53 CO 221/2022-48 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody ve výši [částka] z titulu smlouvy ze dne [datum] o základním psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze. Žalobkyně dokončila první část výcviku, která trvala 3 roky, přičemž jí bylo žalovanou svévolně a bezdůvodně odepřeno další pokračování ve výcviku. Bez certifikátu, který se uděluje až po řádném ukončení II. části výcviku, nemůže žalobkyně vykonávat činnost, pro kterou absolvovala a uhradila výcvik. Žalovaná namítala, že se nezavázala k uzavření smlouvy o psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze – ve výcvikové části II., a žalobkyni tak nevzniklo právo na uzavření této smlouvy. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených důkazů dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění přezkoumávaného rozsudku (bod 4. až 15.). Odvolací soud proto na tomto místě pouze ve stručnosti shrnuje stěžejní skutková zjištění. 4. Žalobkyně uzavřela se žalovanou Smlouvu o základním psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze (výcviková část I. - dále jen„ smlouva o výcviku I.“), jejímž předmětem byl závazek poskytovatele (žalované) poskytnout účastníkovi (žalobkyni) možnost účasti v základním psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze v letech [rok] – [rok], a to v I. části výcviku (s tím, že pro účely smlouvy se výcvikem rozuměla výcviková část I.) a závazek účastníka účastnit se výcviku, řádně jej dokončit a uhradit za účast v něm sjednanou cenu. Žalobkyně celý výcvik I. absolvovala. K uzavření smlouvy týkající se ve II. části výcviku nedošlo. 5. Soud prvního stupně po citaci § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) uzavřel, že v projednávané věci není naplněn již první z předpokladů odpovědnosti za škodu, a to porušení právní povinnosti na straně žalované. Žalovaná uzavřela s žalobkyní smlouvu o výcviku I., kterou se zavázala poskytnout žalobkyni možnost účasti v základním psychoterapeutickém výcviku v biosyntéze v letech [rok] – [rok], a to ve výcvikové části I., přičemž tuto svou smluvní povinnost neporušila. Žalobkyně absolvovala výcvikovou část I. řádně v souladu se smlouvou. Žalovaná se ve smlouvě (ani jinde) nezavázala uzavřít se žalobkyní smlouvu týkající se pokračování ve výcvikové části II., a přestože žalobkyně splnila veškeré podmínky výcvikové části I., nezakládala tato skutečnost právní nárok žalobkyně na uzavření smlouvy na výcvikovou část II. K tvrzení žalobkyně, že výcviková část I. je jí„ k ničemu“ bez navazujícího výcviku II., který teprve je zakončen certifikátem, prvostupňový soud konstatoval, že žalobkyně dobrovolně akceptovala rozdělení výcviku na dvě části, které jsou smluvně ošetřeny dvěma samostatnými smlouvami, a to tím, že uzavřela smlouvu pouze na výcvikovou část I., aniž by ve smlouvě byl jakkoli uveden právní nárok na uzavření smlouvy na výcvikovou část II. Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že splnila veškeré podmínky absolvování výcviku I., a měla tak důvodné očekávání v uzavření navazující smlouvy, soud prvního stupně neshledal naplnění podmínek předsmluvní odpovědnosti. Žalovaná nezačala nikterak vyjednávat se žalobkyní podmínky uzavření smlouvy na výcvikovou část II., natož aby se jednání o smlouvě dostala tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo vysoce pravděpodobné (§ 1729 odst. 1 o. z.). Prvostupňový soud nepřisvědčil ani námitce žalobkyně, že [ulice] asociace pro psychoterapii, která žalované udělila akreditaci, ve svém certifikačním řádu pro komplexní psychoterapeutické výcviky uvádí, že institut doloží odpovídající právní zajištění výcviku formou smlouvy mezi účastníkem a institutem, přičemž smlouva se vztahuje na celý obsah a rozsah výcviku včetně podmínek jeho řádného ukončení. V řízení totiž bylo prokázáno, že jde pouze o doporučení pro instituty, která nejsou závazná, a každý institut si může výcvik ošetřit smluvně podle svých potřeb. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala nedostatečné zjištění skutkového stavu, když nebyly provedeny jí navržené důkazy. Žalobkyně zdůraznila, že jí po celou dobu výcviku nebylo poskytnuto žádné hodnocení, že by něco bylo v nepořádku, ani nebyla z výcviku vyloučena. Žalovanou jí bylo svévolně a bezdůvodně odepřeno další pokračování ve II. části výcviku. Celkový výcvik přitom končí udělením certifikátu, bez něhož nemůže žalobkyně vykonávat činnost, pro kterou absolvovala výcvik v rozsahu 798 hodin a uhradila nemalou cenu. Závěry prvoinstančního soudu jsou ukázkou tzv.„ přepjatého právního formalismu“. Prvostupňový soud nevzal vůbec v úvahu širší souvislosti tohoto případu, na které podle žalobkyně dopadají obecnější principy občanského zákoníku, jako jsou dobré mravy, legitimní očekávání, spravedlivé a poctivé jednání, které jsou obranou právě pro tyto a obdobné případy, kdy je potřeba zasáhnout právě proti nepoctivému jednání a smlouvám, které jsou záměrně neurčité a které jiného poškozují a závisejí na subjektivním rozhodnutí jedné osoby bez jakýchkoli pravidel v případě, kdy jde o nemalé peníze. Ze strany žalované byla uvedena v omyl v tom směru, že prvotním garantem kvality a kredibility biosyntézy jako psychoterapeutického směru byl Mezinárodní institut biosyntézy se sídlem ve Švýcarsku (dále jen IIBS), což byl také jeden z hlavních důvodů, proč žalobkyně do výcvikové části I. vstoupila. Po deseti měsících od podpisu smlouvy však žalovaná veškeré smlouvy s IIBS zrušila. Poukázala rovněž na to, že žalovaná by se měla řídit certifikačním řádem ČAP ([ulice] asociací pro psychoterapii, která uděluje akreditace - známku kvality výcviku). V doplnění k vyjádření žalované žalobkyně argumentovala proti námitkám žalované, přičemž zejména zdůraznila, že podmínky pro vstup do II. části výcviku nejsou veřejně známy a nikdy nebyly účastníkům sděleny. Ostatně žalovaná u soudu sdělila, že se jedná o interní model kompetencí, který není veřejně znám. Žalobkyně nerozumí tomu, proč existuje veřejně dostupný Certifikační řád [obec] asociace pro psychoterapii, když ho žalovaná nemusí dodržovat, a to ani v základních bodech. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil. 7. Žalovaná ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalobkyně přes koncentraci řízení nově uvádí, že se žalovaná vůči ní dopustila porušení dobrých mravů podle § 580, resp. § 583 o. z. ve smyslu § 2909 o. z. a taktéž nepoctivého jednání v rozporu s § 6 a ve smyslu § 8, resp. § 1729 o. z., a že tímto jednáním nenaplnila tzv. legitimní očekávání žalobkyně v umožnění vstupu do II. části výcviku po splnění všech požadavků. Žalovaná zdůrazňuje, že žádné legitimní očekávání na straně žalobkyně, že jí bude umožněno ihned pokračovat ve II. části výcviku, nemohlo nikdy vzniknout. Žalovaná žádnému z účastníků negarantuje možnost účasti ve II. části výcviku a tato skutečnost je účastníkům předem známa. Byla známa taktéž žalobkyni před uzavřením předmětné smlouvy. Legitimní očekávání nelze dovozovat ani z čl. 1 2 smlouvy, který pouze konstatuje rozdělení výcviku do dvou částí, ani z přílohy [číslo] která pouze specifikuje, že možnost vstoupit do II. výcviku je podmíněna splněním všech požadavků pro ukončení v I. části výcviku. Jakkoliv však nedefinuje veškeré podmínky možnosti vstupu do ve II. části výcviku a ani kdy tato možnost případně vzniká. To, že má žalovaná interní model kompetencí, je účastníkům známa, účastníci s tím jsou výslovně seznámeni při vstupních pohovorech, navíc je uveden na webových stránkách [webová adresa]. Ze skutečnosti, že někdo nevyužije svého práva (žalobkyně nebyla z výcviku vyloučena), nelze dovozovat, že žalobkyně byla dostatečně zralá a schopná aplikovat metodu. Žalobkyně dostávala v průběhu výcviku zpětnou vazbu, a to opakovaně ve třetím roce, z čehož jí muselo být zřejmé, že žalovaná má výhrady. Žalovaná má za to, že se soud prvního stupně nedopustil tzv.„ přepjatého právního formalismu“. K porušení principu legitimního očekávání by naopak došlo, pokud by žalobkyni byl nárok přiznán za situace, kdy se žalovaná jednoznačně zavázala žalobkyni poskytnout základní psychoterapeutický výcvik v biosyntéze - výcviková část I. a své závazky z této smlouvy řádně splnila a jakkoliv se nezavázala uzavřít se žalobkyní smlouvu ohledně II. části výcviku, a ani jí toto nepřislíbila a žalobkyně do tohoto smluvního vztahu dobrovolně vstoupila a od počátku znala podmínky. Navrhla potvrzení rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacícho řízení. 8. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. 9. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, avšak právní závěry, k nimž na základě provedených důkazů dospěl, za správné považova