36 CO 51/2022-87 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a na nákladech řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II). 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu dosud neuhrazené postoupené pohledávky od [právnická osoba], s. r. o., (dále též“ původní věřitelka“) ze dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že pohledávka vznikla na základě ústní smlouvy mezi původní věřitelkou a dlužníkem, která byla následně podložena písemnou Dohodou o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu (dále jen„ Dohoda“), která byla uzavřena mezi původní věřitelkou a dlužníkem dne [datum]. Dlužník na základě této dohody uznal svůj dluh ve výši [částka] a zavázal se jej (ponížený o částku [částka]) splácet měsíčními splátkami v minimální výši [částka], splatnými do 10. dne v měsíci, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], pod ztrátou výhody splátek. Žalobkyně také poukázala na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], týkající se práv a povinností z totožné Dohody mezi týmiž účastníky ohledně částky [částka]. 3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl žalobu zamítnout. Namítl především promlčení nároku žalobkyně s tím, že promlčecí lhůta uplynula v [anonymizováno] 2014. Dále namítal, že původní závazek žalovaného specifikovaný v článku II./2. Dohody byl nahrazen závazkem v článku III./2. Žalovaný dále argumentoval neplatností uznání původního závazku a neexistencí původního závazku. Dále mimo jiné uvedl, že obsah ujednání v článku II./2. Dohody je nesrozumitelný a neurčitý a nelze je vykládat jako platný právní úkon s účinky uznání dluhu. 4. Soud prvního stupně činil svá skutková zjištění v bodech 5 až 7 napadeného rozsudku, odvolací soud pro stručnost na tato zjištění odkazuje. Soud prvního stupně především zjistil, že původní věřitelka [právnická osoba], s. r. o., [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] uzavřeli Dohodu. V článku II. této Dohody, který byl nazván Uznání dluhu, v odstavci 2., je uvedeno mimo jiné, že [jméno] [příjmení], tedy žalovaný, má dluh za [právnická osoba], s. r. o., [částka] [anonymizováno], [částka] a že svůj závazek vůči [právnická osoba], s. r. o., [částka] [anonymizováno], [částka] uznává bez výhrad co do výše i právního důvodu. V článku III., který je nazván„ Dohoda smluvních stran o vypořádání závazku“, v odstavci 2. je uvedeno, že:„ [jméno] [příjmení] se zavazuje zaplatit svůj dluh, který má vůči [právnická osoba], s. r. o., ve výši [částka], který písemně uznal (článek II. odst. 1 této dohody) a to nejpozději do [datum]“. Dále je mimo jiné uvedeno, že:„ Dluh se zavazuje splácet v měsíčních splátkách vždy nejpozději do desátého kalendářního dne v měsíci, počínaje měsícem [anonymizováno] [rok]. Minimální výše splátky bude činit [částka]“. Dále je uvedeno, že:„ Prodlením se splacením byť i jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh…“. Svá zjištění pak soud prvního stupně shrnul ještě v bodě 9 napadeného rozsudku, ve kterém uvedl následující skutečnosti. Žalobkyně se stala věřitelem žalovaného na základě dohody o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba], s. r. o., a žalobkyní. Pohledávka [právnická osoba], s. r. o., za žalovaným vznikla na základě Dohody o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu ze dne [datum] mezi smluvními stranami [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Tato dohoda obsahovala řadu smluvních ujednání, jejichž obsah lze zcela oddělit, neboť se jedná o různá právní jednání mezi zúčastněnými smluvními stranami na jedné listině. Žalovaného se mimo jiné týká ujednání o uznání dluhu k článku II. odst. 2. a ujednání v článku III. 2., které se týká vypořádání závazků. V článku III. 2. na druhém řádku tohoto odstavce v textu v závorce je však písařská chyba, kde je uvedeno:„ článek II. odst. 1 této dohody“. Z kontextu celého ujednání je však zřejmé a evidentní, že správně mělo být uvedeno:„ článek II. odst. 2. této dohody“. Žalovaný ke svým tvrzením nenabídl žádné důkazy a omezil se na výklad svého pohledu na obsah dohody ze dne [datum] a argumentaci promlčení nároku žalobkyně. 5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil dle § 558, § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že ačkoliv v Dohodě je žalovaný označen i za pomocí IČO, uzavřel ji jako fyzická osoba. Soud prvního stupně věc tedy uzavřel, že v daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že dluh žalovaného za věřitelkou, [právnická osoba], s. r. o., v době uznání dluhu existoval. Naopak nebylo prokázáno, že by na dluh žalovaný byť jen částečně plnil. Uznání dluhu žalovaným v listině ze dne [datum] má veškeré zákonem požadované náležitosti a je platné. V článku II. odst. 2. Dohody žalovaný svůj dluh uznal. V článku III. 2. Dohody se žalovaný zavázal ke splátkám uznaného dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil ani první splátku, kterou měl zaplatit do [datum], stal se od [datum] splatný celý dluh. Od [datum] běží žalobkyni jako právní nástupkyni původního věřitele desetiletá promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána soudu dne [datum], byla podána včas a námitka promlčení je nedůvodná. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání. Namítal, že na jednání dne [datum] bylo žalovanému dáno soudem poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na toto poučení reagoval žalovaný svým písemným podáním ze dne [datum], kterým doplnil řadu svých tvrzení ohledně neexistence uznávaného závazku a navrhl i řadu důkazů. Při jednání dne [datum] ani jindy v průběhu řízení před soudem prvního stupně soud neučinil vůči účastníkům poučení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. a řízení tak nebylo nikdy fakticky koncentrováno. V rozporu s občanským soudním řádem pak soud prvního stupně neprovedl žádný z žalovaným navržených důkazů a ani v odůvodnění rozsudku neuvedl, proč důkazní návrhy žalovaného pominul. Soud prvního stupně také neuvedl, z jakých důkazů učinil závěr, že dluh v době uznání existoval. Žalovaný dále namítal, že v Dohodě nedošlo řádně k uznání dluhu včetně dluhu předmětného, neboť tento dluh nebyl dostatečně specifikován co do svého důvodu. Pokud původní věřitelka ([právnická osoba], s. r. o.) jako nájemce platila [právnická osoba], s. r. o., jako pronajímateli nájem, plnila tak smluvní závazek vůči svému smluvnímu partnerovi. Pokud se měl žalovaný zavázat vložit původní věřitelce částku [částka] odpovídající zaplacenému nájemnému věřitelkou, není zřejmé, co bylo důvodem tohoto závazku a o jaký„ vklad“ do společnosti věřitelky se mělo jednat, když nebyly splněny podmínky, za kterých vzniká společníkovi povinnost vkladu. Nemohlo jít ani o plnění za jiného, neboť původní věřitelka jako nájemce platila nájem, což byla její povinnost vyplývající z nájemní smlouvy. Z uvedených důvodů shledal žalovaný napadený rozsudek nepřezkoumatelným a navrhl jeho zrušení. 7. Žalobkyně ve svém vyjádření nesouhlasila s argumentací žalovaného. Uvedla, že na jednání dne [datum] bylo mimo jiné sděleno, že po uplynutí poskytnuté lhůty jednoho měsíce od doručení protokolu o jednání dojde ke koncentraci řízení ve smyslu § 118b o. s. ř., koncentrace řízení tak nastala ke dni [datum]. Během jednání dne [datum] pak žalovaný žádné písemné podání neučinil. Následně měl soudu prvního stupně doručit již jen závěrečný návrh. Soud prvního stupně neprovedl jen jeden důkaz, ale provedl tři důkazy. Dohoda pak dostatečně podrobně, srozumitelně a určitě popisuje hospodářskou kauzu závazku žalovaného, a to v čl. I. Žalovaný a jeho manželka užívali ke svému podnikání nebytové prostory, které měla pronajaty [právnická osoba], s. r. o. Tato společnost předmětné prostory neužívala, ale platila za ně nájem. Žalovaný v předmětných prostorách provozoval prodejnu ovoce a zeleniny. Manželka žalovaného, paní [jméno] [příjmení], v předmětných prostorách provozovala kosmetické studio. Dohoda pak upravila finanční vypořádání mezi stranami. Dluh žalovaného má tedy faktický i právní základ. Opakované tvrzení žalovaného o neexistenci závazku je tak nedůvodné. Uznání dluhu je dostatečně určité a srozumitelné v kontextu ostatních ustanovení Dohody. Pojmem vložit do společnosti původní věřitelky měly strany na mysli uhradit či poskytnout finanční částku a tak se vypořádat. Navrhla tedy potvrzení rozsudku jako věcně správného. 8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a o. s. ř. a odvolání shledal důvodným, byť z jiných důvodů, než tvrdí žalovaný. 9. Odvolací soud především konstatuje, že neshledal žádné procesní pochybení soudu prvního stupně. Žalovaný se mýlí, pokud soudu prvního stupně vyčítá, že