30 CO 76/2022-116 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení [částka] k rukám zástupkyně žalobce (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení [částka] na základě tvrzení, že v dohodě o rozvázání pracovního poměru bylo sjednáno, že žalobci náleží odměna ve výši [částka]. Tato měla být vyplacena v řádném výplatním termínu za měsíc [anonymizováno] [rok]. Doposud bylo žalobci pouze vyplaceno odstupné v zákonné výši, na které měl s ohledem na zrušení jeho pracovní pozice rozhodnutím žalované nárok. Výplata odměny je na rozdíl od odstupného smluvním závazkem, žalobce přistoupil k dohodě za podmínek v ní uvedených a strany jsou dohodou vázány. 3. Žalovaná v řízení navrhovala zamítnutí žaloby. Žalobce u ní byl zaměstnán, k rozvázání pracovního poměru pak došlo dohodou uzavřenou dne [datum] s účinností ke dni [datum], a to z důvodu nadbytečnosti žalobce vzniklé rozhodnutí žalované o organizační změně. Žalobci bylo s ohledem na délku trvání pracovního poměru vyplaceno odstupné přesahující trojnásobek jeho průměrného hrubého výdělku, když tento činil [částka] a žalovaná mu vyplatila [částka]. Výše vyplaceného odstupného odpovídá částce smluvené v dohodě o rozvázání pracovního poměru. Žalobci rozhodně nevznikl nárok na vyplacení další částky ve výši [částka]. Pojem odměna použitý v dohodě značí odstupné ve vyšší než zákonné výši, o čemž byl žalobce informován. Žalobce zneužil formálního pochybení žalované při označení vyplácené částky, takovému postupu by s ohledem na princip poctivosti neměla být poskytnuta soudní ochrana, a to ani v rámci pracovního práva vedeného principem zvláštní ochrany zaměstnance. 4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které detailně popsal v napadeném rozsudku, dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce byl u žalované zaměstnán od [datum] na základě pracovní smlouvy, pracovní poměr skončil ke dni [datum] dohodou z důvodu nadbytečnosti pro organizační změnu na základě rozhodnutí zaměstnavatele ze dne [datum]. V dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] bylo ujednáno, že žalobce nemá vůči žalované žádné splatné ani nesplatné nároky vyjma nároku žalobce na mzdu respektive náhradu mzdy do doby skončení pracovního poměru, odměnu ve výši [částka] a náhradu za nevyčerpanou dovolenou. Odměna bude uhrazena v řádném výplatním termínu za měsíc [anonymizováno] [rok]. Zaměstnanec se zároveň zavázal, že nebude vznášet žádné další nároky z pracovního poměru vůči zaměstnavateli. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci bylo vyplaceno [částka] hrubého. O organizační změně, na základě níž se žalobce stal nadbytečným, bylo rozhodnuto žalovanou v [anonymizováno] [rok] Dohodu o rozvázání pracovního poměru připravila svědkyně [příjmení], návrh dohody byl žalobci zaslán emailem jeho nadřízenou [jméno] [příjmení] [příjmení], o obsahu dohody a významu textace s žalobcem před nebo při jejím uzavírání nikdo nejednal. Po skončení pracovního poměru k [datum] a po výplatním termínu lednové mzdy v únoru [rok], žalobce zjistil, že mu odměna vyplacena nebyla. 5. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc podle § 556 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 18 a § 141 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Obvodní soud obecně uvedl, že každý projev vůle se vykládá podle záměru jednajícího, jestliže druhá strana takový záměr jednajícího poznala nebo o něm musela vědět. Není-li možné zjistit úmysl jednajícího, právní úprava dává jednajícímu v projevu vůle takový úmysl, jaký by mu přisuzovala osoba v postavení druhé strany. Při výkladu projevu vůle se přihlíží také k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu co projevu vůle předcházelo, a k tomu jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají. Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, postupuje se v oblasti pracovněprávních vztahů podle § 18 zákoníku práce, tedy použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. 6. Z provedeného dokazování dle nalézacího soudu vyplynulo, že žalovaná při jednáních s žalobcem užívala termíny odstupné, odměna a odchodné jako synonyma, ačkoliv z vlastní praxe věděla, že jde o pojmy s různým právním významem. Všichni v řízení vyslechnutí svědci potvrdili, že se žalobcem o konkrétním obsahu předložené dohody o ukončení pracovního poměru nejednali, ta mu byla dokonce zaslána emailem s ohledem na nedostatek času. Žalované se tak nepodařilo prokázat, že žalobce její záměr vypořádat jeho zákonný nárok na odstupné částkou označenou v dohodě jako odměna poznal nebo s ohledem na okolnosti o něm musel vědět. Žalobci nebyl znám postup při stanovování odstupného žalovanou, tato personální a pracovněprávní agenda nebyla součástí jeho pracovní činnosti. Soud prvního stupně považoval za pochopitelné, že se žalobce s ohledem na délku působení u žalované domníval, že ta jej odměňuje za dlouholetou spolupráci, zároveň jej motivuje k uzavření dohody o rozvázání pracovního poměru. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že ani postupem podle § 556 o. z. nelze dospět k jednoznačné interpretaci uzavřené dohody, proto bylo namístě aplikovat ustanovení § 18 zákoníku práce, přičemž výklad pro zaměstnance nejpříznivější je takový, kdy vedle zákonného odstupného mu náleží ještě odměna ve sjednané výši [částka]. Při vázanosti žalobním návrhem nemohl obvodní soud žalobci přisoudit více, než sám požadoval, proto bylo rozhodnuto o přiznání částky [částka] O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalobci, který byl procesně neúspěšný jen ohledně nepatrné části požadovaného příslušenství. 7. Proti vyhovujícímu výroku I. a nákladovému výroku III. rozsudku (jak bylo žalovanou upřesněno u jednání odvolacího soudu) podala žalovaná včasné odvolání s odkazem na § 205 odst. 2 písm. a) až písm. g) o. s. ř. Předně v něm žalovaná namítala, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěr soudu prvního stupně o tom, že o obsahu dohody se žalobcem nikdo nejednal, nepovažovala žalovaná za správný. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vyplývá, že žalobce informovala o tom, jaké konkrétní nároky mu v souvislosti s rozvázáním pracovního poměru vzniknou. Tedy že mu bude vyplaceno odstupné, které může být o něco málo vyšší, než je zákonná částka kvůli tomu, že částku žalovaná schvaluje podle vlastních postupů. Ve své svědecké výpovědi pak [jméno] [příjmení] [příjmení] uvedla, že žalobci sdělila, že do konce [anonymizováno] mu bude doručena dohoda s tím, aby byl pracovní poměr rozvázán ke konci ledna, následovat bude tříměsíční mzda. Svědkyně nevnímala, že by žalobce očekával vyplacení dvou částek. Svědkyně [jméno] [příjmení] ve vztahu k nároku žalobce vypověděla, že mu nebylo vykomunikované, že by dostal odměnu i odstupné zároveň. V průběhu řízení tak vyšlo zřetelně najevo, že žalobce byl před uzavřením dohody o rozvázání pracovního poměru seznámen se záměrem žalované se žalobcem k [datum] rozvázat pracovní poměr pro jeho nadbytečnost z důvodu organizačních změn způsobených uzavřením střediska, ve kterém pracoval, a to včetně finančních nároků pro něj z rozvázání pracovního poměru vyplývajících. Obsah dohody a význam její textace tak byl žalobci znám bez nutnosti dalšího dodatečného vysvětlování ze strany žalované. Žalovaná soudu dále vytýkala nalézacímu soudu to, že při výkladu projevu vůle obsaženého v dohodě o rozvázání pracovního poměru adekvátně neaplikoval § 556 odst. 2 o. z., dostatečně nepřihlédl k tomu, co právnímu jednání předcházelo, ačkoliv sám soud v odůvodnění došel k závěru, že„ v rámci obecnější komunikace o ukončení pracovního poměru před samotným předložením návrhu dohody nebylo ze strany žalované dbáno na užívání právních termínů a pro finanční nároky žalobce užívala pojmy odměna, odstupné, odchodné jako synonyma.“ S ohledem na to, že žalobce byl předem náležitě seznámen se svými nároky vyplývajícími z rozvázání pracovního poměru se žalovanou a byl si vědom toho, že žalovaná pojmům odměna, odstupné, odchodné apod. přikládá stejný význam, nemohl nabýt jakýchkoli pochybností o významu výrazu„ odměna“ tak, jak jej užila žalovaná v konečném znění dohody o rozvázání pracovního poměru. Žalobce věděl, jaký byl úmysl žalované, tedy že pojmem„ odměna“ užitým v dohodě o rozvázání pracovního poměru bylo žalovanou myšleno odstupné, a tedy projev vůle žalované byl pro žalobce srozumitelný a nevyvolávající pochybnost o jeho obsahu. 8. Žalovaná rovněž nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, že poskytnutá odměna moh