30 CO 57/2022-79 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem, vydaným formou rozsudku pro uznání, soud prvního stupně určil, že právní jednání o rozvázání pracovního poměru paní [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] u společnosti [právnická osoba] nazvané„ Withdrawal from the agreement on the provision of services“ ze dne [datum], je neplatné (výrok I.), dále určil, že pracovní poměr mezi žalobkyní a žalovanou skončil uplynutím doby, na kterou byla sjednána pracovní smlouva, tedy dnem [datum] (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.). 2. Žalobkyně se v řízení domáhala předmětného určení na základě tvrzení, že byla zaměstnána u žalované podle pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici učitelky. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou dvou let počínaje dnem [datum]. Dne [datum] jí byl doručen dopis ze dne [datum], dle kterého má být ukončena spolupráce na základě živnostenského oprávnění. Proti tomuto dokumentu, který ač formálně ukončoval neexistující podnikatelský vztah, ale fakticky ukončoval vztah pracovněprávní, se žalobkyně vymezila a trvala na pokračování v zaměstnání, neboť v jejím případě existuje platná pracovní smlouva. 3. Soud prvního stupně vyzval žalovanou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 163/2021-10, aby se ve lhůtě 30 dnů písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě s tím, že pokud se nevyjádří, bude mít soud za to, že nárok, který je proti ní žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání. 4. Žalovaná ve stanovené lhůtě na výzvu soudu dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nereagovala, soud měl proto za to, že nárok, který byl proti ní žalobou uplatňován, uznala (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni jako procesně úspěšnému účastníkovi i náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. 5. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jež odůvodnila tím, že ve věci nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Namítala, že usnesení č. j. 17 C 163/2021-10 s poučením dle § 114b odst. 1 o. s. ř. nebylo doručeno do datové schránky předchozího právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], a to přestože sám soud vedl tuto advokátku jako zástupce žalované, z tohoto důvodu nebylo usnesení řádně doručeno. Dle § 55b odst. 1 o. s. ř. platí, že má-li účastník zástupce, doručuje soud pouze tomuto zástupci, nestanoví-li zákon jinak. Za situace, kdy soud nedoručil právnímu zástupci žalované, právní účinky doručované písemnosti nenastávají. Není tedy možné, aby soud ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a ve spojení s § 114b o. s. ř. Pro danou věc je naprosto irelevantní, že sama právní zástupkyně nezaložila svou plnou moc do spisu, neboť je nesporné a ostatně to vyplývá i ze spisu, že soud prvního stupně si byl plně vědom skutečnosti, že žalovaná je ve sporu zastoupena. Nadto plnou moc žalované pro předchozí právní zástupkyni do spisu založila sama žalobkyně, která tak uznala zastupování žalované. Žalovaná dále argumentovala tím, že samotný institut vydání rozsudku pro uznání z důvodu zmeškání výzvy dle § 114b je veskrze výjimečný institut a soudy jsou podle judikatury povinny v každém konkrétním případě zvažovat, zda jsou naplněny podmínky pro jeho vydání. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení napadeného rozsudku. 7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř.), a to aniž by za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné. 8. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 9. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát. 10. Podle § 153a odst. 1 o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. 11. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že v případě rozsudku pro uznání jsou dle § 205b o. s. ř. přípustnými odvolacími důvody (vyjma důvodů týkajících se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce nebo obsazení soudu, která však žalovaná nenamítala) pouze skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání dle § 153a odst. 1 o. s. ř. 12. Ve vztahu k napadenému rozsudku je pole přezkumu odvolacího soudu limitováno výhradně kritérii § 205b o. s. ř. Rozsudek pro uznání nebyl vydán po provedeném dokazování, ale za splnění zákonných předpokladů. Proto se odvolací soud může zabývat jedině splněním předpokladů pro jeho vydání (§ 153a o. s. ř.) Odvolací soud tak není vázán odvolacími důvody a přezkoumává napadený rozsudek jen z hlediska ustanovení § 205b o. s. ř., bez ohledu na to, jaký odvolací důvod odvolatel sám uplatnil. 13. Odvolání žalované je vystavěno na argumentu, že žalovaná byla v řízení zastoupena a výzva k vyjádření tak měla být zaslána zástupkyni žalované. Tento argument však ignoruje důležitý aspekt plné moci vyplývající z ustanovení § 28 odst. 2 o. s. ř., a sice její známost v okruhu orgánů a osob, s nimiž má zmocněnec jednat jménem zmocnitele. Vzhledem k tomu, že plná moc je potvrzením existence zástupčího oprávnění zmocněnce navenek, nemá bez známosti vůči třetím orgánům a osobám žádný smysl. [ulice] vztah mezi zmocnitelem a zmocněncem není určován plnou mocí, ale dohodou. Přestože jsou důsledky známosti plné moci formulovány ve vztahu k jejímu zániku, platí obdobně i pro vznik jejích účinků navenek. Udělení plné moci bude vůči soudu účinné, jakmile mu bude účastníkem nebo zástupcem oznámeno; vůči jiným účastníkům řízení bude účinné, jakmile jim bylo oznámeno soudem. Skutečnost, že v rámci žaloby žalobkyně zmínila zastoupení žalované [příjmení] [příjmení], s níž jednala před podáním žaloby, je z tohoto pohledu bezvýznamná. 14. V parametrech posuzované věci to znamená, že vůči soudu prvního stupně bylo účinné udělení plné moci až oznámením zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], učiněné podáním ze dne [datum]. Do té doby bylo nutno hledět na žalovanou jako na nezastoupený subjekt a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 17 C 163/2021-10, obsahující výzvu dle § 114b odst. 1 o. s. ř., doručil do datové schránky žalované postupem dle § 46 odst. 1 o. s. ř. 15. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalovaná se přes výzvu dle § 114b odst. 1, 2 o. s. ř. ve věci samé v určené lhůtě kvalifikovaně nevyjádřila, ač byla o následcích nesplnění této povinnosti soudem prvního stupně ve výzvě řádně poučena (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření bránil, nastala fikce uznání nároku ze strany žalované ze zákona a soud prvního stupně byl povinen vydat ve věci rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř. 16. Při konstatování tohoto závěru si je odvolací soud vědom judikatury Ústavního soudu, který opakovaně artikuloval názor (viz např. usnesení ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 4114/16 nebo nález z [datum], sp. zn. II. ÚS 1298/17), že použití fikce uznání je významným zásahem do procesního postavení účastníka řízení, jehož důsledkem je nezvratné odepření meritorního přezkumu věci. Obecný soud je povinen citlivě zacházet s fikcí uznání nároku a "kontumačním rozsudkem pro uznání", musí zejména pečlivě vážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek vydání rozsudku pro uznání namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná se zásadami, na nichž občanský soudní řád stojí, a tím i právem na spravedlivý proces (nález sp. zn. IV. ÚS 842/16 ze dne [datum], bod 8). Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nut