53 CO 293/2022-61 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem jako rozsudkem pro uznání soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % od [datum] do zaplacení (I.) a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši [částka] (II.), vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě zdůvodněné nárokem žalobce vzešlým ze smluvních ujednání účastníků týkajících se koupě a úvěrového zajištění kupní ceny konkrétních nemovitostí v návaznosti na smlouvu o budoucí kupní smlouvě ze dne [datum]. Žalovaný ani přes opakované výzvy neplnil. 3. Soud prvního stupně vydal ve věci usnesení dle ustanovení § 114b o. s. ř., které bylo žalovanému doručeno v souladu s ustanovením § 114b odst. 4 o.s.ř. do datové schránky dne [datum], žalovanému počala běžet třicetidenní lhůta k podání písemného vyjádření a vylíčení rozhodujících skutečností, jakož i připojení listinných důkazů. Žalovaný v uvedené lhůtě, jejíž poslední den připadl na [datum], uloženou povinnost nesplnil, k žalobě se písemně nevyjádřil a ani nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom brání. 4. Za uvedeného stavu prvostupňový soud vyšel z toho, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), a vzhledem k tomu, že v dané věci bylo lze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1, 2 o. s. ř.), rozhodl ve věci rozsudkem podle tohoto uznání (§ 153a odst. 1, 3 o. s. ř.) a žalobě zcela vyhověl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu za zaplacený soudní poplatek ze žaloby a za zastoupení advokátem. 5. Žalovaný napadl rozsudek včasným a přípustným odvoláním, ve kterém bez konkrétní návaznosti na projednávanou věc odkazuje na některá rozhodnutí Ústavního soudu týkající se předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání na základě fikce. Namítá, že žaloba a důkazy předložené na podporu žalobních tvrzení neposkytovaly dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání, žaloba nebyla dostatečným základem pro samotnou aplikaci kvalifikované výzvy. Prvostupňový soud nepřistoupil k vydání rozsudku pro uznání uvážlivě a fikce uznání není v tomto případě přiměřená, je významným zásahem do práva žalovaného na spravedlivý proces. Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako věcně správného. 7. Odvolací soud projednal věc při jednání, z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§§ 205b a 212a o.s.ř.), a odvolání shledal nedůvodným. 8. Soud prvního stupně o věci rozhodl za splnění zákonných předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání a žádná z odvolacích námitek není způsobilá tento stav zpochybnit. 9. Stěžejním předpokladem pro možnost nástupu fikce uznání nároku uplatněného žalobou ve smyslu ust. § 114b a § 153a o.s.ř. je absence včasné reakce žalovaného na tzv. kvalifikovanou výzvu učiněnou soudem. 10. Je-li namítáno, že nebyly splněny podmínky pro vydání usnesení obsahujícího výzvu k vyjádření ve věci podle § 114b o.s.ř., nejde o námitku důvodnou. Tzv. kvalifikovaná výzva je institutem přípravy jednání, možnost jejího vydání procesní předpis spojuje jednak s povahou věci jednak s okolnostmi případu, a to nikoli kumulativně. 11. Povaha věci vydání výzvy opodstatňuje především tehdy, pokud je zřejmé, že zjišťování skutkového stavu věci bude s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení a s tím spojených důkazů obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nebude možno první jednání ve věci připravit tak, aby při něm zpravidla bylo možné věc rozhodnout. 12. Povaha projednávané věci vydání výzvy plně indikovala, když není pochyb o tom, že základem sporu je hned několik na sebe navazujících smluvních ujednání, která se vedle účastníků týkala i dalších osob (budoucí smlouva kupní, smlouva o úvěru, dohoda z [datum]). Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud očekával obsáhlou obrannou argumentaci žalovaného, jejíž základ či způsob bylo zapotřebí vymezit před nařízením prvního jednání, které se mělo ve věci konat. 13. Ve vztahu k využití kvalifikované výzvy je judikatura ustálena na závěrech, že smyslem výzvy podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. je zjistit, které právně významné skutkové okolnosti jsou mezi účastníky sporné a budou předmětem dokazování, a které jsou nesporné a zůstanou stranou dokazování (§ 120 odst. 4 o. s. ř.), aby tak bylo možno věc rozhodnout zpravidla při jediném jednání. Vydání usnesení podle ust. § 114b o.s.ř. je vyloučeno ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují rozsáhlejší přípravu jednání (např. NS ČR [spisová značka]). 14. Ani námitka, že žaloba a důkazy podporující žalobní tvrzení neposkytovaly dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání, nemůže obstát, když žaloba měla všechny podstatné náležitosti, žalobní žádání bylo vymezeno přesnou finanční částkou, které se žalobce domáhá, a tento požadavek navazuje na skutková vylíčení žaloby. Především však opět podle judikovaných závěrů vyšších soudů v případě pasivity žalovaného, jenž na kvalifikovanou výzvu nereaguje, ve sporu nastupuje fikce uznání uplatněného nároku ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. a soud následně rozhodne ve prospěch žalobce rozsudkem pro uznání. Přitom již nezohledňuje, zda jsou žalobní tvrzení podložena důkazy či jestli dosavadní výsledky řízení prokazují oprávněnost nároku, nebo zda se v žalobě uvedené požadavky snad jeví nedůvodnými (např. NS ČR [spisová značka]). 15. Pokud pak žalovaný obsáhle poukazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se uvážlivého přístupu soudu k fikci uznání nároku, ani tuto část jeho obrany nemá odvolací soud v poměrech projednávané věci za případnou, když žalovanému byl poskytnut plný prostor k uplatnění procesních práv, jichž se dovolává. Žaloba byla podána [datum], již [datum] žalovaný osobně nahlížel do spisu (záznam na čl. 7), kvalifikovaná výzva spolu se žalobou mu byly doručeny do datové schránky [datum], a to nikoli fikcí, ale přihlášením oprávněné osoby, výzva obsahovala odpovídající poučení o následcích jejímu nevyhovění, ve vymezené třicetidenní lhůtě dané výzvou žalovaný nijak nereagoval ani soudu nesdělil, že by mu v tom bránil vážný důvod. Za strany žalovaného tak snaha soudu prvního stupně o řádnou přípravu prvního jednání ve věci zůstala zcela bez odezvy, ačkoli o ní byl žalovaný plně informován. K zásahu do procesních práv žalovaného v projednávané věci nedošlo, neboť byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním právní následky, nemůže být nepochybně v rozporu s právem na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny práv a základních svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) postup soudu, kterým přijme těmto právním následkům odpovídající opatření (NS ČR [spisová značka]). 16. Prvostupňový soud měl správně za naplněné zákonné předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, na tomto základě o věci správně rozhodl a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. 17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada za zastoupení advokátem v rozsahu odměny za jeden úkon právní služby (účast u odvolacího jednání) ve výši [částka], jedné paušální náhrady ve výši [částka] a 21% DPH ve výši [částka], celkem [částka].