35 CO 193/2022-324 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně určil, že žalobce a) a žalobce b) jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa] (výrok I). Zamítl žalobu na určení, že žalobkyně c) je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum] a zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa] (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci a) a žalobci b) náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok III) a žalobkyni c) povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok [příjmení]). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se žalobci domáhali vůči žalované určení, že každý ze žalobců je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum] a zemřelé [datum], posledně bytem [adresa], a to dědicové ze zákona v prvé skupině dědiců. Žalobci byli usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odkázáni, aby ve smyslu § 175k odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) uplatnili proti [jméno] [příjmení] své dědické právo žalobou ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení uvedeného usnesení. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. 4. Podáním došlým soudu dne [datum] vzala žalobkyně c) žalobu za svoji osobu v plném rozsahu zpět. Obvodní soud pro Prahu 2 svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že zpětvzetí žaloby žalobkyně c) ze dne [datum] není účinné. K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení soudu I. stupně změnil tak, že zpětvzetí žaloby učiněné žalobkyní c) ze dne [datum] je účinné. K dovolání žalobců proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení Městského soudu v Praze i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění usnesení dovolacího soudu vyplývá, že žalobci a) až c), kteří byli usnesením soudu podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. odkázáni, aby uplatnili své právo žalobou, mají ve sporném řízení postavení nerozlučných společníků (§ 91 odst. 2 o. s. ř.). Protože žalobci a) a b) s dispozitivním úkonem žalobkyně c), která vzala žalobu zcela zpět, nesouhlasili, nemůže být s ohledem na zásadu jednomyslnosti k takovému úkonu přihlédnuto. 5. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování a s odkazem na § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, [účinnost] (dále jen„ o. z.“), dle kterého se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele, a [ustanovení pr. předpisu], ve znění [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“), uzavřel, že z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že z hlediska hmotného práva je postupováno podle [ustanovení pr. předpisu] ve znění pozdějších předpisů, neboť zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum] (viz úmrtní list v dědickém spise vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]), tedy za účinnosti tzv. starého občanského zákoníku. Z hlediska samotné závěti a v ní obsažených důvodů o vydědění – speciálně ve vztahu k pozůstalé dceři MUDr. [jméno] [příjmení] a speciálně k pozůstalým vnukům zůstavitelky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zřejmé, že tato závěť byla sepsána dne [datum] formou notářského zápisu. Byť důvody vydědění – zejména ve vztahu k pozůstalým vnukům [jméno] a [jméno] [příjmení] jsou formulovány velmi obecně (v podstatě přebírají citaci zákona), předmětná závěť sepsaná formou notářského zápisu splňuje zákonné formální náležitosti. V této souvislosti soud I. stupně poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž Nejvyšší soud uzavřel:„ …že ve sporu o existenci důvodu vydědění použitého zůstavitelem v listině o vydědění soud vychází, splňuje-li listina o vydědění zákonné formální náležitosti, z toho, že zákonné předpoklady pro vydědění byly splněny a že je na vyděděném, aby v řízení prokázal opak; uvedené platí bez ohledu na to, zda listina o vydědění byla sepsána do notářského zápisu, nebo zda byla vyhotovena jinou zákonem stanovenou formou“. Z tohoto důvodu bylo na žalobcích jakožto vyděděných, aby prokázali opak – tedy že důvody vydědění v listině o vydědění uvedené (jež je součástí závěti formou notářského zápisu sepsaného dne [datum]) nejsou dány a že žalobci jsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Pokud jde o důvody vydědění týkající se vnuků zůstavitelky – žalobců a) a b) – tedy, že se se zůstavitelkou nestýkali po dobu nejméně 20 let, nic o nich neví, neprojevují o zůstavitelku žádný zájem – pak podle soudu I. stupně tyto důvody bylo třeba posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu. Pokud potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem je důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. V případě posouzení konkrétního jednání potomka ve vztahu k zůstaviteli je třeba zohlednit také konkrétní rodinné zvyklosti, zájem zůstavitele na udržování rodinných vztahů s potomkem i další konkrétní podstatné skutečnosti. 6. Soud I. stupně dále uzavřel, že v případě žalobce a) a žalobce b) bylo provedenými důkazy (výslechy svědků i účastnickými výslechy) jednoznačně prokázáno, že zůstavitelkou uvedený důvod vydědění není dán. Soud I. stupně měl z výslechů svědků [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] /bratranců žalobců a) a b) /, z výslechu jejich strýce Ing. [jméno] [příjmení], jakož i z účastnických výslechů žalobce a) a žalobkyně c) jednoznačně za prokázané, že mezi babičkou [jméno] [příjmení] a (nejen) oběma žalobci od jejich útlého věku až do úmrtí jejich otce v roce [rok] existoval zcela normální vztah babičky a jejích vnuků, kdy pravidelně o letních prázdninách, případně v zimním období (vánoce, jarní prázdniny) probíhala společná setkání rodin všech tří zůstavitelčiných dětí – rodiny [příjmení] z [obec], rodiny [jméno] [příjmení] – [příjmení] z [obec] a rodiny [příjmení] z [obec] v nemovitosti v [obec], ve valné většině za účasti babičky [jméno] [příjmení]. Zůstavitelka se těchto setkání ráda a aktivně účastnila, připravovala pohoštění, jednalo se o zcela přirozená setkání, tak jak je ve fungujících vztazích mezi členy širší rodiny obvyklé. Další setkání žalobců a) a b) s babičkou pak byla realizována v období jejích narozenin v měsíci září. Četnost setkávání žalobců a) a b) s babičkou byla rovněž limitována vzdáleností mezi [příjmení] a [anonymizováno]. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] v kontextu účastnických výpovědí žalobce a) a žalobkyně c) měl soud I. stupně za prokázané, že žalobce a) i jeho kamarád [jméno] [příjmení] v rámci jejich společných zahraničních cest posílali svým babičkám z těchto cest pohledy, což v předmětné době roku 1999 i let následujících byl naprosto běžný a obvyklý způsob komunikace a pozdravu svých blízkých z dovolenkových pobytů ať již doma, či v zahraničí. Žalobkyně c) v této souvislosti zaznamenala, že babička si takovéto pohlednice doma vystavovala. Z provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že k zásadnímu zlomu došlo v roce [rok], kdy zemřel otec žalobců a) a b) a současně syn zůstavitelky [jméno] [příjmení], což mělo na psychický stav zůstavitelky a její psychickou pohodu nepochybně neblahý vliv. V této době došlo k ochladnutí vzájemných vztahů, ať již ze strany samotných žalobců, kteří se omezili na zdvořilostní přání babičce k narozeninám /dle žalobce a) z důvodu, že jim babička dávala vinu za smrt jejich otce, neprojevovala zájem se s nimi vídat/, nebo ze strany zůstavitelky [jméno] [příjmení]. Dle svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] mu zůstavitelka sdělovala,„ že s celou rodinou přerušili styky, že se s nimi nestýká“. Z uvedeného vyplývá, že od této tragické události ani sama zůstavitelka neměla zájem se se svou rodinou – konkrétně i se svými vnuky [jméno] a [jméno] [příjmení] vídat. V roce [rok] – před datem sepsání závěti a listiny o vydědění (tj. před datem [datum]) došlo k vyhrocení sporů mezi dětmi zůstavitelky a jejich rodinami o způsob využití domu v [adresa], tyto neshody byly řešeny též soudní cestou. Soudní a majetkové spory v širší rodině v této době a po datu sepsání listiny o vydědění však soud I. stupně nepovažoval v tomto sporu za podstatné. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], z této soud i. stupně nic podstatného k předmětu řízení nezjistil. Výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] byla z hlediska podstatných dotazovaných skutečností velmi obecná, neurčitá, vyhýbavá, přičemž zcela jistě byla kvalita její výpovědi ovlivněna zřejmým strachem svědkyně z obávaného napadení její osoby ze strany partnera žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Obavy z možného agresivního chování partnera žalované byly též důvodem nedostavení se svědka [jméno]