53 CO 323/2022-39 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky z titulu příspěvku za nepojištěné vozidlo [registrační značka] za dobu od [datum] do [datum], kdy ohledně něj nebylo sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu, dále žádala náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka]. 3. Prvostupňový soud o věci rozhodl postupem podle § 115a o.s.ř., s nímž žalobkyně souhlasila a žalovaná se na výzvu k námitkám proti takovému postupu nevyjádřila při odkazu soudu na ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. 4. Podle listinných důkazů, které měl k dispozici, vyšel prvostupňový soud ze skutkového stavu, že žalovaná byla vlastníkem vozidla [registrační značka] s objemem válců motoru nad [číslo] cm3 do [číslo] cm3 v době od [datum] do [datum], ohledně tohoto vozidla neuzavřela smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem, k zaplacení příspěvku do fondu žalobkyně byla vyzvána výzvou z [datum] do 30 dnů, následně výzvami z [datum] a [datum] do 60 dnů od jejich doručení, neuhradila ničeho, ačkoli byly následně žádány i náklady na uplatnění pohledávky ve výši [částka]. 5. Na uvedeném skutkovém základě odkázal prvostupňový soud na ust. § 1 a 4 zák. č. 168/1999 Sb., § 2 vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. a § 1970 o.z. a s ohledem na lhůty vymezené žalobkyní v jejích výzvách vyhověl žalobě, požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení i nákladů za upomínání a vymáhání. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. 6. Žalovaná napadla rozsudek v celém jeho rozsahu včasným odvoláním, ve kterém namítá, že předmětné vozidlo [datum] prodala, tuto skutečnost [datum] oznámila jednatelství pojišťovny [anonymizováno] v [obec]. Dnem tohoto oznámení pojištění zaniklo, k podání žádosti o zápis změny vlastníka v registru vozidel se zavázal nabyvatel a byl k tomu vybaven plnou mocí žalované. Sjednání pojištění bylo jeho povinností, na což byl upozorněn. Žalovaná žádnou povinnost neporušila, proto navrhla zrušení rozsudku, případně vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 7. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku jako věcně správného s tím, že se s jeho závěry ztotožňuje a žalovanou uváděné skutečnosti nemá za přípustné v odvolacím řízení. Poukázala na skutečnost, že jednotliví pojistitelé sdělují informace o pojištění podle § 15 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. pouze v rozsahu údajů uvedených v § 1 vyhl. č. 205/1999 Sb., mezi tyto údaje nepatří důvod zániku pojištění ani poskytnutí podkladů zánik odůvodňujících. Byla to naopak žalovaná, kdo měl povinnost v případě převodu vlastnického práva k vozidlu podat k příslušnému orgánu žádost o zápis změny vlastníka vozidla. 8. Odvolací soud postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř. z titulu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Prvostupňový soud na podkladě zjištění, která opatřil z listinných důkazů, dospěl ke správným závěrům skutkovým i právním. 10. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zák. č. 168/1999 Sb. musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. 11. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 12. Podle § 12 odst. 1 písm. a) citovaného zákona pojištění zaniká dnem, kdy pojistník, jeho dědic, právní nástupce nebo vlastník vozidla, je-li osobou odlišnou od pojistníka, oznámil pojistiteli změnu vlastníka tuzemského vozidla. 13. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem. 14. Soud prvního stupně po důkazní stránce vyšel z údajů o vozidle zjištěných z databáze žalobkyně a sdělení Magistrátu hl. m. Prahy a po skutkové stránce vzal podle registrovaných údajů za prokázané, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla v rozhodné době byla žalovaná a že ve vztahu k němu nebyla v tomto období uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti. Takový skutkový základ je v poměrech projednávané věci dostatečný pro závěr o povinnosti žalované zaplatit příspěvek v zákonem a vyhl. č. 205/1999 Sb. dané výši. 15. Pokud žalovaná hodlala uvedená zjištění zpochybnit nebo vyvrátit, bylo na ní, aby tak učinila prostřednictvím vlastních tvrzení a jim odpovídajících důkazů. To však žalovaná neučinila. V řízení před soudem prvního stupně zůstala zcela nečinná, ačkoliv jí do datové schránky byla dne [datum] doručena žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) i usnesení s výzvou (č.j. [číslo jednací] z [datum rozhodnutí]), aby se k ní ve stanovené lhůtě vyjádřila, vylíčila skutečnosti, které má za rozhodné a označila k nim odpovídající důkazy. Zároveň byla tímto usnesením vyzvána ke sdělení, zda souhlasí, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve lhůtě 15 dnů nevyjádří, bude soud předpokládat její souhlas s takovým postupem. Usnesení bylo doručeno do datové schránky nikoli fikcí po uplynutí 10 dnů, ale přihlášením oprávněné osoby. 16. Podle § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 17. Podle § 101 odst. 4 o.s.ř. vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky. 18. Soud prvního stupně v této věci postupoval podle citovaného ustanovení § 115a o. s. ř., neboť pro takový postup měl splněny zákonné podmínky. Ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili, resp. žalovaná nereagovala na výzvu soudu formulovanou dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., kterou zjišťoval její stanovisko k zamýšlenému postupu. Vzhledem k tomu, že bylo se souhlasem účastníků rozhodnuto bez jednání ve věci, nemohlo se jim dostat ani poučení dle ustanovení § 119a odst. 1 o. s. ř., jež je ve smyslu citovaného ustanovení poskytováno pouze účastníkům, kteří jsou přítomni u jednání. Absence tohoto poučení však v případě postupu dle ustanovení § 115a o. s. ř. nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem prvního stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny jen výjimečně za podmínek specifikovaných v ustanovení § 205a odst. 1 o. s. ř. 19. Podle § 205a o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně. 20. Z citovaného ustanovení se podává, že skutečnosti, které žalovaná v odvolání uplatňuje jako odvolací důvody, při závěru, že se neúčastí u jednání vzdala možnosti poučení podle § 119a o.s.ř., nemohou být v projednávané věci zohl