30 CO 387/2022-106 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky celkem [částka], výrokem II. žalobci uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci k rukám jejího právního zástupce a ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem na straně žalované rozhodl, že tito nemají právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Stalo se tak v řízení o zaplacení bolestného, nemajetkové újmy a hotových výdajů v žalobě specifikované výši, z titulu odškodnění pracovního úrazu, ke kterému došlo v nočních hodinách [datum]. Žalobce tehdy parkoval se svým kamionem v [země], po té, co uslyšel nějaký zvuk v kabině, tuto opustil. Po čase se do vozu vrátil, došlo k požáru a žalobce byl popálen na 70 % svého těla. 3. Soud prvního stupně měl za významné, že k této události došlo v době denního odpočinku žalobce, proto bylo povinností žalobce prokazovat, zda plnil nějaké pracovní úkoly, či úkoly, které by bylo možné dávat do souvislosti s výkonem práce, případně tvrdit jiné skutečnosti a okolnosti (nešlo-li by o pracovní úraz a odpovědnost žalované jako zaměstnavatele žalobce podle pracovněprávních předpisů), na základě kterých by bylo možné uplatněný nárok posoudit podle obecných ustanovení o náhradě škody podle [anonymizováno] zákoníku (zde by žalovaná již nenesla odpovědnost jako zaměstnavatel, ale bylo by třeba tvrdit a prokazovat porušení jiných jejích povinností, v důsledku kterých došlo ke škodě na zdraví žalobce). Soud prvního stupně konstatoval, jakého poučení se žalobci ve smyslu § 118a o. s. ř. dostalo s tím, že žalobci byla poskytnuta lhůta dvou měsíců k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů, která však uplynula marně a dnem [datum] tak bylo řízení koncentrováno. Protože žalobce v rozhodné době, kdy to bylo procesně přípustné, netvrdil dostatečně zásadní skutkové okolnosti významné pro právní posouzení jeho nároku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že z uvedených důvodů není možné otevřít dokazování a žalobu bez dalšího zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro postup podle § 150 o. s. ř.; zároveň však se vedlejší účastník na straně žalované své náhrady nákladů řízení vzdal. 4. V závěru písemného vyhotovení rozsudku pak předseda senátu věc rozhodujícího soudu prvního stupně podrobně uvedl důvody, které jej vedly k tomu, že námitka podjatosti jeho osoby byla ze strany žalobce nedůvodná, proto postupoval podle § 15b odst. 1 a 2 o. s. ř. I přes opožděnost námitky pak k jednotlivým důvodům konstatoval, že žalobce brojil toliko proti způsobu vedení řízení (tj. nerozhodnutí věci na prvním jednání; zamítnutí, resp. správně odmítnutí části žaloby, kusá protokolace a připuštění vedlejšího účastníka na straně žalované), přičemž toto ovšem není možné uplatňovat v rámci námitky podjatosti, když zároveň nejde o excesivní postup soudce při vedení řízení, který by mohl vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti (například, pokud by soudce telefonoval jedné straně a informoval ji, jak řízení dopadne, nebo pokud by jedné straně poradil, jak v řízení postupovat, aby byla úspěšná a [anonymizováno]). V daném případě k ničemu takovému nedošlo, naopak soud při jednání dne [datum] žalobce velmi podrobně až návodně poučil, co je potřeba dotvrdit a doložit k tomu, aby mohlo být ve věci dále postupováno. Takto podrobné poučení soud činil právě s ohledem na žalobce jako zaměstnance, který je ve sporu slabší stranou. Ke splnění těchto povinností pak žalobci poskytl více než štědrou lhůtu dvou měsíců. Žalobce teprve den po uplynutí lhůty požádal o její prodloužení s tím, že je zcela bez prostředků a nemůže zajistit překlady listin, což mu bylo při jednání dne [datum] uloženo. V této souvislosti soud prvního stupně konstatoval, že jednak žalobci žádná povinnost k zajištění překladu stěžejních listin uložena nebyla, ale zejména žalobce výzvě nevyhověl ani částečně, neuvedl například ani tvrzení, kdy a kde pracovní cesta žalobce začala a kam směřovala apod. Soud prvního stupně tak plně v souladu se zákonem návrh na prodloužení lhůty usnesením ze dne [datum] zamítl. Pokud v tomto usnesení konstatoval neobezřetný postup a liknavost právní zástupkyně žalobce, pro kterou žalobce spor případně„ prohraje“, neshledal v tom nic osobního s tím, že šlo jen o zhodnocení dané situace. Navíc byl i tento důvod uplatněn pozdě, když se tak stalo až [datum], (poznámka odvolacího soudu - usnesení ze dne [datum] bylo žalobci doručeno dne [datum]). 5. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalobce, který soudu prvního stupně vytýkal nesprávné užití ustanovení § 118a o. s. ř., měl za to, že bylo namístě provést přípravné jednání podle § 114c o. s. ř.; to se však nestalo a žalobce byl poučován v rámci jednání, které se konalo dne [datum]. Přitom ještě předtím reagoval na výzvu soudu prvního stupně ke konkretizaci žaloby obsaženou v usnesení ze dne [datum]. Žalobce namítal, že poučení na jednání dne [datum] mu nebylo poskytnuto řádně a byl toho názoru, že bylo možné ve věci vydat alespoň mezitímní rozsudek, když podklady ze strany žalobce byly pro takový postup dostatečné. V této souvislosti poukazoval na vyjádření soudce o tom, že„ když vzal spis do ruky, tak si říkal - jasný pracovní úraz“. Za zcela neopodstatněné měl vyžadování překladu dokumentů z německého jazyka v takovém rozsahu, že by to bylo pro žalobce finančně velmi nákladné, neboť se jednalo o zprávu německé policie ze šetření nehody a požáru kabiny tahače v rozsahu více než 100 stran. Žalobce trval na tom, že na jednání [datum] i [datum] jeho právní zástupkyně opakovaně soudu tvrdila takové okolnosti, které nasvědčují tomu, že šlo o úkony v přímé souvislosti s plněním jeho pracovních úkolů, jako jsou obhlídka vozidla po vystoupení z kabiny. Poukazoval na dohodu o hmotné odpovědnosti, z níž dovozoval zákaz opustit naložené vozidlo. K důkazu pak navrhoval okamžitý výslech žalobce. Odkazoval na záznam z ústního jednání, podle něhož již [datum] bylo dostatečně tvrzeno, že žalobce plnil pracovní povinnosti i během doby odpočinku, neboť dle dohody o hmotné odpovědnosti nesměl opustit vozidlo s nákladem. Pokud soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o judikát sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]), měl za to, že tento judikát je dávno překonaný. V závěru svého odvolání pak zmínil nevhodné a arogantní jednání ze strany předsedy senátu vůči právní zástupkyni žalobce s tím, že některé jeho výroky svědčí o jeho podjatosti. Právní zástupkyně žalobce uplatnila námitku podjatosti před rozhodnutím soudu prvního stupně o věci při jednání dne [datum]. Soud prvního stupně trval na tom, že je třeba tuto námitku blíže specifikovat, což učinila, přesto soud prvního stupně v napadeném rozsudku hovoří o tom, že si svým jednáním právní zástupkyně žalobce vydobyla půlhodinový časový prostor pro diktování této námitky do protokolu doufajíc, že toto přiměje soud jednání odročit a věc předložit nadřízenému soudu. Její postup pak komentoval poukazem na rčení„ tonoucí se stébla chytá“; takový postup je ze strany předsedy senátu dehonestující a svědčící o jeho podjatosti. [jméno] lze dovodit i z vyjádření předsedy senátu při jednání dne [datum], že je„ z lidského hlediska přesvědčen o tom, že v kabině žalobce měl plynové láhve, které způsobily požár“, ačkoliv žalobce tvrdil opak. Dále pak žalobce v odvolání nesouhlasil s tím, že vedlejší účastník – [pojišťovna], je v pozici vedlejšího účastníka právě na straně žalované. Podle žalobce jde o státem určenou pojišťovnou pro pojištění odpovědnosti zaměstnavatele, proto by její pozice měla být nestranná. Žalobce pak ještě na jednání odvolacího soudu namítal, že soud prvního stupně na něj zcela nesprávně přenášel břemeno důkazní. Poukazoval na dodaná bodová ohodnocení a další důkazy ve vztahu k rozsahu uplatněných nároků. Uvedl, že do dnešního dne neobdržel z Německa podklady o jeho léčení. Odvolatel namítal, že postup soudu prvního stupně byl nespravedlivý a procesně nesprávný, když z žalobcem doložených podkladů byly některé nároky zřejmé. Soud tak měl vycházet z obsahu spisu. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí. Zároveň poukázal na to, že je dodnes práce neschopen, je ve špatném psychickém [anonymizováno] a proto měl za to, že je pro rozhodování o nákladech řízení případně dán důvod pro postup podle § 150 o. s. ř. 6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. K odvolacím důvodům uvedla, že i kdyby bylo bývalo proběhlo přípravné jednání, dostalo by se účastníkům stejné výzvy ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř., byť nikoliv při jednání, nýbrž při přípravném jednání, avšak na výsledek sporu by to nemělo žádný vliv. Pokud žalobce v odvolání namítal nedostatečné poučení ze strany soudu o tom, že nesplní-li výzvu, může to vést k jeho neúspěchu ve věci, pak žalovaná odkazovala na protokol o jednání ze dne [datum], kde byl ža