39 CO 152/2022-105 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci [částka] s 8,25% zákonným úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrok II.) a uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jejího právního zástupce do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení zadostiučinění za dlouho trvající řízení, které bylo vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 561/2009 a následně pod sp. zn. 7 Cm 110/2013, a které podle žalobce trvalo celkem 10 let a téměř 12 měsíců, což je doba nepřiměřená. 3. Soud I. stupně vyšel ze skutkového závěru, že řízení trvalo ve vztahu k žalobci od [datum], kdy mu byla doručena žaloba spolu se směnečným platebním rozkazem, do [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci, tj. 10 let a 6 měsíců. Žalobce v podkladovém řízení vystupoval na straně žalované ještě s třemi dalšími žalovanými (posléze s dvěma). Předmětem řízení bylo zaplacení částky [částka] z titulu ručitelského směnečného závazku. Podkladové řízení bylo složitější po stránce skutkové, neboť se soud I. stupně musel zabývat tím, zda závazky byly [právnická osoba] – [právnická osoba] před vyplněním směnky uhrazeny, zda směnka měla být vyplněna v měně CZK nebo EUR, jaké závazky mohou být zahrnuty do směnečné sumy a zda společnost [právnická osoba], která směnku vystavila, odpovídala i za závazky společnosti [právnická osoba] Částečnou složitost shledal soud I. stupně i po stránce procesní, neboť podkladový soud rozhodoval o návrhu žalovaných na osvobození od soudních poplatků, o procesním nástupnictví na straně žalobce a také musel reflektovat vyhlášený konkurz na žalovaného 2). S ohledem na to, že žalovaný 2) a 3) sporovali svůj podpis na směnce, ustanovil podkladový soud znalce z oboru písmoznalectví. Dále soud I. stupně uzavřel, že žalobce se na délce řízení nepodílel. V postupu orgánů státu shledal soud I. stupně do určité míry nekoncentrovaný postup a průtahy v řízení v období od [datum] do [datum], v období od [datum] do [datum] a v období od [datum] do [datum]. Řízení mělo pro žalobce běžný význam, byť jeho předmětem bylo zaplacení vyšší částky ([částka]). V této souvislosti odkázal soud I. stupně na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, kterou ve svém rozhodnutí i odcitoval. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, opakovaně – 3x ve věci rozhodoval nalézací i odvolací soud a 1x Nejvyšší soud. Soud I. stupně dále vyšel z toho, že žalobce podal u žalované žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v uvedeném řízení dne [datum] ve výši [částka]. Žalovaná připustila, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky uvedeného řízení a žalobci mimosoudně před podáním žaloby uhradila na nemajetkové újmě částku [částka]. Žalovaná při stanovení výše zadostiučinění vyšla z částky [částka] za rok trvání řízení (za první dva roky v poloviční výši). Základní částku ponížila o 10% z důvodu složitosti řízení, o 20% pro počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, a o 5% z důvodu sdílené újmy, neboť na straně žalované vystupovalo více subjektů, kteří mohli újmu založenou délkou sporu sdílet. 4. Tyto skutkové okolnosti soud I. stupně zjistil ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 7 Cm 561/2009 a sp. zn. 7 Cm 110/2013 (po vyloučení věci, mj. ve vztahu k žalobci, k samostatnému projednání). Průběh posuzovaného (posuzovaných) řízení soud I. stupně podrobně popsal v odstavci 6 až 7 svého rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje. 5. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1, § 13, § 31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 a další judikaturu Nejvyššího soudu citovanou v napadeném rozhodnutí, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé, a že újmu vzniklou 10 let a 6 měsíců trvajícím řízením nelze již odškodnit jinak než v penězích. 6. Soud I. stupně uvedl, že dobu posuzovaného řízení ve vztahu k žalobci vymezil od [datum], kdy mu byla doručena žaloba, neboť před tím nemohl újmu založenou vedeným řízením pociťovat, pakliže o řízení nevěděl, do doby konečného rozhodnutí ve věci dne [datum] (právní moc). Řízení soud I. stupně shledal částečně složitým po stránce skutkové a hmotněprávní, zejména s ohledem na procesní obranu žalovaných (popsáno v odstavci 3 tohoto rozsudku) a obdobně pak i po stránce procesní vzhledem k častějším procesním rozhodnutím (viz odstavec 3). Dále soud I. stupně uzavřel, že věc byla opakovaně vedena na 3 stupních soudní soustavy (3x rozhodoval nalézací soud, 3x soud odvolací a 1x Nejvyšší soud). V řízení se pak vyskytly opakované průtahy, jejichž rozmezí soud I. stupně ve svém rozhodnutí uvedl. Také dospěl k závěru, že postup nalézacího soudu v podkladovém řízení byl do určité míry nekoncentrovaný, když např. zastavil řízení o odvolání žalovaných bez poskytnutí dodatečné lhůty k zaplacení soudního poplatku poté, co jejich žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl, nebo že ze strany odvolacího soudu byla věc podkladovému soudu vrácena bez věcného vyřízení, protože nebylo rozhodnuto o opožděném podání žalobce. Význam předmětu řízení shledal soud I. stupně jako běžný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a zejména na judikaturu ESLP. Naposledy soud I. stupně neshledal důvody pro využití institutu sdílené nemajetkové újmy, byť na straně žalované vystupovaly čtyři subjekty (fyzické osoby), avšak podle názoru soudu I. stupně měl každý z nich své právní zastoupení, žalobce nad to vystupoval argumentačně zcela samostatně a také jako jediný z žalovaných byl alespoň z části schopný žalovanou částku uhradit. 7. Soud I. stupně určil základní částku ve výši [částka] (správně má být [částka], pozn. odvolacího soudu), když vyšel z částky [částka] za rok, za prvé dva roky v poloviční výši. Od základní částky odečetl 10 % z důvodu vyšší složitosti skutkové i hmotněprávní, 5% z důvodu vyšší procesní složitosti a 20% pro počet stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela. Naopak základní částku navýšil o 15% z důvodu průtahů a nekoncentrovaného postupu soudu I. stupně. U významu předmětu řízení pro žalobce pak neučinil žádné procentuální zhodnocení. Celkem tedy soud I. stupně od základní částky odečetl 25% ([částka] – [částka] = [částka]) a přiznal žalobci náhradu za nemajetkovou újmu ještě ve výši [částka], když žalovaná mimosoudně hradila částku [částka] ([částka] – [částka] = [částka]), spolu s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % podle § 1970 o. z. ve spojení s § 15 odst. 2 OdpŠk. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce byl úspěšný pouze částečně, ale plnění záviselo na úvaze soudu, ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a přiznal žalobci částku [částka] Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], odměna za zastupování za čtyři úkony po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé, repliku, účast při jednání dne [datum] a 4 x režijní paušál po [částka] a 21 % DPH ve výši [částka]. 9. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání do výroku I. o věci samé a do akcesorického výroku III. o nákladech řízení. Žalovaná nesouhlasila s právním posouzením jednotlivých hledisek, jak učinil soud I. stupně. Zejména namítala, že pokud soud I. stupně hodnotil postup podkladového soudu v některých fázích řízení jako nekoncentrovaný a tuto skutečnost zohlednil navýšením základní částky o 15%, tak takovéto navýšení již v sobě nese skutečnost, že žalobce je odškodňován v téže věci dvakrát za totéž. Podle žalované má být žalobce odškodněn za posuzované řízení jako celek a nelze tedy dále odškodnění za nepřiměřenou délku řízení navyšovat s ohledem na jednotlivé úseky řízení. Jinak řečeno nelze soudem I. stupně seznanou nekoncentrovanost podruhé zohledňovat při posuzování jednotlivých kritérií, když se tato promítla již v samotné délce posuzovaného řízení. Ohledně posouzení sdílené újmy soudem I. stupně má žalovaná za to, že je zde naopak důvod pro její zohlednění, neboť to byl právě žalobce, který s ostatními žalovanými převzal dobrovolně ručitelský závazek. Postavení žalovaných v posuzovaném sporu proto odpovídá zájmovému souladu, což by mělo být zohledněno formou snížení základní částky odškodn