53 CO 337/2021-134 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] ve výši 8,25 % ročně od [datum] do [datum] (výrok II.) a dále rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhá zadostiučinění nemajetkové újmy, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 K 7/2002 (dále jen„ řízení“). Ke dni podání žaloby trvalo řízení již více než 18 let a 3 měsíce. Žalovaná k žádosti žalobce poskytla konstatování porušení práva. 3. Soud prvního stupně na podkladě provedených listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků, zejména o průběhu řízení u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], dospěl ke skutkovým zjištěním, která podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku (bod 3. a 4.). Odvolací soud na tato zjištění odkazuje, a na tomto místě jen stručně shrnuje stěžejní skutečnosti. 4. Městský soud v Praze prohlásil dne [datum] konkurz na majetek dlužníka [právnická osoba] v likvidaci (dále jen„ dlužník“). Dne [datum] přihlásil žalobce svoji pohledávku ve výši [částka], která byla uznána v plné výši. Celková výše přihlášených pohledávek činila částku 2 [tel. číslo], [částka]. Počet konkurzních věřitelů dosáhl počtu 14 557, přičemž část z nich jsou občané Slovenské republiky. Při přezkumném jednání bylo popřeno 6 103 přihlášek. Probíhají stovky incidenčních sporů. V průběhu řízení dochází k velkému počtu úmrtí věřitelů. V návrhu na částečný rozvrh ze dne [datum] bylo uvedeno, že žalobci má být vyplaceno 3% z přihlášené pohledávky a rovněž že lze očekávat, že pohledávky budou uspokojeny poměrně ve výši 6 až 8 %. Řízení dosud není skončeno. Žalovaná k žádosti žalobce o předběžné projednání ze dne [datum] shledala délku řízení nepřiměřenou a poskytla mu konstatování porušení práva, peněžitou náhradu nepřiznala. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ OdpŠk“), zejména podle § 1 odst. 1, § 2, § 3, § 13 odst. 1 a § 31a odst. 1, 2, 3 OdpŠk. Na základě zjištěného skutkového stavu, citovaných zákonných ustanovení a judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Řízení ve vztahu k žalobci trvá od podání přihlášky dne [datum] do dne rozhodování soudu prvního stupně (řízení není dosud skončeno) celkem 18 let a 10 měsíců. Soud prvního stupně hodnotil za použití kritérií § 31a odst. 3 OdpŠk přiměřenost délky posuzovaného řízení. V přípravné fázi řízení (od podání návrhu dne [datum] do prohlášení konkursu dne [datum]) byl postup soudu plynulý. Tato fáze trvala pouze dva měsíce. Přezkumné jednání bylo nařízeno již na den [datum]. Realizační fáze konkurzu (tj. od prohlášení konkurzu) dosud trvá a je ovlivněna řadou okolností. 6. Z pohledu složitosti řízení se jedná o konkursní řízení s počtem 14 557 přihlášených věřitelů s pohledávkami ve výši [částka]. S takto vysokým počtem věřitelů souvisí bezpochyby problémy s doručováním, průběžné lustrace a probíhající dědická řízení, neboť někteří věřitelé v průběhu řízení zemřeli. Správce konkurzní podstaty popřel pohledávky 6 130 věřitelů a s tím souviselo celkem 1 032 incidenčních sporů s celkovou částkou dosud neskončených řízení o sporných pohledávkách ve výši [částka]. Součástí původního majetku úpadce byly budovy, administrativní komplex [právnická osoba] v [obec], ulice [ulice], stroje, dopravní prostředky, tažná zvířata, obchodní podíly, cenné papíry, zvířata, polotovary, pohledávka ve výši [částka], vypořádací podíly jiných úpadců, peníze na účtech a v pokladně. Konkurzní soud v průběhu řízení povoloval konkursnímu správci čerpání záloh na činnost správce konkursní podstaty a věřitelského výboru, opakovaně uložil konkursnímu správci pořádkovou pokutu za včasné nesplnění povinnosti. Dne [datum] navíc nepravomocně rozhodl o zproštění funkce správce, což odvolací soud zrušil a věc byla následně přidělena jinému soudci. Podíl žalobce na délce řízení soud neshledal. 7. V souvislosti s postupem soudu vzal prvostupňový soud v potaz povahu nesprávného úředního postupu a postavení správce konkurzní podstaty v konkurzním řízení coby zvláštního procesního subjektu, jenž není státním orgánem nebo státní organizací ve smyslu odškodňovacího zákona a nese vlastní majetkovou odpovědnost za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo které mu uloží soud. Soud vykonává dohled nad jeho činností a schvaluje významné úkony správce, což, jak vyplynulo ze zkoumaného spisu, řádně činil. 8. Význam předmětu řízení hodnotil jakožto nízký (a to s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2888/2010 a povahu konkurzního řízení), vzhledem k věku žalobce a výši jeho přihlášené pohledávky v konkurzním řízení však nikoliv zanedbatelný. Žalobce není v řízení věřitelem, který by podal návrh na zahájení konkurzního řízení, nýbrž je věřitelem, který žádá uspokojení své pohledávky. Konkurzní řízení jako takové je řízením s obecně nižším významem řízení pro účastníka, neboť v něm věřitelé hromadně uplatňují své pohledávky vůči majetku úpadce a jsou si plně vědomi toho, že budou uspokojeni jen poměrně. Z provedeného dokazování se podává, že žalobci je dlouhodobě známo, že uspokojení jeho pohledávky se bude pohybovat v rozmezí 6 – 8 %, v rámci částečného rozvrhu mělo být žalobci vyplaceno 3% z přihlášené pohledávky, tedy částka cca [částka]. U konkurzního řízení a vzniku nemajetkové újmy je nutné pro posouzení významu předmětu řízení pro poškozeného vycházet z konečné částky, které se má žalobci v rámci rozvrhového řízení dostat. V tomto směru soudu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne [datum rozhodnutí], ve kterém tento soud dospěl k závěru, že jestliže v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkurzního řízení nevyjdou najevo skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že konkurzní věřitel mohl v průběhu konkurzního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky, je z hlediska významu předmětu řízení pro tohoto věřitele co do výše peněžitého nároku určující částka, jaké se mu v konkurzu dostalo na uspokojení jeho pohledávky. Za uvedené situace, kdy žalobce měl na základě návrhu na částečný rozvrh, jenž zahrnoval věřitele toliko do pořadového [číslo] dostat částku [částka] představující 3% jeho pohledávky, lze dojít k závěru, že význam pro žalobce je nízký. Na druhou stranu přihlédl k věku žalobce (80 let) a výši jeho starobního důchodu, která činí cca [částka]. [příjmení], která by mu měla být vyplacena v rámci částečného rozvrhu, odpovídá výši jeho měsíčního příjmu, a proto nelze hovořit o zcela zanedbatelném významu. 9. Uzavřel, že v posuzovaném řízení došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě, neboť celková délka řízení není (zejm. realizační fáze konkursního řízení) s ohledem na shora uvedené závěry přiměřená (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 144/2020 – 91). Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela. 10. Vzhledem ke konkrétním okolnostem případu dospěl soud prvního stupně k závěru, že je na místě přiznat žalobci peněžité zadostiučinění na nemajetkovou újmu. Vyšel ze základní částky [částka] za rok trvání řízení (za první 2 roky z částky poloviční), tedy za 18 let a 10 měsíců ([částka] [anonymizováno] Kč/měsíc) z částky [částka]. Tuto základní částku dále ponížil o 45 % vzhledem k charakteru konkursního řízení, které je svou podstatou velmi složité, navíc v daném případě s velkým množstvím věřitelů a incidenčních sporů (viz shora). Dále základní částku ponížil o 50 % za význam předmětu řízení pro žalobce, čímž dospěl k částce [částka]. Tuto částku ještě ponížil na výslednou částku [částka], která odpovídá míře uspokojení, které by se žalobci prokazatelně dostalo v rámci částečného rozvrhu. V souladu s § 1970 o.z. pak žalobci přiznal i úrok z prodlení v zákonné výši podle § 2 nařízení výši vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s tímto peněžitým plněním dnem následujícím po uplynutí 6 měsíční lhůty ode dne, kdy byla žalované doručena výzva žalobce k úhradě (dle § 15 odst. 2 OdpŠk), tedy ode dne [datum]. V části, kdy žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení před tímto datem, soud žalobu rovněž zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 11. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítala, že je na místě hodnotit význam posuzovaného řízení pro žalobce jako zanedba