě slova]. Soud dále posuzoval, zda žalovaná ke dni doručení výpovědi [datum] splnila svou nabídkovou povinnost ve smyslu § 73a odst. 2 zák. práce a uzavřel, že žalovaná k tomuto dni neměla pro žalobce žádné volné místo odpovídající jeho [anonymizována dvě slova] a kvalifikaci. Jde-li o místo na [anonymizována dvě slova] (dle dřívějšího inzerátu), toto bylo ke dni [datum] obsazeno, jde-li o místa lékaře pod body shora 1/ až 5/, pak žalobce nesplňoval specializovanou způsobilost, [anonymizováno] místo ad 1/ bylo poptáváno pouze na dohodu o pracovní činnosti a místo ad 4/ bylo poptáváno pouze na poloviční pracovní úvazek. Soud prvního stupně též zdůraznil, že žalobce disponuje vysokou odborností v oboru [anonymizováno] s více než 30letou praxí a nabídková povinnost žalované je limitována právě touto odborností, neboť není možné žalobci nabízet jiná volná pracovní místa lékaře, která neodpovídají jeho kvalifikaci. Soud prvního stupně tak uzavřel, že u žalobce došlo k fikci výpovědního důvodu ve smyslu § 73a odst. 2 a 52 písm. c/ zák. práce. Z tohoto důvodu byla žaloba zamítnuta a úspěšné žalované přisouzena náhrada nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Vytkl soudu prvního stupně, že v rozsudku pouze reprodukuje tvrzení žalované, naproti tomu popírá veškerá tvrzení žalobce, aniž by byl veden snahou důkladně a na základě nezvratných důkazů tato tvrzení žalobce vyvrátit. Soud prvního stupně dále v odůvodnění citoval opakovaně nepravdivé, tendenční a účelové tvrzení žalované o několika zásadních manažerských a odborných pochybení žalobce, a nezabýval se tím, že žalobce byl po celou dobu svého působení ve funkci primáře velice kladně hodnocen a důvodem okamžitého ukončení pracovního poměru bylo pouze jediné pochybení, kterého se žalobce [anonymizováno] ani nedopustil. Není správné tvrzení žalované, že pro žalobce neměla jiné místo, o čemž svědčí inzerát, jímž bylo poptáváno místo pro [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], kde je také uvedeno, že místo je vhodné i pro lékaře s interním kmenem nebo absolventy. Žalobce rozhodně splňoval podmínku„ lékaře s kmenem“. Pokud žalobce působil na [anonymizována dvě slova] ([anonymizováno] služba první pomoci), pak zde byl v postavení praktického lékaře, což potvrdil svědek [příjmení] [příjmení] a svědkyně [příjmení]. Žalobce nemohl vykonávat současně službu na [anonymizováno] a současně na urologii, neboť to by bylo v rozporu s organizačním řádem. Pokud se žalované hodilo, využívala žalobce na [anonymizována dvě slova] jako praktického lékaře, přičemž žádnou specializovanou způsobilost nepožadovala. K dalším inzerátům na lékaře bez data pak soud prvního stupně nesprávně nepřihlédl. Dále žalobce upozornil, že právní zástupce žalované setrval po ukončení jednání opakovaně v jednací místnosti v družném rozhovoru s předsedkyní senátu a následně bylo zjištěno, že předsedkyně senátu je jakousi„ osobní“ soudkyní žalované. Z důvodu těchto úzkých vazeb lze pochybovat o nestrannosti a nepodjatosti soudkyně. Žalobce navrhl zrušení napadeného rozsudku s tím, aby odvolací soud rozhodl ve věci sám. 4. Žalovaná navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. 5. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné není. 6. Odvolací soud především neshledal žalobcem uplatněný důvod vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Evy Pořízové ve smyslu § 14 o. s. ř., jak lze vyložit námitku žalobce uvedenou v závěru jeho odvolání, že„ lze významně pochybovat“ o nestrannosti a nepodjatosti uvedené soudkyně. JUDr. [jméno] [příjmení] k této námitce uvedla, že účastníky řízení i jejich právní zástupce zná pouze z jednací síně, nemá k nim žádný osobní vztah a na výsledku řízení nemá žádný osobní zájem. Věc jí byla přidělena dle rozvrhu práce, po skončení jednání s účastníky či jejich právními zástupci nemá ve zvyku setrvávat v jednací síni, a nebylo tomu jinak ani v tomto případě. Odvolací soud z obsahu spisu ani jinak nezjistil žádné skutečnosti, které by mohly zakládat důvod pochybovat o nepodjatosti předsedkyně senátu JUDr. [příjmení]. Není tak důvodná námitka žalobce, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně. 7. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav na základě provedených důkazů a tento skutkový stav také správně posoudil po stránce právní. Namítá-li žalobce, že soud obsáhle reprodukuje v odůvodnění rozsudku nesprávná tvrzení žalované, zejména o údajných manažerských a odborných selháních žalobce, pak soud prvního stupně pouze reprodukoval stanovisko žalobce a žalované ve smyslu § 157 odst. 2 o. s. ř. Skutečnosti, z nichž soud vycházel při zjišťování skutkového [anonymizováno], pak jsou podloženy jednotlivými provedenými důkazy, jak tyto důkazy soud prvního stupně řádně v rozsudku popsal. [anonymizováno] rozdílná tvrzení žalobce a žalované o případných manažerských a odborných pochybeních žalobce, nebo o kladném hodnocení žalobce ve funkci primáře, jsou pro posouzení platnosti výpovědi zcela nevýznamná. Není významné, jaké důvody případně vedly ředitele žalované k odvolání žalobce z místa primáře; významné je pouze to, že žalobce byl na místo primáře ředitelem žalované jmenován ve smyslu § 33 odst. 4 zák. práce a ředitel byl také oprávněn podle § 73 odst. 1 zák. práce žalobce z tohoto místa odvolat, k čemuž také došlo. Následky takového odvolání pak stanoví § 73a zák. práce, jak soud prvního stupně správně vystihl. 8. Podle ustanovení § 73a odst. 2 zák. práce odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho [anonymizována dvě slova] a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnaec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c/; odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstn