36 CO 414/2021-643 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o určení, že listina předložená první žalovanou v dědickém řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení] jako jeho pravá holografní závěť, jejíž text je přepsán do výroku rozsudku, není pravou listinou jím vyhotovenou a není ani jeho závětí (výrok I). Neúspěšným žalobkyním uložil povinnost zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovaným částku [částka] (výrok II) a státu částku [částka] (výrok III). 2. Rozhodl tak o žalobě zákonných dědiček po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém [datum], kterou podaly na základě výzvy (odkazu) soudní komisařky JUDr. [jméno] [příjmení] v dědickém řízení, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně jako dcery zůstavitele se tak podle odkazu notářky domáhají proti jeho manželce a synovi (nevlastnímu bratrovi) uvedených určení, když v dědickém řízení a následně i v návrhu na zahájení řízení namítly, že po formální i obsahové stránce nemůže listina jako holografní závěť obstát (zpochybňují zůstavitelovo autorství i jednoznačnost vyjádření vůle odkázat nemovitost pro případ smrti synovi) a že v době jejího údajného vyhotovení (v den smrti [datum]) nebyl pro svůj zdravotní stav a medikaci léky zůstavitel schopen samostatného právního jednání (plně způsobilý k právním úkonům). 3. V žalobě zejména akcentovaly, že listina v dědickém řízení předložená jako holografní závěť je pro svou neurčitost, zmatečný obsah s nesrozumitelnými formulacemi a škrty neplatná. Z jejího obsahu není jasné, zda zůstavitele měl v úmyslu pořídit závěť a nedostatečně specifikovanou nemovitost, označenou pouze jako dům v [obec a číslo] – [část obce], [anonymizována tři slova], pro případ smrti tak synovi (druhému žalovanému) odkázat nebo vzhledem k opakovanému užití termínu dar mu ji darovat. Dále namítly, že uvedené rozpory spolu se závažností jeho zdravotnímu stavu, brzkého očekávání konce s vědomím nevyléčitelnosti onkologického onemocnění a k podávané medikaci pro útlum bolesti vypovídají o tom, že v době sepisu listiny nebyl schopen tak závažného právního úkonu. V této souvislosti rovněž zdůraznily, že otec byl právně dostatečně erudovaný, a proto uvedený zjevný rozpor v užité terminologii svědčí buď o úmyslné snaze zneplatnit závěť sepsanou na naléhání manželky či o jeho momentální [anonymizováno] nezpůsobilosti k pořízení závěti těsně před smrtí. Vyjádřily i přesvědčení, že rukopis zůstavitele neodpovídá rukopisu jejich otce, a že různé mezery mezi slovy působí dojmem dodatečného doplnění textu listiny. 4. Mezi účastníky je nesporné, že ve věci zůstavitele [jméno] [příjmení], zemřelého [datum], je vedeno dědické řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. [spisová značka]. Předmětem dědictví je i nemovitost dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, která je v závěti, předložené manželkou zůstavitele (první žalovanou) označena jak dům v [obec a číslo] - [část obce], [anonymizována tři slova]. Dědické řízení projednává soudní komisařka JUDr. [jméno] [příjmení], která po uplatnění výhrad k předložené závěti, součástí které je předmětná nemovitost, vyzvala žalobkyně k podání této žaloby. 5. Soud prvního stupně při hodnocení okolností sepsání holografní závěti a způsobilosti zůstavitele k jejímu pořízení vzal za prokázané, že zůstavitel [anonymizována čtyři slova]. Na [anonymizováno] a [jméno] [rok] byl na vlastní žádost propuštěn z nemocnice Poslední den v roce strávil doma se svojí rodinou, za přítomnosti manželky a syna (žalovaných), tchýně, sestry a dcery [jméno] (žalobkyně b)). Závěť sepsal [datum] mezi [anonymizováno] až [údaj o čase] hod., kdy s ním zůstala vzhůru již jen manželka [jméno] [příjmení] (žalovaná a)). Po sepsání závěti, v počátečních hodinách [ulice] roku ([datum]) se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že rodina [anonymizována čtyři slova] [anonymizována čtyři slova], [anonymizována čtyři slova]. Při převozu i při přijetí do nemocnice byl při vědomí. V době sepisu posuzované listiny nejednal v [anonymizována dvě slova] a ani jinak jeho zdravotní stav neomezoval jeho rozhodovací, rozumové a volní schopnosti. Posuzovaná listina je jeho závětí, kterou sepsal a podepsal vlastní rukou spolu s uvedením dne, měsíce a roku jejího pořízení. 6. Dále vyšel z obsahu posuzované listiny, ve které je uvedeno:„ Závěť vlastní rukou, závěť. Já [příjmení] [příjmení], [rodné číslo], bytem [ulice a číslo], stanovuji po zralé úvaze, daruji, dům v [obec a číslo] – [část obce], Na [anonymizována dvě slova] svému synovi [jméno] [příjmení] [rodné číslo], bytem [adresa] [příjmení] [příjmení]. Tento dar není započítán do dědického řízení.“ 7. Vzhledem k tomu, že zůstavitel zemřel [datum], uvedené skutečnosti (zjištění) právně hodnotil dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., platného do [datum] (občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“). Aplikoval zejména ustanovení § 34 a násl., § 476, § 476a obč. zák. 8. Uzavřel, že předmětná holografní závěť je platná, když splňuje jak základní náležitosti právních úkonů, tak zákonem předepsanou formu. Zůstavitelem byla vlastnoručně sepsána, podepsána, obsahuje den, měsíc a rok podpisu (§ 40 ve spojení s § 476, § 476a obč. zák.), jedná se o právní úkon učiněný vážně, svobodně, určitě a srozumitelně (§ 37 obč. zák.) a v době sepisu tohoto úkonu nebyl pisatel omezen ve způsobilosti k právním úkonům, nejednal v [anonymizována dvě slova] či v jiném zdravotním stavu, který by jeho rozhodovací, rozumové a volní schopnosti omezoval (§ 38 obč. zák.). 9. Argumentoval rovněž tím, že písemný právní úkon je dostatečně určitý a srozumitelný, když z jeho obsahu jednoznačně vyplývá vůle zůstavitele učinit závěť (nikoli darování), označit dědice i majetek, kterého se mu po jeho smrti má dostat. Skutečnost, že předmětný dům nebyl v rozhodné době kolaudován (jednalo se o rozestavěný dům bez přiděleného čísla popisného), a byl tedy označen jen adresou, na srozumitelnosti závěti neubírá, když jiná stavba ve vlastnictví zůstavitele se v době jeho úmrtní na uvedené adrese (ani jinde v [obec]) nenacházela. 10. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl a o nákladech řízení rozhodl podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 o. s. ř.), když neúspěšné žalobkyně zavázal, aby žalovaným na náhradu účelně vynaložených nákladů zaplatily částku [částka] a státu [částka]. 11. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně včasné odvolání. Ohradily se zejména proti způsobu hodnocení předmětné listiny, když setrvaly na své žalobní argumentaci, že je nezbytné ji vyložit dle § 35 odst. 2 obč. zák. jako darovací smlouvu nebo jako neplatnou závěť pro neurčitost obsahu, kterou nelze překlenout výkladem. Zopakovaly zejména, že pokud zemřelý v závěru listiny uvedl, že dar není započítáván do dědického řízení, nepochybně tak reagoval na ustanovení zákona, podle kterého se v dědickém řízení přihlíží k darům, které dědicové nabyli za života zůstavitele. Rovněž opětovně akcentovaly, že zůstavitel před smrtí [anonymizováno] velikými bolestmi, které jej omezovaly v písemném projevu, což podporuje jejich zásadní pochybnosti o způsobilosti zemřelého k sepsání vlastnoruční závěti krátce před smrtí. V této souvislosti poukázaly na závěry odborného vyjádření soudního znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Navrhly proto, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přízná jim i plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 12. Žalovaní se plně ztotožnili se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které ve vyjádření zčásti zopakovali či parafrázovali, a vyvraceli tak námitky žalobkyň. Odmítli jejich odvolací argumentaci o neurčitosti a nejasnosti závěti i nezpůsobilosti zůstavitele učinit tento právní úkon. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jim i plnou náhradu nákladů odvolacího řízení. 13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň není důvodné. 14. Soud prvého stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, provedené důkazy řádně hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a učinil správný skutkový závěr, když v odůvodnění rozhodnutí v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. uvedl, které skutečnosti má za prokázány a proč. 15. V jeho odůvodnění jsou skutková zjištění jasná, přehledná, z nich učiněný skutkový závěr je jejich logickým, výstižným shrnutím a je i dostatečným podkladem a východiskem pro právní hodnocení věci. Odvolací soud se ztotožňuje i s tímto podrobným, pečlivým právním hodnocením a v plném rozsahu na ně odkazuje. 16. Při rozhodování správně aplikoval právo platné v den smrti zůstavitele, tedy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013 (srov. § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). 17. Lze pak plně souhlasit se závěrem soudu prvního stupně, že holografní závěť není neplatná z důvodu nezpůsobilosti zůstavitele k právním úkonům v době pořizován