36 CO 370/2021-145 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zrušil společné nájemní právo účastníků k družstevnímu bytu [číslo] o velikosti 3+1, situovanému ve čtvrtém patře domu [adresa] v [obec a číslo], [ulice a číslo], a žalobkyni určil jeho výlučnou nájemkyní a členkou družstva (výrok I). Žalovanému stanovil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený jí předat do 30ti dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III) a žalovanému uložil zaplatit státu náklady ve výši [částka] (výrok [příjmení]). 2. Vyšel ze zjištění, že účastníci byli manželé od [datum] do [datum] [rok] (datum právní moci rozsudku o rozvodu jejich manželství). Za trvání manželství získali společné členství v Bytovém družstvu [ulice a číslo], se kterým je spojeno právo jejich společného nájmu předmětného bytu. Ten společně (nejprve se svými dcerami a po jejich odstěhování již sami) obývali do ledna [rok], kdy žalovaný znemožnil žalobkyni jeho užívání, když vyměnil zámky od vstupních dveří a odepřel jí do bytu vstup. Byla tak nucena se nejprve přestěhovat k jedné ze zletilých dcer účastníků, a posléze si zajistit nájemní bydlení, ve kterém žije dodnes. Sám žalovaný valnou část bytového vybavení přestěhoval do domu v obci [obec], který v té době užíval se svou novou životní partnerkou a nyní zde bydlí i s jejich dcerou, která se jim v průběhu řízení v říjnu [rok] narodila. Jeho životní partnerka je majitelkou domu, finanční částku, kterou jí pomohl dům získat (vydražit), si mezi sebou vypořádali. V roce [rok] žalovaný inicioval prodej předmětného bytu, který nevyšel pro změnu postoje tehdejšího zájemce o koupi. Po zahájení řízení však počal tvrdit, že došlo ke změně jeho stanoviska, když se s partnerkou rozhodli v budoucnu přestěhovat do [obec] a předmětný byt využít.. Předseda představenstva družstva preferuje jako nájemce žalobkyni, se kterou se na schůzích družstva setkával (žalovaného viděl jen jednou). 3. Po rozvodu se účastníci na dalším užívání bytové jednotky nedohodli, oba požadují, aby se stali výlučnými nájemci a členy družstva. Žalobkyně akcentuje, že byt využije pro sebe, když pracuje v hlavním městě, nemá jinou trvalou možnost bydlení, a bydlí proto v nájmu. Žalovaný rovněž tvrdí, že jej chce pro sebe a pro svou novou rodinu (s partnerkou uvažují o sňatku), když se svou partnerkou a jejich dcerou se chtějí v budoucnu přestěhovat do [obec], má přislíbeno, že pak bude moci pracovat na pobočce v [obec], a dům, kde dnes bydlí, buď pronajmou či prodají. Akcentoval rovněž, že o získání bytu se zasloužil více než žalobkyně, když mu byl přidělen v době, kdy byl důstojníkem čsl. armády. 4. Uvedená zjištění hodnotil dle § 768 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a dospěl k závěru, že zjištěné skutečnosti více svědčí ve prospěch žalobkyně. Zejména vzal zřetel na stanovisko pronajímatele a vlastníka předmětného bytu (družstva), který ji jednoznačně preferoval, a dále přihlédl k dlouhodobému místu výkonu její práce i způsobu zajištění bytové potřeby. V kontrastu s tím pak hodnotil možnost bydlení žalovaného v rodinném domě ve vlastnictví jeho životní partnerky, se kterou plánují společnou domácnost a vychovávají jejich šestiměsíční dceru, jako nadstandardní, plně vyhovující k uspokojení bytové potřeby rodiny s dítětem. Zásluhu žalovaného o získání bytu jeho činností v čsl. armádě posoudil jako nevýznamnou s tím, že žalobkyně se rovněž podílela na zajišťování rodinných potřeb a vykonávala zaměstnání učitelky. Podstatným neshledal ani jeho tvrzení o lepší finanční situaci, která by mu umožnila lépe uspokojit nároky žalobkyně vzešlé z vypořádání družstevního podílu, když konstatoval, že za situace, kdy probíhá samostatné řízení o vypořádání společného jmění manželů, ve kterém dojde k vyjasnění společných aktiv a pasiv účastníků, jsou tyto úvahy v současné době předčasné. Vyhověl proto požadavku žalobkyně, když ji určil výlučnou nájemkyní předmětného bytu i členkou družstva, a uložil žalovanému předmětný byt vyklidit a vyklizení jí ve lhůtě 30 dnů odevzdat. Při rozhodování o nákladech řízení s odkazem povahu sporu (iudicium duplex) aplikoval § 153 a § 142 odst. 2 o. s. ř., a žádnému z účastníků proto náhradu nákladů řízení nepřiznal. Náklady státu pak uložil zaplatit žalovanému podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že jeho návrhu na způsob uspořádání vztahů nebylo v řízení vyhověno. 5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. Ohradil se zejména proti skutkovým závěrům soudu prvního stupně, když namítl nekritická hodnocení provedených důkazů a z nich vyplývající nesprávná skutková zjištění. Vymezil se dále proti jednostrannému hodnocení rozhodných kritérií ve prospěch žalobkyně s tím, že soud při rozhodování nepřihlédl k jeho zásluze o získání bytu ani ke skutečnosti, že jeho výdělková a majetková situace mu lépe umožňuje žalobkyni poskytnout přiměřené finanční vypořádání družstevního podílu. Uvedl, že podstatnou a soudem opomenutou okolností pro rozhodnutí věci je však skutečnost, že předmětný byt nyní užívá a nemá jinou možnost bydlení. V současné době vztah s jeho partnerkou a matkou dítěte prochází krizí, a není tak možné jejich společné bydlení. [příjmení] tak možnost užívat dům ve [adresa], který přesto do té doby využíval pouze k víkendovým pobytům. Jeho zdravotní stav je negativně ovlivněn operací kyčelního kloubu, která si vyžádá jeho delší hospitalizaci v [obec], na který naváže léčebný pobyt v lázních. Zopakoval rovněž, že nelze přihlédnout k výpovědi jeho dcery, která vypovídala zcela tendenčně ve prospěch své matky (žalobkyně), a je proto rozhodnut na ni podat trestní oznámení pro křivou výpověď. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil napadené meritorní rozhodnutí tak, že jej určí výlučným nájemcem a členem družstva a přizná mu plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobkyně se ve svém vyjádření plně ztotožnila se skutkovými i právními závěry soudu prvého stupně. Zopakovala, že z předmětného bytu neodešla dobrovolně, ale byt to žalovaný, kdo ji svým protiprávním jednáním v přístupu do bytu zamezil. O jeho chování k ní i k ostatním členům domácnosti vypovídá nejen způsob, kterým jí připravil ze dne na den o domov, ale i hrozba trestními oznámeními, naposledy trestním oznámením za pomluvu přítelkyně, se kterou podle jeho účelového tvrzení již nežije. V této souvislosti akcentovala, že k vyhlášení rozhodnutí soud přistoupil koncem dubna, a tedy pokud došlo v poměrech žalovaného k zásadní změně dva měsíce před tímto datem, nepochybně nelze k této skutečnosti přihlédnout. K tvrzené zásluze žalovaného o získání předmětného bytu opětovně sdělila, že pokud by neměl rodinu s dětmi na Slovensku, byt by mu nebyl přidělen. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a žalovanému uložil uhradit jí náklady řízení. 7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), se závěrem, že odvolání není důvodné. 8. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil, a to jak každý jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti. Správný je i jeho skutkový závěr, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí v souladu s ust. § 157 odst. 2 o. s. ř. jasně rozvedl, když ujasnil, které skutečnosti má za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jakými úvahami se řídil a proč. V odůvodnění napadeného rozsudku jsou jeho skutková zjištění jasná a přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým a výstižným shrnutím, a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se skutkovými i právními závěry prvostupňového soudu a v plném rozsahu na ně odkazuje. 9. Odvolací námitky žalovaného se týkají zejména hodnocení provedených důkazů, když odvolacímu soudu předkládá vlastní verzi tohoto hodnocení. Uvedené výhrady však odvolací soud nesdílí; prvostupňový soud svá zjištění učinil z poznatků a dojmů získaných z důkazů, které v řízení správně provedl, a napadený rozsudek obsahuje i jejich řádné zhodnocení (§ 132 o. s. ř.). 10. Při rozhodování o dalším nájmu družstevního bytu a osudu členského podílu po rozvodu manželství účastníků soud prvního stupně aplikoval správné ustanovení občanského zákoníku (§ 768 o. z.), podle kterého„ zaniklo-li manželství rozvodem, a manželé měli k domu nebo bytu, v němž se nacházela jejich rodinná domácnost, stejné, nebo společné právo, a nedohodnou-li se, kdo bude v domě nebo bytě dále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z nich podle okolností případu dosavadní právo toho z rozvedených manželů, na kterém lze spravedlivě žádat, aby dům nebo byt opustil, a popřípadě zároveň rozhodne o způsobu náhrady za ztrátu práva; přitom přihlédne zejména k tomu, kterému z rozvedených manželů byla svěřena péče o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti a o které manž